GEM PX7

15. března 2018 v 18:23 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
GEM PX7 (1989)

Na konci osmdesátých let se na trhu objevilo několik domácích samohrajek s možností většinou jednoduché syntézy a tudíž možností tvořit vlastní zvuky (již zde popsané Yamahy DSR-500 a 2000, Technics SX-AX7 a vbrzku bude následovat Casio HT-6000). Ani italský Generalmusic nezůstal pozadu a roku 1989 uvedl na trh řadu nástrojů PX. Základním modelem byl PX3, který disponoval pouze presetovými zvuky a rytmy, dále pak PX5 s možností programování a uložení 16 vlastních zvuků a 16 rytmů a nakonec PX7, který navíc přidal pitchbend kolečko a dynamickou klaviaturu. Obecně všechny tři nástroje charakterizuje pětioktávová klaviatura, celoplastové provedení, nízká hmotnost a dnes status tablehooteru. Vyšší řadou podobných nástrojů pak byla série DSK s modely 80, 90 a 100, uvedená na trh patrně téhož roku.
PX7 jsem si pořídil ryze ze zvědavosti a kvalitami bych ho přirovnal přibližně k Yamaze DSR-500, byť nabízí více funkcí i větší rozsah kláves.
Nástroj je celý vyroben z plastu včetně kostry klaviatury a váží asi 5 kilo. Klaviatura patrně pochází z dílen Fataru a jedná se o nejlevnější nevyvážený model s dynamikou úhozu. I přes měkké pružiny je dodnes tichá a dobře hratelná alespoň po mechanické stránce. Dynamika úhozu je trochu nevyrovnaná, ale to může být také dáno FW nástroje. Na panelu najdeme 64 tlačítek pro volbu rytmů, dalších 64 pro volbu zvuků a parametrů pro jejich programování, 6 programovatelných gumových padů jimž lze přiřadit některý z bicích zvuků a také dvojici reproduktorů. Dále je tu neosvětlený dvouřádkový alfanumerický displej a další tlačítka pro ovládání funkcí doprovodné jednotky, efektové jednotky mixáže a dalších funkcí. Vlevo od klaviatury je miniaturní kolečko pro ohýbání tónu a posuvný potenciometr ovládání hlasitosti. Zezadu najdete výstup pro sluchátka (Jack 6,35 mm), stereovýstupy (cinch), vstup pro pedál hlasitosti, sustain pedál (oba Jack 6,35 mm), MIDI IN/OUT pětikolíky, potenciometr pro doladění, posuvný vypínač a konektor pro napájení 12V. Zespodu je pak dekl k šachtě na baterie.
Zvuk nástroje do vestavěných reproduktorů je téměř prost basů, zato však štědrý na střední a poměrně i vyšší frekvence. Když se promačkáte presetovými zvuky (opravdu netuším, jestli jsou tvořeny jednoduchými samply, nebo nějakou syntézou), naleznete zde několik poměrně zdařilých: Piano zní ve spodní polovině klaviatury trochu jako piano, vibrafon celkem hezky cinká, Vocal také docela naplní očekávání. Hezká je Musette harmonika, obě elektrická piana (první napodobuje Yamahu DX-7), Jazz organ hammondky atd. Zvuky označené Synth 1 až 4 nemají se zvuky z "klasických" syntezátorů nic společného. PX7 vůbec nejdou dechové nástroje. To vše je ale nepodstatné, neboť můžeme programovat zvuky vlastní. Děje se tak po zmáčknutí zeleného tlačítka Voice v sekci Custom uprostřed panelu. První parametr nabízí výběr z 20 vln coby Wave A, druhý dalších 20 pro Wave B. Vlna číslo 20 je v obou případech ticho pro možnost použití jediné barvy zvuku. Další parametr nabízí volbu 32 typů mixu obou vln. Obě mohou znít současně v různém poměru, nebo na sebe navazovat v různém pořadí a délkách trvání anebo se cyklicky plynule střídat a také je možné ovlivňovat tento parametr dynamikou úhozu. Dále nástroj umožňuje volbu jedné z 32 typů obálek sahající od perkusivních průběhů přes různé pianové a kytarové obálky až k varhanním a "plochovým" průběhům. I obálka má vliv na výsledné chování zvuku a i ona je ovlivnitelná dynamikou úhozu. Další obrazovka nabízí 16 typů Pitch Envelope, tedy různých klouzavých náběhů tónu. Dále je zde možnost volby jednoho z osmi typů vibrata (počínaje neměnným tónem až po klasické vibrato bez zpoždění). Další parametr s tajemným názvem DCO2 umožní mezi sebou rozladit oscilátory v 16 krocích o pár centů. Pak je tu možnost nastavení oktávy (dvě výšky), dynamiky úhozu ve čtyřech krocích, volba typu efektu (chorus, echo, reverb, sustain a několik kombinací; reverb tvoří jen prodloužená obálka). Poslední parametr je zapnutí či vypnutí efektu při navolení Vámi stvořeného zvuku. Na plastovou samohrajku to není málo, je však třeba mít na paměti, že vlny jsou si někdy podobné a naopak chybí možnost jakékoliv práce s filtry, stejně tak nelze nastavit například frekvence LFO. I takto jde na nástroji vytvořit určité množství ambientních ploch a ruchů, hezké varhanní zvuky, pěkné vokály a docela slušná škála různých pian. Vytvořené zvuky se ukládají do 16 pamětí (nejnižší řada tlačítek). Polyfonie nástroje má být tuším 14 hlasů, ale zatím jsem se nedopočítal skutečnosti. PX7 nenahradí syntezátor a i jednodušší Yamaha DSR-500 nabízí větší divočinu, nicméně stále se jedná o vcelku příjemné překvapení. Níže připojuji hezkou ukázku z Youtube nahranou na PX5, zvukově totožným s popsaným nástrojem. Na klaviatuře je také možnost hraní bicích zvuků (které jsou na tu dobu opravdu hezké a celkem kvalitní byť krátké samply) a několika stupidních zvukových efektů.
Doprovodná jednotka umí 48 presetových rytmů, z nichž každý nabízí možnost standardní podoby, nebo tzv. Arrange, který různě rozkládá akordy do riffů. Doprovody jsou poplatné době a možnostem nástroje, ale minimálně polovina z nich je použitelná. Bohužel nelze měnit zvuky basu ani akordů. Jednotka zahraje jednotaktovou předehru (odklepání), jednotaktovou výplň a dohru ke každému rytmu. Akordy je možno zadávat jedním prstem, nebo v módu Fingered, nástroj umí moll, sedmičky a některé divočejší kombinace. Je zde možnost hrát basu manuálně (ve tříhlasé polyfonii). V takovém případě je klaviatura rozdělena na 37 + 24 kláves, při normálním použití doprovodů na 17 + 44. Tempo se nastavuje černými tlačítky ve více než dostatečném rozsahu. Nástroj má funkci Keyboard Harmony umožňující začátečníkům a nemehlům hrát akordy na diskantu jedním prstem. Rytmus lze programovat pouze z klaviatury, nástroj akceptuje dynamiku v plném rozsahu a také má slušné rozlišení časování. Editované doprovody lze uložit do 16 pamětí (nejnižší řada tlačítek).
Celý nástroj lze transponovat v rozsahu jedné oktávy. Na palubě je také jednoduchý sekvencer o kapacitě 2000 změn umožňující nahrávat dolní a horní polovinu klaviatury zvlášť a také změny na panelu. V dnešní době celkem zbytečná funkce, ale před třiceti lety určitě udělala radost. Poslední funkcí je možnost uložení 16 nastavení do Registration Memory.
Nástroj je midizován, rozhraní umožňuje řízení z externí klaviatury nebo sekvenceru, naopak také použití klaviatury jako master keyboardu, volbu midi kanálu a soudě dle jednotlivých příkazů také midi memory dump (zvuky, aranže, nebo vše).
Plochý zvukový projev se citelně zlepší připojením na zesilovač a kvalitnější ozvučení, ale výstupy jsou znatelně ovlivněny zkreslením. Nemám tušení, jestli jsou na vině kvalita DA převodníků, nebo nějaká vada, či zda se jedná o vlastnost (Yamahy DSR taky šustí).
GEM PX7 je dneska pouhým reliktem své doby. Napodobení akustických nástrojů je z dnešního pohledu naprosto mimo mísu, cokoliv jiného, ač má svůj charakter, neoslní. Mě ale baví a věřím, že i další lovci lo-fi zvuků mi dají za pravdu. Tyto nástroje jsou u nás vzácné, častěji se objevují jen v Itálii, méně pak v ostatních částech Evropy. Pídit se po nich nemá valný význam, ale pokud se objeví za nějakou přijatelnou cenu, doporučuji aspoň vyzkoušet. Nástroj mi dorazil s vadou, kdy tón po puštění klávesy dozníval, jakoby byl stištěný Sustain pedál. Po týdnu pokusů jsem zjistil, že se v něm někde naakumulovala statická energie asi od toho, že přišel zabalený v plastové smršťovací fólii. Náboj jsem vybil náhodou při měření napětí na tranzistoru nedaleko vstupu pro pedál...Usmívající se.
Děkuji Rybovi za jazykovou korekturu!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.