Srpen 2018

Yamaha NP-V80 Piaggero

20. srpna 2018 v 21:49 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby

YAMAHA NP-V80 Piaggero

Po pravdě řečeno, když jsem poprvé uviděl v nabídce obchodů první generaci nástrojů Yamaha Piaggero (tuším, že NP-10 a NP-30), ptal jsem se sám sebe, koho tím vlastně chce výrobce oslovit: Piáno to není, samohraj taky ne, arranger nebo dokonce syntezátor už vůbec ne, ani master keyboard. Zvuková banka omezená, klávesy měkké, co s tím? Jednoho dne mě kolega z kapely povídá, že se jede hrát do kempu, jen tak s kytarami… Že bych mohl vzít harmoniku. Jenže mně ty malé klávesy naštorc zrovna dvakrát moc nejdou. Tehdy jsem si říkal, že by to chtělo něco lehkého, co má zabudované repráky a umí to hrát i na baterky. Vzhledem tomu, že by to mohlo být dobré i do projektu "malý akustický jazz band", mělo by to mít víc kláves, než jen pět oktáv. A taky že by to nemusely být úplně měkké samohrajkové klávesy. A taky by to ale mohlo umět víc než těch 10 zvuků, co jsou v nižších řadách nástrojů Piaggero. Požadavky rostly a najednou jsem zjistil, že neexistuje nástroj, který by splnil všechny. A že znám jen opravdu málo mašin, které by se jim alespoň přiblížily. Náhoda tomu chtěla, že se v inzerci objevila Yamaha NP-V80 v otlučeném stavu za relativně mrzký peníz…

Synonymem pro tento nástroj je slovo kompromis: Kláves je 76, jsou polotvrdé, přičemž zhruba třetina klaviatury vlevo je nejtvrdší, prostředek prostřední (kdo by to čekal) a vršek nejlehčí. Polovyváženou bych ji nenazýval, protože v klapkách nejsou závažíčka (kvůli celkové váze nástroje) a výrobce samotný to označil jako Graded Soft Touch. Klávesy mají krytá čela, takže vypadají jako klavírní, ale veškerý vratný pohyb je zajištěn pouhým ohýbáním plastu a klávesy jsou lisovány po blocích čítajících vždy několik klapek. Hrát se na to dá, byť se klávesy vracejí okamžitě a taky jsou trochu užší, jak je u Yamahy zvykem. Klaviatura je ale celkem tichá a dynamika (nastavitelná ve třech úrovních + vypnuto) vcelku umožňuje jistou dávku expresivity při hře. Začátečníkům bych to asi nedoporučoval, ale já už jsem stejně zkaženej…

Dalším kompromisem je zvuková banka, jedná se totiž o známý recyklát a každému, kdo kdy hrál na jakoukoliv samohrajku Yamaha od nejlevnějších PSR až po Tyros, budou zvuky velmi povědomé. Zvuků je v tom dost, kromě asi 140 panelových je tu i banka XG Lite. Vzhledem k nulovým očekáváním jsem byl mile překvapen zvukem akustického klavíru, několika elektrických pian (jako v každé Yamaze, i tady kralují napodobeniny zvuků z řady DX), akordeony, dechovými nástroji atd., asi takhle kdysi hrála moje PSR-540. NP-V80 umožňuje navrstvení dvou zvuků na sebe a také rozdělení klaviatury. Každému ze tří partů lze nastavit hlasitost, pozici v panoramě, transpozici v +/- 2 oktávách, úroveň reverbu a chorusu. Nastavení lze uložit do jedné z 32 Performancí a to včetně typu reverbu a chorusu, split-pointu a nastavení citlivosti kolečka ohýbání tónu. Efekty reverb a chorus mají po několika typech, nastavit lze jen jejich úroveň, jakékoliv detailnější nastevení není možné. Nástroj taky nabízí pět typů Master Equalizeru, z čehož lze použít jen jedno nastavení; určitě by bylo lepší místo presetů umožnit nastavení aspoň třípásmovým grafickým EQ. Na zvukovém engine mi vadí, že každý rejstřík má přednastavenou hlasitost a to v dost rozdílných úrovních, takže prosté přepnutí zvuku nestačí a je nutné si vytvořit registraci. Taktéž není možné nastavení, aby sustain pedál fungoval pro zvuk v levé polovině klaviatury, nebo například rozladit navrstvené zvuky mezi sebou. Polyfonie nástroje je pouhých 32 tónů, což v době, kdy se tento typ vyráběl, měly už jen nejlevnější keyboardy. Od něčeho, co se výrobce opovažuje nazývat piánem, bych čekal minimálně dvounásobek. Bylo by také fajn mít k dispozici vložený efekt, třeba varhanám chybí leslie, kytarám nějaké to zkreslení atp.

Kompromisní (nebo ještě méně než kompromisní) je konektivita nástroje. Připojit lze adaptér 12V, stereofonní sluchátka (nebo linkový kabel), pedál Sustain, PC přes USB to Host a flešku do USB na panelu. Yamaha z ní umí číst midi skladby a ukládat/nahrávat svoje nastavení. Zcela chybí klasický MIDI port, což docela nechápu, výrobce se tak připravil o tu část potenciální klientely, která by k Piaggeru připojila nějaký ten zvukový modul, nebo by nástroj využívala jako masterkeyboard. Jistě, USB umožňuje i oboustrannou midi komunikaci, ale třeba možnost spojení Piaggera nižší řady s některým z modulů řady MU, nebo sekvencery řady QY by jistě nebyla úplně od věci.

Kompromisní je i zbylý HW nástroje, celé je to z plastu, čudlíky gumové, displej jednoduchý a čitelný jen z určitého úhlu. Nicméně je decentně podsvícený, ukazuje víceméně všechny potřebné údaje a navíc také notaci a právě zmáčknutou klávesu. Některé funkce pro nastavení je nutno vyhledat v nekonečném seznamu pod tlačítkem Function. Na druhé straně je nástroj opravdu lehký (něco přes 7 kilo) a na ty poměry i robustní. Předchůdce jej vozil bez obalu nejspíše v dobytčáku a ono to nikde neprasklo. Mile překvapí kolečko ohýbání tónu, respektive jeho přítomnost. Vestavěné dvoupásmové reproduktory hrají uspokojivě střední a vyšší frekvence, do basů se pochopitelně příliš nehrnou. Je to jednak jistě další kompromis, ale možná taky daň za možnost hrát na baterie. Když jsme u baterií, docela mě překvapilo, že to má fungovat na šest tužkovek, které se do toho ládují zespodu. Výrobci všeho se do nich poslední dobou asi zamilovali (moje kombo Roland hraje taky na tužkové baterky, jen se jich tam cpe asi sto, nebo kolik). Neexistuje nic s větší kapacitou, když už je ten nástroj tak velkej? A málem bych zapomněl, jak je patrné z fotografie, výrobce nechal po obou stranách klaviatury obří plochy, čímž docílil délky nástroje stejné, jakoby měl 88 klapek. To už tam ty klapky mohli dát anebo posunout repráky víc doprostřed a hned za klávesami to uříznout, bylo by to o hodně skladnější… Také si mohl odpustit i rádoby dřevěné bočnice, stejně je to plastem polepená dřevotříska zbytečně zvyšující hmotnost i celkovou délku.

Nástroje NP-V80 a NP-V60 jsou i samohrajkami, nebo chcete-li arrangery, mají totiž vestavěnou doprovodnou jednotku, NP-V80 konkrétně se 160 pevně danými styly, NP-V60 jich má o pár méně, ale zase se do ní dá z flešky nahrát jeden uživatelský. Ani doprovodné jednotce se nevyhnuly kompromisy, umí jen dvě varianty doprovodů, jedinou předehru a dohru a jediným čudlem pro fill-in zároveň vždy přepínáte mezi variacemi. To by asi nevadilo, mě spíš mrzí, že nejde umlčet jednotlivé stopy doprovodu a ten pak bývá zbytečně "přearanžovaný". Ale to je vcelku jedno, jako samohraj to asi používat nebudu. Další možností je pětistopý záznam, což by bylo asi fajn nemít nic jiného, ale ani sekvencer asi nevyužiju. NP-V80 disponuje programovatelným arpeggiátorem, což u nástroje tohoto druhu dosti překvapí. Kdysi jsme hráli jednu písničku, kde jsem arpeggio využíval, třeba se někdy k jejímu hraní vrátíme…

Tento výčet, pravda, nevypadá úplně nadějně, ale pokud se člověk naučí s kompromisy žít, jako přenosný nástroj pro hraní v hospodě, venku, nebo jen tak pro radost to splňuje víceméně všechny moje původní požadavky. Piaggero jsem si rychle oblíbil a těším se, že jednou na hraní nepotáhnu metrákový kufry.

Jen pro zajímavost, jako další alternativy jsem zvažoval: Nižší řadu Piaggera (NP 32 má konečně 64hlasou polyfonii) - ale 10 zvukových rejstříků by mi neumožnilo jej použít s kapelou. Dále pak Studiologic Numa Compact 2, který byl dlouho favoritem. Oželel bych napájení bateriemi, ale nástroj má údajně dost mizerné ozvučení a se zvuky by to byl opět kompromis. Za třetí Roland GO:Piano. Váha 4 kila byla velkým lákadlem, ale pouhých 5 oktáv a skromná zvuková banka by asi neuspokojily. Roland GO:Keys, dtto plus více zvuků, ale zase na úkor klavírních. Nakonec několik větších samohrajek od Casia, které jsem ani nestihl prozkoumat…