Duben 2017

Mixážní pult p. Petra Píchy

27. dubna 2017 v 22:10 | Petr Pícha |  Amatérské konstrukce
Mixážní pult p. Petra Píchy


I doba socialismu měla některé pozitivní jevy: Každý (nebo alespoň skoro každý) uměl něco navíc, kdekdo byl kutilem a nemálo lidí se zabývalo elektronikou. Z tehdy dostupného materiálu dokázali tito lidé mnohdy vytvořit skutečně hezké konstrukce, jak dokazuje níže popsaný mixážní pult, který vyrobul a používal p. Petr Pícha, kterému tímto děkuji za příspěvek!

Tenhle mixpult jsem stavěl někdy v polovině osmdesátých let. Byl určen pro šestičlennou kapelu. Měl deset monofonních vstupů, stereofonní výstup, výstup pro monitor a vestavěný hall. Každá vstupní jednotka obsahovala ovládací prvky - gain, třípásmové korekce, hall, panorama regulátor a tahový potenciometr pro hlasitost. Výstupní jednotka měla pětipásmový ekvalizér pro každý kanál, regulátor hlasitosti a LED VU metr.
Vstupní jednotky jsou vlastní konstrukce a jejich zapojení vycházelo z toho, jaké součástky byly tenkrát k sehnání. Vstup tvořildvoutranzistorový zesilovač (KC509) s řízeným ziskem (gain), pak následoval dvojitý OZ (1458 - nic jiného tenkrát u nás nebylo), který obstarával třípásmové korekce a další zesílení pro výstupní sběrnici. Pětipásmový ekvalizér byl postaven též s OZ 1458, VU metry budily klasické A277 z NDR.
Konstrukční oříšek představoval vestavěný hall. Žádné speciální integrované obvody se u nás tehdy sehnat nedaly. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem koupil v Tuzexu kytarový efekt "Delay" od firmy Boss, elektroniku z toho vybudoval a vestavěl do mixu. Fungovalo to skvěle.
Kostra mixpultu byla ohnuta z ocelového plechu tloušťky 1,5 mm. Podélné otvory pro posuvné potenciometry jsem nechal vyfrézovat (to by se člověk napiloval). Každá vstupní jednotka měla vlastní malé šasi ve tvaru širokého "U", ohnuté z pozinkovaného plechu. K němu jsou přišroubovány potenciometry (TP160), ke kterým se připájely desky plošných spojů. Sběrnice tvořily pocínované dráty zapájené do DPS.
Kostra mixu se nastříkala černou barvou a pak přišla největší "zábava" - popsání hlavního panelu. Nápisy jsem vytvořil propisotem, linky a kružnice bílou tuší. Celý popis zabral několik hodin práce. Pak se panel přestříkal bezbarvým lakem.


Vermona E-Piano

3. dubna 2017 v 20:51 | Zdeněk Hošek
Vermona E-Piano


Dalším typem elektronického nástroje z Klingenthalu bylo E-Piano, vyráběné současně s nástrojem Piano Strings na přelomu 70. a 80. let. Článek s doplňujícími údaji sepsal Zdeněk Hošek, jemuž tímto děkuji za příspěvek!

Továrna na hudební elektroniku v německém Klingenthalu vyráběla od roku 1978 pouze dvě verze těchto klávesovým nástrojů a to E-Piano a Piano-strings. Varianta Piano-strings zde již byla popsána včetně zajímavých poznatků a pro úplnost se tedy podíváme i na druhou verzi tohoto nástroje a to Vermona E-Piano. Toto je jednodušší varianta nástroje, která umožňuje tvorbu pouze perkusivních zvuků, kdy pákovými ovladači lze volit mezi zvuky piana, clavichordu a spinetu. Vyráběnými nástroji firmy bylo tedy možné v té době obsáhnout tvorbu jak varhanních zvuků (nástroje Formation), klavírních zvuků (Vermona Piano) a vzdáleně strings nástrojů (Vermona strings). Dále byl vyráběn též již popsaný Vermona synthetiser, jednohlasý nástroj pro tvorbu syntetických zvuků.
Vše podstatné již bylo v původním článku zmíněno a tak se zaměřím na některé zajímavé technické informace právě k E-Pianu. Nástroj je polyfonní o rozsahu 5 oktáv a základní zapojení je podobné varhanním nástrojům Vermona tj. generátor nejvyšší oktávy, děliče, spínače a úprava zvuku. Od tohoto zapojení nelze samozřejmě očekávat dynamickou klávesnici. Zapojení spínacího systému je provedeno tak, že umožňuje přepínání spínacího kontaktu mezi dvěma sběrnicemi (u piana-strings jsou přidány další dva kontakty na klávesu a další dvě sběrnice) a tak je zajištěno vybíjení kapacit kondenzátorů mezi 0-19,5V na každé klávese. Současně jsou spínány vždy tři stopové výšky (např. f4,f5,f6) čímž je pak dosahováno hutnosti klavírního zvuku a to dále za pomoci efektu tremolo. Výsledný komplexní zvuk je pak na výstupu filtrován pásmovými propustmi (u piana odfiltrovány vyšší harmonické tóny). Prodloužení dozvuku - sustain je možné pomocí přepínače na panelu, nebo nožním spínačem. Hra na klávesnici je příjemná s měkkými dorazy bez rušivých zvuků.
Jak již bylo zmíněno, zapojení je odvozeno od klasických elektronických varhan. Generátor nejvyšší oktávy je tvořen oscilátorem s tranzistorem a obvody MM5555N a MM5556N, kdy se podařilo na svoji dobu zajistit elegantní řešení tvorby tónů nejvyšší oktávy a dosáhnout tak úspory místa a minimalizace potřebných součástek ( např. v nástroji Vega z té doby je generování tónů z klasických součástek provedeno na dvou relativně velkých deskách). Dnes v případě poruchy je však velmi obtížné tyto obvody sehnat, ale je možné toto řešit náhradou za novější a to pouze jeden obvod generující celou oktávu např. MK50240 (takto byly již provedeny nástroje z pozdější výroby), nebo je možné navrhnout desku s klasickými IO nebo SMD obvody a dělící poměry vytvořit diodami na vstupech IO. Takto lze často zachránit již zcela nefunkční nástroj. Dělení signálu obdélníkového průběhu je dále zajišťováno 7-mi stupňovými děličkami typu U112D, které již také dnes nejsou běžně dostupné. Dále signál postupuje na již zmíněný elektronický spínací systém ovládaný tranzistory, diodami a kondenzátory. Dále pokračuje na výstupní obvody tvořené pásmovými propustmi a generátor efektu tremolo (lze ovládat rychlost a hloubku modulace). Výstupní hlasitost nástroje lze též ovládat potenciometrem. Schéma zapojení si dnes zájemci mohou dohledat na webu a případná oprava nástroje je tak jednodušší. Jak již bylo v původním článku Piano-strings zmíněno, problémy při hře může po tolika letech způsobovat nespolehlivý spínací systém, kdy postříbřené sběrnice jsou částečně zkorodované (viz foto). Opravu je možné zajistit pouze mechanickým vyleštěním nebo zajistit nové postříbření nebo zlacení. Bohužel pouhé prostříkání systému skutečně nepomůže. Naštěstí je možné v případě rekonstrukce nástroje sběrnice a spínací kontakty, i když trochu složitě z nástroje demontovat. Otázka je, zda jsou ale tyto opravy z pohledu užitných vlastností nástroje dnes vůbec zajímavé a únosné.
Všechny součástky jsou umístěny na několika vyjímatelných deskách a právě přístup ke spínacímu systému (tranzistory, diody, kondenzátory atd.) není právě ideální, neboť desky jsou propojeny kabelovými svazky. Naopak na generátoru nejvyšší oktávy a děličkách lze měřit průběhy bez problému. K regulaci signálů, sumární hlasitosti a ovládání efektů používá Vermona svůj systém pákových potenciometrů, které se osvědčily i s ohledem na rychlé a lehké nastavení polohy a možnost čištění bez demontáže. Proto byly používané téměř ve všech nástrojích firmy. Elektronika nástroje je umístěna ve skříni zhotovené ze dřeva a hliníkových plechů potažených koženkou.
Pokud si chcete poslechnout, jak tento nástroj hraje, podívejte se pro inspiraci na web. Perkusivní nástroje imituje docela obstojně. S ohledem na to že nástroj vznikl téměř před 40-ti léty a s ohledem na jeho konstrukci nemůžeme očekávat dokonalé zvuky. Proto bude dnes patřit spíše do muzea a k občasnému předvedení analogového zvuku. Tento nástroj se mi podařilo zachránit před likvidací a byl naštěstí kompletní. Ještě bude ale potřebovat pár zásahů tak, aby byl funkční a v původním stavu. A to je na tom právě to nejzajímavější, zachovat tyto nástroje pro budoucnost a prezentovat je detailně třeba právě na tomto webu.

Technické údaje:
Typ: Vermona E-Piano
Rok výroby: cca 1978
Klávesový rozsah: 5 oktáv, F - f´´´´
Zvuky: Piano, Clavichord, Spinet
Efekty: tremolo frekvence-amplituda, sustain-délka
Napájení: 110, 127, 220 V/50 Hz
Příkon: 15 W
Rozměry: 990 x 290 x 130 cm
Hmotnost: cca 9,5 kg samotný nástroj
Další výbava: kufr, stojan, pedál, síťový kabel
Dokumentace: návod na obsluhu a servisní manuál dostupné na webu
Výrobce: VEB Klingenthaler Harmmonikawerke Klingenthal
Pro czechkeys
Zdeněk Hošek
1.4.2017