Únor 2015

Elektronické varhany a syntezátor ze Slovenska

15. února 2015 v 21:53 | Zdeněk Hošek |  Amatérské konstrukce
Amatérské elektronické varhany a syntezátor ze Slovenska

Dnes se podíváme do hodně vzdálené historie amatérské stavby varhan a syntezátorů v našich končinách a to na Slovensku v letech kolem roku 1980-1985. Tyto fotografie jsem téměř po více než třiceti létech nalezl ve svém archivu a zjistil, že konstrukce pocházejí od mého dávného slovenského přítele, se kterým jsem si v těch letech dopisoval. Řešili jsme spolu různé technické problémy právě při konstrukci elektronických hudebních nástrojů ale i jiné elektroniky a vyměňovali si dokumentaci či součástky Rozhodoval jsem se zda tyto fotografie zde na tomto webu zveřejnit. Nakonec výsledek je zřejmý z tohoto článku a pokud si bývalý přítel své konstrukce pozná, může se ozvat k navázání přerušené konverzace. Věřím že by se zveřejněním souhlasil, neboť takovýchto konstruktérů mnoho nebylo a bylo by škoda abychom si tyto zajímavosti nepřipomněli. Svým způsobem měla tato oblast amatérské činnosti svá kouzla a to v tom, že po dokončení nástroje se očekávaly kýžené zvuky dané jeho složitostí a výsledný zvuk vždy mile překvapil. Přesně jak říkalo jedno staré přísloví " Finis Coronat Opus - tj. Konec korunuje dílo" a to zde opravdu platilo, neboť stavba elektronických varhan se považovala za vrchol v amatérské činnosti s ohledem na nutné znalosti z různých oborů, ale i časové a finanční možnosti. Z uvedených konstrukcí je patrné, že v té době uměli amatéři dělat skutečně zajímavé věci i v této oblasti, jednak technicky a hlavně finančně náročné a konkurovat tak továrně vyráběným výrobkům. Bohužel o těchto "zlatých ručičkách" jsme se toho moc nedozvěděli a jen občas zaznamenali nějakou konstrukci v radioamatérském časopisu, ale i za to díky. Škoda že se neozvali i další konstruktéři těchto nástrojů, neboť by bylo jistě zajímavé si po tolika letech prohlédnout i jiná řešení ze "zlaté doby" stavby těchto nástrojů. Součástková základna v té době příliš těmto konstrukcím nepřála ( myšleno speciální obvody dostupné v cizině ) a tak se nástroje stavěly na klasické bázi ( tranzistory, integrované obvody ), čekalo se na návody v časopisech, které se pak různě upravovaly. V té době nebyl ani internet a tak to mělo své kouzlo se získáváním všeho potřebného ke stavbě ať mechanických dílů či elektronických součástek. Problém byl se získáním klávesnice a dalších dílů. Bohužel tato doba pominula a dnes by se do stavby těchto nástrojů těžko někdo pouštěl a to s ohledem na časové i finanční možnosti, i když součástková základna by to umožňovala.
Vraťme se ale zpět k uveřejněným konstrukcím. S ohledem na to že se nejedná o mé konstrukce, budu jen odhadovat technické řešení. Co si ale ještě po tolika letech vzpomínám, tak u varhan jedná se o klasické zapojení 5-ti oktávových tranzistorových varhan řešených na bázi jednoho amatérského časopisu a to s příslušnými úpravami. Pravděpodobně se jedná 4-5 stopé varhany. Bylo použito tzv. centrální ladění, kdy tóny nejvyšší oktávy jsou generovány oscilátorem a příslušnými děličkami sestavenými z IO. Je tak zaručena přesnost ladění i při posunu ladění a různých efektech. Tóny nejvyšší oktávy jsou dále děleny integrovanými děličkami, jejichž výstupem je signál obdélníkového tvaru. Spínání tónů je řešeno pomocí tranzistorů což umožňuje náběh tónu bez lupanců a nastavení plynulého dozvuku. Následují klasické rejstříky řešené jako dolní, pásmové a horní propusti, dále efektový obvod s plynulým přeladěním pásma a slučovač signálu. Je dále možné, že varhany obsahují i pružinový dozvuk. Přepínání rejstříků je řešeno též elektronicky s indikací pomocí LED diod. Pod varhanami je umístěný výkonový zesilovač a dvoupásmová reprosoustava. Co se týče fotografie syntezátoru, tak informace k technickému řešení bohužel žádné nemám, ale může se též jednat o nějakou konstrukci ze zahraničního časopisu upravenou na dostupnou součástkovou základnu, tj. klasické řešení s napěťovým řízením jednotlivých modulů VCO,VCF,VCA. Některé konstrukce byly v té době uveřejněny např. v polských nebo maďarských časopisech.
Na svoji dobu se jedná o velice zdařilé konstrukce nástrojů, které pokud si vzpomínám tak dle mého dávného přítele byly využívány v jedné popové hudební skupině a to k plné spokojenosti až do doby, kdy je údajně nahradila Yamaha DX. Tolik tedy k těmto zajímavým konstrukcím a díky za ně.
Technické údaje:
Varhany: 5-ti oktávové, 4-5 stopé s elektronickým přepínám rejstříků, centrálním laděním a efektovými jednotkami
Syntezátor: 3-oktávový syntezátor s napěťovým ovládáním modulů VCO,VCF,VCA
Výrobce: amatérské konstrukce - Slovensko
Vyrobeno: kolem roku 1980-85
Pro czechkeys: HoZd
2.2.2015

Pozn. Czechkeys: Pokud by se našel někdo, kdo výše popsané nástroje poznává, nebo dokonce jejich tvůrce, byl bych velmi rád, kdyby se ozval na moji e-mailovou adresu (najvrtson@seznam.cz). Děkuji!


Polyfonní nástroj na bázi MHB208 M. Koláře

15. února 2015 v 21:30 | Najvrtson |  Amatérské konstrukce
Polyfonní nástroj na bázi MHB208 M. Koláře

V AR 11/93 řada A vyšel popis integrovaného obvodu MHB208 a schemata na zhotovení zjednodušené verze nástroje Delicia HT-37 D od ing. Miloše Kince. Pan Miloš Kolář mi zaslal jednak kopie stránek z AR, které se tématu týkají a jednak také fotografie jím zhotoveného vzorku. Pozorný čtenář si jistě všiml, že se jedná o zástavbu do základu ruského piánka Pille (popsáno v rubrice Tablehooters). Panu Kolářovi tímto děkuji za příspěvek.
Popis a bližší seznámení s obvodem MHB208 včetně jeho aplikace v originálním nástroji můžete nastudovat v člínku Delicia HT-37 D zde.



Roland Jupiter 4

9. února 2015 v 23:02 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Roland Jupiter 4 Compuphonic (1978 - 1981)


Z mých předchozích článků již asi vyplynulo, že mám úchylku na staré Rolandy (od dob, kdy jsem vlastnil Juno 60) a tak jsem si nenechal ujít příležitost koupit tohoto krasavce. Nástroj strávil několik let na půdě v těsném obalu a díky tomu nebyl zrovna v nejlepším stavu, nefungovaly některé slidery, jeden oscilátor nehrál vůbec, další vynechávaly v některých stopových výškách, nástroj byl fatálně rozladěný atd. Díky skvělým službám a péči, kterou mu věnoval pan Pavel Vančura (Synthservice) je však dnes opět v použitelném a funkčním stavu.
Typ Jupiter 4 představila firma Roland v roce 1978 v rámci rodiny Compuphonic, zahrnující kromě JP-4 také monofonní Promars se dvěma oscilátory a rhythmboxy Compurhythm CR-78 a 68. Nástroje pojilo použití mikropočítače 8048 k řízení ovládacích prvků (proto také Compuphonic).
Polyfonie 4 hlasy a jediný oscilátor na hlas nebyly a nejsou zrovna velkou konkurencí pro tehdy kralující Sequentialy a Oberheimy, stejně jako pouhých 8 paměťových míst pro vlastní zvuky a čtyřoktávová klaviatura. Však také ještě recenze na SOS z roku 1996 hovoří o Jupiteru 4 poměrně rezervovaně (například vzhled nástroje je přirovnáván k varhanám, ale mě se to zrovna líbí). V poslední době se ale objevují hlasy, že tento nástroj má na svoji strukturu neobyčejně sytý zvuk a jsou i tací, kteří jej hodnotí výše, než následující Jupiter 8 a 6. Já je porovnat nemohu, nemaje výše uvedené větší typy k dispozici, ale za sebe mohu Jupiteru 4 přiřknout nejvyšší hodnocení zvuku alespoň z toho, co tu mám. Celkovému zvuku nástroje hodně pomáhá použití efektu Ensemble (2 X MN3004).
Jupiter je na poměry svých 4 oktáv obří a váží dobrých 20 kilo. Pokud jsem si u Juna G stěžoval na krátké klávesy, zde je vidět, že to má u Rolandů dlouholetou tradici. Ale tahle klaviatura po vyčištění i ve svých 35 letech funguje, u Juna G mám své pochybnosti.
Jak jsem již naznačil, nástroj má jeden napětím řízený oscilátor (VCO) na hlas s vlnami pila, obdélník a puls se čtyřmi šířemi. Šířku pulsu je také možno měnit LFO. Vlny mohou hrát ve třech stopových výškách (16', 8' a 4') a ladění celého nástroje lze posunout o oktávu níže. Dalším zdrojem zvuku je suboscilátor, obdélník vždy o oktávu níž než základní hlas. Jeho hlasitost nelze řídit, stejně jako hlasitost šumového generátoru. VCO může pracovat ve dvou polyfonních a dvou monofonních módech, kdy nástroj používá všechny čtyři oscilátory najednou a změní se tak ve velmi tučný monofonní syntezátor.
Jupiter 4 prošel několika generacemi vývoje, nástroj popisovaný zde patří k těm mladším a má filtry shodné s modely Juno 6 a 60. Jednak je zde LPF s rezonancí (který je schopen samooscilace), jednak plynule nastavitelný HPF. LPF může být řízen generátorem obálky ADSR, LFO, generátorem S&H, dále pak kromě obvyklého slideru i manuálně pomocí páky Bend/Mod. Filtru lze nastavit Key Follow ve čtyřech polohách přepínačem.
VCA má vlastní generátor obálky ADSR s řiditelnou intenzitou, kromě které může být ovládán i LFO a rovněž pákou.
Generátory obálek ADSR mají velmi široký rozsah nastavení a jsou dost rychlé i na tvorbu perkusivních zvuků.
LFO nástroje má čtyři vlny a to sinus, čtverec, pilu a obrácenou pilu. Je nastavitelný v neobvykle širokém rozsahu a to až do slyšitelných frekvencí, takže umožňuje i cosi jako amplitudovou či frekvenční modulaci. Kromě nastavení intenzity pro každou funkci má nastavitelné i zpoždění náběhu.
Další možností je použití portamenta s nastavitelnou dobou.
Páka nalevo kromě obvyklého ohýbání tónu (s nastavitelnou intenzitou) může ovládat i Cutoff LPF, úroveň VCA a všechny tyto funkce buďto přímo, nebo přes LFO (opět lze nastavit úroveň či citlivost). Je to sice hezké, ale speciální ovladač pro modulaci by byl asi lepší.
Samostatnou kapitolou je arpeggiátor, obecně považovaný za skvělý. Není sice programovatelný a neustále pracuje přes tři oktávy, ale jeho Random Mode je opravdu velmi muzikální. Kromě něj umí také pracovat v režimech UP, DOWN a UP/DOWN.
Jak již bylo řečeno, nástroj převede většinu nastavení na panelu do dat a tato je možno ukládat do jednoho z osmi paměťových míst. Problém je, že pak už nejdou dále upravovat. Data jsou dále opět převedena na ovládací napětí, kterými jsou řízeny jednotlivé funkce. Jedná se tedy o čistý analog s VCO, na rozdíl třeba od Juna, kdy je frekvence oscilátoru již řízena digitálně (DCO). Koncepce VCO dává určitou toleranci v ladění oscilátorů, které nejsou nikdy na 100% přesně naladěné a my, magoři do starých mašin, tomu říkáme, že zvuk má charakter, kterého digitální nástroje nedosahují. Další vymožeností novinky zvané Compuphonic je deset presetových zvuků, které jsou dnes terčem vtipů, neboť se povětšinou snaží napodobovat živé nástroje a to ještě ne zcela povedeným způsobem.
Z nástroje vedou dva hlavní výstupy s nastavitelnou úrovní, které lze použít buď oba najednou k získání stereofonního chorusu, nebo jen jeden, dále pak konektory pro sustain, volume a expression pedál a nakonec vstup pro external clock pro řízení arpeggia a LFO, který ale komunikuje jen s některými dalšími Rolandy z té doby. Naštěstí jsou dnes k dispozici dvě možnosti vybavit Jupiter 4 Midi rozhraním. To levnější dělá CHD Elektroservis u nás a umožňuje řídit nástroj povely Note On/Off a řídit frekvenci LFO a arpeggia, složitější rozhraní IO umožňuje i vysílání a příjem sysex dat, rozšiřuje paměť na 64 míst, kdy lze uložené zvuky dále editovat, přidává další dva LFO a další funkce.
Aby byl JP-4 opravdu "dokonalý", přál bych mu (vlastně sobě) o oktávu více kláves, vyšší polyfonii, dva oscilátory na hlas, samostatný ovladač modulace a více paměťových pozic s možností editace. Ale to se již blížím k Jupiteru 6 nebo 8.
Celkový zvuk Jupiteru 4 je čistý, příjemný, teplý a poměrně neagresivní, ovšem nástroj nemá nejmenší problém se prosadit v mixu s čímkoliv dalším. Paleta dosažitelných barev sahá od basového bubnu alá Roland TR x0x až po jemné a vysoké smyčce, trylkování ptactva a zurčení horské bystřiny. Hardwarově je nástroj více než poctivý, všechny ovládací prvky včetně tahových potenciometrů kladou dodnes příjemný odpor. Vždy si na to vzpomenu, když na pódiu opatrně kroutím ovladači Juna G. Soudruzi z Japonska dnes asi někde dělají chybu...