Leden 2016

Technics SX-AX7

24. ledna 2016 v 19:03 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Technics SX-AX-7 (1988? - 1989?)
Ve druhé polovině 80. let se na trhu objevilo několik nástrojů, které pod povrchem obyčejné samohrajky skrývaly více či méně sofistikovaný syntezátor a umožňovaly tak tvorbu vlastních zvuků a většinou i práci s aranžérem. Takovými nástroji byly například keyboardy Yamaha řady DSR, nebo řada HT vyráběných firmou Casio. Korporace Matsushita Electronics, výrobce elektronických varhan a keyboardů, která byla tou dobou na vrcholu ve výrobě klávesových nástrojů, uvedla na trh v roce 1988 (některé prameny uvádí 1987, ale plastové výlisky jsou datovány až od ledna 1988) svůj model SX-AX7 a jeho dva levnější deriváty AX5 a AX3. Tyto nástroje výrobce označil jako Synthesizer Keyboards a po jednohlasém SY 1010 to byl druhý pokus o výrobu syntezátoru (keyboardy Technics, například SX-K700, nabízely možnost úpravy zvuku, ale jen pár parametry). Posledním pokusem o ryzí syntezátor byl model WSA1, který se nedočkal masivnějšího rozšíření, přestože nabízel dodnes obdivuhodné možnosti. Ačkoliv se firmě vedlo podstatně lépe ve výrobě arranger keyboardů, divize klávesových nástrojů byla v roce 2010 zrušena.
Technics SX-AX7 je na svou dobu vysoce sofistikovaný nástroj s programovatelnými automatickými doprovody, vybavený mimo jiné jednoduchým vícestopým sekvencerem, digitálním reverbem (!), vlastním ozvučením 2 X 10 W, midi rozhraním a dlašími funkcemi. Polyfonie je 8 hlasů, multitimbralita pětinásobná, v nástroji je 32 ROM a 32 RAM zvuků v polyfonní sekci, 16 ROM a 32 RAM zvuků v monofonní sekci, 8 ROM a 8 RAM zvuků v basové sekci a jedna bicí sada s PCM vzorky. Doprovodů je 20, každý má 4 variace a navíc je možnost naprogramovat 12 vlastních patternů. Kromě reverbu má nástroj také efekt chorus, spínatelný pro monofonní a polyfonní sekci zvlášť.
Základna nástroje je zhotovena z ocelového plechu, vrchní část je plastová, displej podsvícený. Pětioktávová klaviatura syntezátorového typu má úhozovou citlivost, obligátní kolečka nalevo slouží k ohýbání zvuku a k nastavení modulace. Zezadu nalezneme kromě MIDI tria také síťovou zástrčku na normální dvoužilový kabel, dva stereo výstupy, konektory pro dva pedály typu switch a dva pedály pro plynulou změnu, přičemž jeden slouží k ovládání hlasitosti a druhý lze naprogramovat.
Syntézu použitou v tomto nástroji nazval výrobce PCM2. Fungovalo to tak, že zvuk je tvořen třemi oscilátory, přičemž první se nazývá Attack Source a má na starosti náběh zvuku, zbylé dva mají na starosti jeho další průběh. Zdrojem pro Attack jsou krátké PCM samply například úderů kladívek piana, nátisku dechových nástrojů atd. Attack sources jsou k dispozici v 16 kategoriích a každá kategorie má 10 modifikací. Dále zvuk pokračuje přehráváním syntetických vln, které tvoří dva oscilátory. Jedne přehrává hlavní harmonickou složku a druhý, označený Harmonics, vyšší harmonické. Tyto Body Sources, jak je výrobce nazval, jsou opět k dispozici v 16 kategoriích vždy po deseti variantách. Nástroj umožňuje použití nižších a vyšších harmonických z různých kategorií, takže lze namíchat skutečně zajímavé kombinace. U všech tří oscilátorů lze nastavit poměr hlasitostí, dále jsou k dispozici dvě ADSR obálky: První řídí celkovou hlasitost obou oscilátorů, druhá samostatně hlasitost harmonických. Tak lze docílit podobného efektu jako při použití filtru. Dále jsou k dispozici dva LFO, kdy jeden řídí tremolo a druhý vibráto, oba s možností nastavení vlny, frekvence, hloubky modulace a zpoždění. Dalším parametrem je tzv. Auto Bend, tedy glissandový náběh s deseti možnostmi, potom vzájemné rozladění zižších a vyšších harmonických, interval vyšších harmonických (od -12 půltónů po +24 půltónů v deseti krocích), dále lze nastavit citlivost na dynamiku úderu (mění poměr vyšších a nižších harmonických) a úplně nakonec celková hlasitost zvuku. Oscilátory mohou pracovat v pěti oktávových polohách. Hotové výtvory lze ukládat do 32 pamětí pro polyfonní a dalších 32 pro monofonní zvuky. Programování se děje pomocí matice a tlačítek pod displejem, změny jsou indikovány pěti sloupci na displeji, které jinak slouží jako indikátory činnosti jednotlivých stop. Polyfonní, monofonní i basové zvuky se tvoří úplně stejně a je možnost uložit například původně monofonní zvuk jako zvuk polyfonní.
Pro rychlou změnu parametrů zvuku může sloužit tzv. One Touch Synthesizer, čveřice tlačítek ovládající podíl harmonických (Mellow/Bright) a Modulation +/-, přiřazující zvuku modulaci, nebo rozlaďovámí složek (celkem 10 typů). Uprostřed těchto čtyř tlačítek je páté, Compare pro porovnání původního a vytvořeného zvuku, které je funkční i v režimu plné editace. Poly a Mono zvuky lze obzvláštnit efektem Chorus a prodloužením dozvuku (Sustain), obojí pro každou sekci zvlášť a nakonec je také k dispozici portamento s nastavitelnou dobou opět zvlášť pro poly/mono zvuky.
Jak vyplývá z popisu, struktura je trochu podobná LA syntéze známé z nástrojů Roland řady D, ale postrádá filtr. Od nástroje nelze očekávat hyperreálné zvuky klavírů a dalších akustických nástrojů, ale ani filtrované syntetické zvuky, takže se nabízí otázka, k čemu je to vlastně dobré. Především varhany, jednak píšťalové, ale opravdu skvělé je množství zvuků Hammondek, které zde lze vytvořit, dále různé tranzistorové varhany atp. Nástroj je velmi schopný pro tvorbu různých elektrických pian, dobře zvládá různé cinkavé zvuky, použitelné jsou i smyčce, flétny a s přivřením oka i některé dechové nástroje. Zvukem neurazí ani různé plochy, které díky možnostem syntezátoru mohou obsahovat i perkusivní náběhy. Bicí jsou na tu dobu opravdu dobré, basové zvuky mají "spodek".
Kromě hraní jednoho zvuku přes celou klaviaturu je zde možnost dělení, kdy vlevo hraje basa, nebo polyfonní zvuk, vpravo buď polyfonní nebo monofonní zvuk. Použití dvou polyfonních zvuků je možné jen při zastavené doprovodné jednotce.
Doprovodná jednotka nabízí 20 patternů, každý má 4 variace s vlastními předehrami, výplněmi i dohrami. Část doprovodů je nepoužitelných, ale většina nezní úplně zle. Doprovodná jednotka nabízí možnost hry jedním prstem, nebo režim fingered, kdy pozná i zmenšené a další akordy. Jednotlivé stopy lze v reálném čase míchat pomocí tlačítek pod displejem a samozřejmě lze nastavit tempo.
Kromě presetů je zde i 12 patternů, které lze programovat (nebo upravovat presety) funkcí zvanou Composer. Tyto patterny mají jen jednu variaci, předehru, výplň ani dohru programovat nelze, nově vytvořený pattern jednoduše použije to, z čeho byl upravován. Délka patternu je vždy 2 takty, nejmenší nota, kterou lze zadat je šestnáctina. Programovat lze v reálném čase, nebo metodou step by step. Basa i akordický doprovod mohou být melodické (naopak nelze vytvořit "plochu", protože pak nereaguje na změnu akordu hned, ale až po dvou taktech). Největší slabinou těchto patternů je, že umí hrát pouze durové a mollové akordy.
V nástroji je zabudován jednoduchý pětistopý sekvencer, umožňující záznam v reálném čase, nebo metodou step by step. Přiznávám, že jsem jej ještě nepoužil, ale v roce 1988 by mi určitě udělal radost.
Jako jeden z prvních svého druhu, nabízí AX7 digitální reverb, jednoduchý, ale na tu dobu pěkný. K dispozici jsou 2 typy Hall, jeden Room a echo, jimž lze nastavit intenzitu ve třech krocích, nebo efekt zcela vypnout.
Nastavení celého nástroje je možné uložit do jedné ze čtyř registračních pamětí, nástroj také disponuje funkcí One Touch Play, která přiřadí zvolenému rytmu zvuky a ostatní nastavení.
Pro ukládání dat mimo nástroj má AX7 slot na paměťovou kartu, která není k sehnání, ale naštěstí je možný výpis paměti přes MIDI Dump (Tone Memory, Composer, nebo vše dohromady).
Zvláštní pozornost bych rád věnoval životnosti nástroje, který jsem zakoupil na inzerát s tím, že má prasklý zadní roh. Dorazila troska, která vícenásobně přežila vlastní smrt. Nástroj držel pohromadě jeden šroub mezi spodkem a klaviaturou, panty a sloupky na šrouby byly ulámané, rohu kus chyběl. Plošný spoj pod modulačními kolečky byl zlomený vejpůl, základní plech zohýbaný neuvěřitelným způsobem. Uvolněné kovové držáky několikrát zkratovaly DPS klaviatury. Do nástroje někdo vylil cosi, co ztvrdlo na kámen na kontaktech a DPS klaviatury, ale trochu i uvnitř a na základní desce a navíc byl nástroj neuvěřitelně špinavý a smrděl jak rasův pytel. Trvalo mi týden, než jsem jej dal dohromady (například klaviaturu bylo nutno rozebrat do prvočísel a kompletně vymýt včetně desek), bohužel, nefunguje modulační kolečko (potenciometr nevydržel náraz) a do sluchátkového výstupu jde jen část signálu. Je to zázrak, ale jinak nástroj stále hraje! Po generálce ani nepohoršuje vzhledem...
Technics SX-AX7 je příjemným překvapením, nástrojů tohoto typu nebylo v 80. letech mnoho a ani dnes se s možností programování zvuku u samohrajů nesetkáme často. Je s podivem, že dosud uniká pozornosti osob postižených tzv. LoFi mánií...

Zesilovač TW-120

6. ledna 2016 v 21:29 | Zdeněk Hošek |  Amatérské konstrukce

Koncový zesilovač 2x60W - TW 120

Zesilovač je jedním z článků reprodukčního řetězce, bez něhož bychom si zde popisované klávesové nástroje příliš neužili. Popíši zde proto již klasický koncový stereo zesilovač bez korekčního stupně označený typově jako Transiwat TW 120. Zesilovač jsem v té době postavil a byl s úspěchem používán v malé pop-rockové skupině. Konstrukce pochází z 80.tých let minulého století a to již z roku 1975, kdy podnik "Elektroakustika" prodával stavebnice nebo hotové výrobky zejména pro členy "Hifi klubu" v prodejně firmy v Praze a to ulici Ve Smečkách. Zde m.j. bylo možné zakoupit mnoho dalších výrobků souvisejících s "Hifi" technikou ať to byly gramofony, přenosky, reprodukční soustavy, výhybky ale i např. vstupní díly pro VKV přijímače. Dále se kupovaly i stavebnice nebo samostatné díly, ze kterých bylo možné přístroje postavit. Pamatuji stavebnice polystyrénových reprobeden, gramofonu ale i různé zesilovače zejména TW40, který jsem též postavil a další. Tento zesilovač jsem dokončil v roce 1980.
Zesilovač TW120 byl postaven na základě stavebního návodu vydaného již v roce 1975 a který je dnes stále dostupný. V návodu je uváděný jako "Universální koncový hi-fi zesilovač TW120 Junior 2x60W". Je zde popsaná kompletní stavba zesilovače a možnosti jeho použití v různých zapojeních např. jako stereo či mono zapojení 1x120W. V již zmíněné prodejně byl tehdy zakoupený pouze síťový transformátor (Sek-47V/4A) navržený a vyrobený speciálně pro tuto konstrukci. Další mechanické díly byly vyrobeny z hliníkového plechu, deska s plošným spojem je též domácí výroby. Ostatní součástky jsou z tehdy dostupné produkce TESLY. V osazení koncových tranzistorů je použita kombinace křemíkových a germaniových tranzistorů s ohledem na horší dostupnost křemíkových tranzistorů "pnp" pro amatéry v té době. Z důvodu vyššího napájecího napětí byla použita kombinace tranzistorů 7NU74 + KD503 po drobné úpravě v zapojení. Běžně byly ale hotové konstrukce zesilovače osazovány komplementární dvojicí tranzistorů KD617+KD607. Tranzistory jsou umístěny na hladiči, který přenáší teplo do celého krytu. I s náhradním osazením fungoval zesilovač bez problému. Konstrukce zesilovače je jednoduchá, dnes již překonaná a osvědčila se. Dnes tento zesilovač již nepoužívám a nebyl zapnutý možná 20 let. Co čas provedl s elektrolyty těžko domýšlet a proto bude nutná při opětovném zapojení nezbytná opatrnost - prověření a naformátování elektrolytů. Jak je již u mých konstrukcí obvyklé, ani zde jsem bohužel nedokončil povrchovou úpravu tj. nastříkání černou barvou, která by zajistila lepší vyzáření tepla do prostoru a dále chybějící popisy. Jak byl proveden zesilovač z výroby, lze nalézt na webu. I dnes by byla stavba asi podobná, použila by se pouze indikace LED diodou, osadily by se jiné konektory na vstupu a výstupu. Koncové tranzistory z TESLY by šlo ještě i dnes sehnat. Pro domácí hraní by takto zhotovený zesilovač jistě postačoval, dnes jsou ale k dispozici modernější konstrukce s dostupnějšími tranzistory a o větších výkonech, které jsou bezesporu vhodnější pro větší sály a PA systémy i nutné.
Jak jsem již zmínil, zesilovač je spolehlivý a byl používán na výstupu mixážního zesilovače zde na webu též popisovaného. Na výstupu byly používány amatérsky vyrobené reprosoustavy o výkonu cca 100W. Později byl tento koncový stupeň nahrazený výkonnějším a modernějším, ale to je již jiná kapitola. Co dodat-nostalgie? Podívejte se pro inspiraci na několik obrázků hotového zesilovače.

Technické údaje:
Výkon: 2x 60 W sin/4 Ω, 1x 120 W/8 Ω
Napájení: 220 V/50 Hz
Vstupní citlivost: 2x 1V/100 kΩ
Vstupy: 1x stereo
Výstupy: 2x repro
Ovládání: 1x síťový vypínač, kontrolka zapnutí
Rozměry: 280 x 204 x 82 mm
Hmotnost: cca 4,6 kg
Dokumentace: Návod na obsluhu a servisní manuál dostupné na webu
Pro czechkeys
Zdeněk Hošek
25.11.2015



GEM (Generalmusic) WK3

2. ledna 2016 v 14:54 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Generalmusic (GEM) WK3 (asi 1993 až 1996)

Nástroje značky GEM jsem na těchto stránkách popisoval již dvě řady a to syntezátory/workstations řady S (Turbo) a Genesys. Těžiště výroby klávesových nástrojů firmy Generalmusic ale tvořily zejména arranger keyboardy. Pro poloprofesionální a profesionální využití firma vždy nabízela několik typů, které se vyznačovaly množstvím funkcí, robustní konstrukcí a výborným zvukem. Jmenujme alespoň některé: WS1, WS2, WX2/3, i jemu podobný SX2/3 bez reproduktorů. V roce 1993 firma uvádí na trh nový keyboard WK3 (WK=World Keyboard) jako první v sérii WK, kde byl následován dokonalejšími modely WK4, WK6 a WK8 a na opačném konci "hierarchie menšími WK2 i WK1, později nahrazenými WK2000 a WK1000. Keyboardy řady WK měly kromě řady pokročilých funkcí nabízet také zvuky a styly z celého světa a byly také dodávány ve verzi Oriental pro blízkovýchodní trh. WK3 je nástroj s vlastním ozvučením, doprovody a šestnáctistopým sekvencerem má možnost tvorby vlastních stylů i úpravy zvuků a jako velkou novinku nabízel firmware uložený ve Flash ROM, který bylo možno upgradovat, vyšla-li nová verze. To se stalo naposledy v roce 1997. Nástroj slibuje 32 hlasou polyfonii, ale hned v úvodu v manuálu se uvádí 64 hlasů. Je fakt, že si nástroj nekrade hlasy např. při složitější hře a sešlápnutém pedálu. Kromě dalších funkcí umí keyboard zobrazovat texty midi skladeb a pokud se doplní volitelným audio/video rozhraním, umí i prohnat mikrofon nebo připojený nástroj přes vestavěné efekty a také velmi jednoduchou cestou pracovat s vlastními samply.
GEM WK3 působí již na první pohled velmi robustně a už první dotek je ujištěním, že se nejedná jen o zdání. Ačkoliv je jeho skříň vyrobena z plastu, její stěny jsou tlusté a materiál sám velice odolný. Asi první, co člověk vyzkouší je klaviatura, kde výrobce zvolil použití osvědčené značky Fatar a model TP9 se závažíčky v klávesách, vlastně tutéž, co v modelu Genesys, ale u WK3 bohužel bez aftertouch. Hra na nástroj je tedy příjemná, ostatně tuto klaviaturu dodnes používá mnoho světových výrobců (například Kurzweil v modelu PC361, PC3K6, PC3A6). Další, co upoutá pozornost je sdružený ovladač modulace ve tvaru polokoule. Je to v podstatě jen jiný druh krytu pro joystick a práce s ním je stejná: Natočením vlevo/vpravo se děje ohýbání tónu, nahoru/dolů se ovládá modulace. Je samozřejmě otázkou, jestli je tvar ovladače zvolen nejvhodněji (našemu kytaristovi se moc líbilo hladit jej dlaní...), ale polokoule vydržela na WK8 SE až do konce výroby.
Novinkou na WK3 byla možnost mixáže v reálném čase a to díky deseti tahovým potenciometrům vlevo od displeje. Urychlila se tak práce s aranžérem a také v případě potřeby i korekce přímo při hraní. První potenciometr zleva ovládá celkovou hlasitost, další hlasitost linkových vstupů a mikrofonu, dále bicích, basového partu, tří částí akordického doprovodu (jedná se o skupiny po dvou stopách), levé poloviny partu hraného z klaviatury při režimu split a dvou vrstev pravého partu.
Displej je alfanumerický, dvouřádkový, v době vzniku nástroje ještě omluvitelný, byť starší nástroje WX a SX používaly již grafický displej. Potřebné údaje se na něm vždycky najdou a dodnes je dost kontrastní a dobře podsvícený.
Na čelním panelu nástroje je opravdu spousta tlačítek a kontrolních LEDek. Všechna tlačítka jsou gumová, ale kupodivu dosud nejeví známky opotřebení. Popis funkcí všech by mohl unavit, takže se budu zmiňovat pouze tu a tam dále v textu.
Pro listování v manu a zadávání hodnot slouží kruhový enkodér, který je dodnes nepostradatelnou součástí téměř každého nástroje. Vpravo nad klaviaturou je 13 tlačítek uspořádaných do tvaru klaviatury, jsou to tzv. Pady, kterým je možno přiřadit některou z funkcí, nejčastěji přehrání zvuku. Dobře se hodí například pro zvuky perkusí. Pady nejsou dynamické.
Nástroj má vlastní ozvučení dvojicí reprosoustav v rozích, každá má basový reproduktor a výškovou kalotu. Výkon 2 X 15 W postačí k nazvučení menšího lokálu tiché hospůdky, pokud byste hráli s akustickými kytarami a podobnými nástroji. Pro domácí použití je výkon více než dostačující s překvapujícím dostatkem basů a díky účinným kalotám i řezavých výšek.
Dole pod klaviaturou sídlí disketová mechanika pro 2HD diskety formátu DOS (1,44 MB), díky které lze nejen aktualizovat operační systém, ale také nahrávat a zálohovat veškerá data z nástroje a také přehrávat soubory SMF, WK3 je totiž GM kompatibilní.
Zezadu je na nástroji kromě konektoru pro napájecí kabel také obligátní MIDI trio, dvojice linkových vstupů, dvojice linkových výstupů, čtyři konektory pro pedály (Sustain, 2X Switch a Volume pedál). Také se tu nachází zakrytý prostor pro přídavný modul audio/video rozhraní.
Zvuky nástroje poznamenal čas, v konkurenci dnešních nástrojů by pochopitelně neměly šanci obstát, ale v době vzniku mohly představovat to lepší, co podobné nástroje nabízely. Pokud by si uživatel odmyslel uplynulá léta, nezní špatně akustický klavír, saxofon, panova flétna, při troše dobré vůle varhany, bicí sady i další. WK3 nezapře příbuznost se syntezátory řady S, což je znatelné zejména u syntetických zvuků (různé filtrované plochy, simulace zvuků z Elky Synthex, ARP2600 apod.), mnohé jsou dokonce stejné. Pro volbu zvuků slouží dvě řady tlačítek vpravo na panelu, každé tlačítko znamená jednu kategorii zvuků kdy každá kategorie nabízí 24 zvuků.V rámci Performance lze zvuky upravovat změnou dělící frekvence filtru, nastavením poměru resonance, ADR obálkou a ovládáním frekvence a hloubky vibráta. I přes takto omezené možnosti lze úpravami a navrstvením dostat z nástroje řadu zajímavých zvuků. Učinil jsem pokus a WK3 vzal sebou na hraní v pětičlenné kapele, tedy na malé vystoupení v lokále (nikoliv na pódiu) a mohu směle prohlásit, že v kontextu se dvěma kytarami, basou a bicími je tento nástroj v pohodě použitelný i dnes.
Systém nástrojů GEM je nastaven tak, že vždy hrají v režimu Performance. Ten zahrnuje kromě zvoleného zvuku (respektive až tří zvuků: Levý part a dva pravé) také nastavení dvojice efektových jednotek, mixáže a doprovodu - tuto funkci lze eliminovat stiskem tlačítka Style Lock. Performancí je 64 a všechny jsou uživatelsky programovatelné. Ukládají se do osmi bank po osmi Performancích a je možno je pojmenovat dle potřeby.
Efekty jsou na dnešní dobu opět zastaralé, ale i tak použitelné, reverby mají podobně "useknutý" konec jako u nástrojů řady S, naopak velmi příjemné jsou efekty typu chorus a ensemble. Každý efekt je možno v rámci Performance editovat několika parametry.
Doprovodná jednotka je osmistopá, každý doprovod má čtyři variace, čtyři výplně (Fill-in), čtyři předehry a čtyři dohry. Ovládá se shlukem tlačítek nad klaviaturou uprostřed a vlevo a nabízí dnes obvyklé možnosti prstokladů, paměti zvolených akordů, přidržení levého partu klaviatury a také harmonizaci pravého partu. Doprovodných stylů je 96, i na nich je znát věk, ale opět bych je raději hodnotil na dobu vzniku. Tehdy určitě zněly výborně. Dalších 32 pozic je vyhrazeno pro uživatelské doprovody, které je možno vytvářet buď přímo v nástroji, nebo je do něj nahrát pomocí 2HD diskety. Pro nastavení tempa v reálném čase slouží enkodér, pro mixáž jednotlivých partů pak tahové potenciometry. Nastavení lze uložit v rámci Performance.
Sekvencer nástroje jsem nikdy nepoužil. Jediné znalosti o něm pocházejí z manuálu: 16 stop, možnost kvantizace, nahrávání pomocí stylů nebo manuálně, zaznamenává i data z padů. V dnešní době je asi málo využitelný, i podobné nástroje dnes mají uživatelské rozhraní přehlednější díky grafickým displejům, nehledě k množství softwarových sekvencerů, se kterými se pracuje opravdu pohodlněji.
Závěrem bych kromě obvyklého postesknutí nad osudem výrobce (vzkříšení 2015 se nekoná, Finové chtěli vyrábět Elku Synthex, já bych raději navázal na masovou produkci, ta by firmu spíš uživila) dodal, že nástroje GEM mají všechny charakteristický zvukový projev, jsou bohaté v oblasti středních/nižších frekvencí a skvěle se váží s ostatními nástroji v kapele. WK3, ač určen pro one man produkci, není výjimkou. U nás byl zakoupen dceři a ta jej, byť sporadicky, stále používá, taktéž byl vyzkoušen při živém vystoupení s kapelou a asi si to ještě zopakuje.
WK3 používá pro zálohu dat baterii typu NiCd, která po čase vyteče do základní desky. To se stalo i u popsaného kusu. Původní majitel okolí baterie pečlivě vyčistil ale baterii nechal tam, kde byla. Když rozleptala své okolí, začal nástroj vynechávat noty a nakonec vydával nemodulované pazvuky. Povedlo se jej zachránit, poškozená byla jen jediná cestička. Baterii jsem nahradil NiMH článkem, který snad již nevyteče. Jelikož popsaná vada je chybou uživatelů, mohu jinak o WK3 říci, že je robustní spolehlivý a trvanlivý. Jeho nynější cena je zanedbatelná a asi bych jej i přes zastarání opět koupil raději než nový levný keyboard už kvůli celkovému zvuku a skvělé klaviatuře.