Říjen 2014

Yamaha DSR-2000

28. října 2014 v 0:31 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
YAMAHA DSR-2000 (1987)

Kdo by neznal legendární (zde je toto slovo opravdu na místě) Yamahu DX-7, respektive některý z nástrojů používajících FM syntézu. Firma Yamaha s ní udělala pověstnou díru do světa a od roku 1983 zaplavila svět FM nástroji a typickými zvuky. Nástrojů řady DX bylo poměrně mnoho, například známé DX-7 používaly šest operátorů (v podstatě oscilátorů, ale tyto mohly nejen tvořit zvuk, nýbrž být i tzv. modulátorem, tedy vlastnosti jiného oscilátoru ovlivňovat) při 16hlasé polyfonii, menší a levnější nástroje (DX-9, 11, 21, 100 atd.) měly k dispozici čtyři operátory a osm hlasů polyfonie. Bylo jen otázkou času, kdy se FM objeví i v samohrajkách a nástrojích pro řekněme méně profesionální použití. Poprvé se tak stalo u nástroje Yamaha PS-6100, dále v prvních nástrojích PSR (některé používaly jen dvouoperátorový engine) a v roce 1987 na počest stého výročí výroby hudebních nástrojů přivedla firma na svět trojici pozoruhodných nástrojů s označením DSR. Nejmenší z nich, DSR-500 byl čtyřoktávový, větší DSR-1000 pětioktávový bez dynamiky, sekvenceru a několika parametrů. Největší model DSR-2000 je popsán níže. Jen pro zajímavost, jeho nejbližším příbuzným je asi již téměř zapomenutý nástroj DS-55 a dvojice opravdu divoce vyhlížejících mašin řady YS-100/200. FM syntéza dožila v dětských hračkách s označením PSS a také v tablehooterech made in China, o kterých je celý článek v rubrice Ostatní.
Yamaha DSR-2000 byl ve své době nejvyšší model samohrajky (ovšem dnes bychom řekli Arrangeru), takový praTyros. Nabízí čtyřoperátorovou FM syntézu s limitovanou možností editace zvuku, 8 hlasů polyfonie, ukládání výtvorů do paměti, dále má 16 doprovodů v ROM, 16 v RAM a tyto lze editovat. Zvuky bicích jsou PCM samply. Sekvencer nástroje umožňuje záznam až 5 stop. Nástroj má také 4 místa pro registrační paměti, kam lze uložit kompletní nastavení. Všechna data je možno zálohovat na kazetu, přes MIDI Dump, nebo na RAM cartridge. Nástroj lze transponovat a dolaďovat.
DSR-2000 je celá z plastických hmot, ale působí vcelku pevně, pokud jsou šrouby dostatečně utažené, nikde nic nevrže. Na první pohled nápadný je odklápěcí ovládací panel, řešení v té době neortodoxní. Další u samohrajek té doby ne zcela vídanou věcí jsou dva displeje: 3 místný LED displej ukazuje tempo, transpozici a počet taktů (i při zapnutém doprovodu), LCD uprostřed pak jednotlivé parametry zvuku, číslo zvuku, který právě hraje a číslo tzv. dolního zvuku (v režimu split na levé části klaviatury). Tlačítka na panelu jsou uspořádána velmi přehledně podle funkcí. Vlevo od klaviatury jsou kolečka ohýbání tónu a modulace (většinou ovládající vibráto,ale u pár algoritmů se zde děje i něco jiného), potenciometr hlasitosti a tři vícepolohové přepínače hlasitosti rytmu, doprovodu/dolního zvuku a hlavního zvuku. Napravo jsou čtyři tlačítka pro editaci zvuku. Vzadu má nástroj dva terminály: Na prvním naleznete konektor pro připojení adaptéru (DSR-2000 umí pracovat i na baterie, ale asi by dlouho nevydržela), vypínač reproduktorů (drazí současní konstruktéři, hleďte, ono to jde tak snadno!), výstup do zesilovače, výstup pro efektovou smyčku a vstup z efektu, nebo pro připojení dalšího nástroje. Vstupy a výstupy jsou bohužel v provedení cinch. Druhý terminál obsahuje MIDI trio, vstup a výstup do magnetofonu pro ukládání dat a 6,3 Jack pro sustain pedál. Pro připojení sluchátek slouží Jack 6,3 umístěný vlevo vpředu.
Klaviatura nástroje je syntezátorového typu bez vyvážení, s dynamikou úhozu a teď pozor, na rozdíl od odporných blátivých klaviatur současných samohrajů (i té nejvyšší třídy v řadě PSR!!) je složena z jednotlivých kláves a dobře se na ni hraje. Klaviaturu lze dělit na horí a dolní část ve třech bodech, které jsou indikovány LED ve tvaru šipky.
Ozvučení nástroje zaobstarávají dva reproduktory o výkonu 8W. Celkový zvuk je trochu bez basů, ale umí to celkem dělat kravál.
Zvuky v nástroji jsou samozřejmě dané použitým typem syntézy. Hned první, co vám nový (nebo vyresetovaný) nástroj předvede je notoricky známý zvuk el. piana, kterého je plná hudba od 80. let. Nemám porovnání s DX-7, ale zní opravdu parádně. Některé presetové zvuky celkem věrně imitují to, co se snaží být, některé jsou samozřejmě mimo. Za zmínku stojí úžasné el. piano napodobující cosi mezi Wurlitzerem a Rhodesem (teda mně se líbí), některé varhany, hoboj, některé dechy a některé FX pazvuky. V nástroji je 60 ROM zvuků a 40 RAM zvuků přednastavených výrobcem, ale na tato místa (pozice 0-40 v paměti) lze ukládat vlastní zvuky.
Nejzajímavější jsou tedy možnosti editace, kterých není mnoho, ale dá se s nimi vytvořit opravdu neuvěřitelná škála zvuků a pazvuků. Nejprve je důležité řádně zvolit výchozí zvuk, výsledek je totiž absolutně závislý na použitém algoritmu. Jeho možnosti lze přehlédnout změnou parametru Spectrum (7 kroků). Dalším parametrem (Brilliance) lze nastavit ostrost zvoleného zvuku, ovšem není to tónová clona a také zde jsou účinky těžko předvídatelné. Dalším parametrem (Attack 1) se nastavuje náběh změny tónu. Může to fungovat jako náběh LPF, ale nemusí, také se tím někdy prodlouží počáteční fáze změny zvukového spektra. Attack 2 je klasický náběh hlasitosti zvuku, Decay je někdy společný pro hlasitost a zvukové spektrum, někdy ovládá jen hlasitost. Release je klasická doba doznění po puštění klávesy. Volume je nastavení hlasitosti zvuku, což je někdy docela důležité, některé algoritmy mohou za určitých okolností pěkně potrápit reproduktory. Vibrato Depth a Vibrato Speed asi není třeba komentovat, stejně jako Portamento Time (ano, DSR-2000 umí polyfonní i monofonní portamento). Pitch Bend Range umožňuje nastavení citlivosti vrozsahu 1 až 12 půltónů ovšem po celých tónech a Velocity Sensitivity ovládá někdy i změnu zvuku, zejména jeho ostrosti. Všechny shora uvedené parametry mají 7 kroků nastavení. Dále můžete nastavit chorus (pouze zapnuto/vypnuto), který má sice nenápadný účinek, ale pro některé zvuky je nepostradatelný, zvuk lze použít jako monofonní nebo polyfonní a také lze nastavit jeho polohu o oktávu níže, na střed, nebo o oktávu výše.
Na první pohled to nevypadá moc nadějně, ale vzhledem k tomu, že těmito parametry ovládáte FM syntézu a ne klasický subtraktivní zdroj zvuku, dovede nástroj vytvořit velice slušnou a širokou paletu zvuků. Výsledek se dá ovšem celkem těžko odhadnout. Na presetových i továrních RAM zvucích je znát, že tvůrci měli k dispozici více parametrů a bude zajímavé DSR vyzkoušet s některým z SW editorů pro čtyřoperátorové nástroje. Zvukový modul DSR-2000 lze využít i jako multitimbrální na pěti kanálech. Z klaviatury lze ovládat dva zvuky najednou v režimech Split (rozdělení klaviatury) a Dual (vrstvení). V obou těchto případech se na LCD displeji objeví i číslo druhého zvuku.
Doprovodná jednotka je třístopá, hraje bicí stopu, basu a akordický doprovod, umí předehru, Fill In a dohru ke každému rytmu. Basu a akordický doprovod je možno vypnout a pochopitelně lze nastavit tempo. 16 presetů je trochu méně použitelných, 16 továrních RAM doprovodů je vytvořeno pro použití v demoskladbě. Programování rytmů je naprosto jednoduché, děje se v reálném čase a má některá omezení: Akordický doprovod se zadává jedinou klávesou, není možnost vytvoření arpeggia (zde je opět znát, že tvůrci originálních rytmů měli k dispozici více funkcí). Basová stopa nerozlišuje typ akordu, ani základná Dur a Moll. Zvuk basy se v nejnižší polovině lomí, spodní tóny opakují vyšší oktávu. Při transpozici se doprovod jenom posouvá nahoru a dolů, což může způsobovat, že zní nepřirozeně vysoko nebo nízko. Předehry, výplně a dohry nelze editovat vůbec, ale lze takto použít další pattern, neboť sekvencer zaznamenává i jeho změnu. Na druhou stranu lze použít veškeré zvuky včetně vámi vytvořených. U bicího patternu je možno použít metronom a také mazat každý nástroj zvlášť. Bicích zvuků je 22. Pro tvorbu rytmů je k dispozici kvantizace volitelná mezi 1/16 a 1/32 doby.
Pětistopý sekvencer umožňuje nahrání celé skladby, některé stopy jsou monofonní, některé umožňují polyfonní záznam (polyfonie je vždy nějak omezena). Lze jím ovládat i jiné nástroje přes MIDI výstup a také lze nastavit, které stopy budou hrát z DSR a které odjinud.Editační možnosti sekvenceru a kapacita paměti dnes nijak neoslní. Ještě jsem jej nepoužil, ale snad to někdy zkusím.
Yamaha DSR-2000 určitě není nejlepší volba pro zvukového chemika se zájmem o hloubkové poznání tajů FM syntézy. Zrovna tak neposlouží nejlépe tomu, kdo očekává reálné zvuky akustických nástrojů. Naproti tomu poskytuje možnost rychlé tvorby FM zvuků a doprovodných patternů a to vše s autentickým feelingem 80. let. Já jsem si ji rychle oblíbil, zvuk do externího aparátu je velice slušný, i když ne zcela zbavený interferenčních jevů. Bezvadně se mísí s ostatními nástroji ze stejného období. Programování rytmů je primitivně jednoduché a ty retro samply se k danému účelu prostě hodí. Navíc je DSR-2000 u nás poměrně veliký exot. O jeho spolehlivosti nemám pochyb, po 27 letech hraje, všechna tlačítka a klávesy fungují a jediné, co nefunguje, jsou dva první segmenty u sedmi parametrů na LCD.

ARP Quartet (Siel Orchestra)

12. října 2014 v 17:24 | najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
ARP QUARTET (SIEL ORCHESTRA) 1979 - 1983
V sedmdesátých letech se mnoho (povětšinou italských) výrobců pokusilo o konstrukci jednoduchého polyfonního nástroje s pokud možno co nejuniverzálnějším použitím. Nejinak tomu bylo i u firmy SIEL a výsledkem byl plně polyfonní nástroj Orchestra. Kromě původní značky byl téměř stejný nástroj distribuován i pod značkou slavného výrobce syntezátorů ARP s názvem Quartet. Jediným technickým rozdílem je přítomnost sekce Organ místo Reed u SIELu. Vzhled obou nástrojů je podobný, ARP má dvě verze, z nichž ta jednodušší je popisována zde. Nástroj byl dále zdokonalován ve spolupráci s firmou Sequential Circuits a v roce 1983 byla na trh uvedena novější a dokonalejší verze s názvem SIEL Orchestra 2, nebo také Sequential Prelude, na stejném základu je postavená i polyfonní sekce nástroje SIEL Cruise (Sequential Fugue) a do stejné rodiny patří i SIEL Mono.
Popisovaný nástroj jsem získal ve stavu "silná patina", kromě stop rzi, způsobených vlhkostí, se do něj vydrolil molitanový obklad vnitřku dřevěného kufru, ve kterém Quartet strávil minimálně dvacet let. Po osvobození pomocí vysavače, důkladném vyčištění a oživení funguje až na jednu děličku (a to pouze jeden tón) jako nový.
Tělo nástroje je dřevěné, vrchní a zadní panel plechový, ovládací prvky mají barevné čepičky rozlišené podle funkce, kterou ovládají. Jejich popis uvedu níže v popisu jednotlivých sekcí. Klaviatura pochopitelně bez dynamiky, klávesy vrací pružiny a jsou poměrně dobře hratelné. Vzadu je kromě přívodního kabelu a spínače se signalizační žárovkou i trojice výstupů (Out Low, Out High, Foot Sustain a pětikolík pro pedál Volume.
Tónový generátor má jeden oscilátor, dělič 12 tónů nejvyšší oktávy a dvanáct děliček TDA1008. Signál je dále zpracováván obálkami pro každou klávesu (kondenzátory řídící náběh a doznění tónu), filtrem s možností řídit rychlost náběhu a cut-off frekvenci (značeno Brilliance), LFO pro vibráto s nastavitelnou rychlostí a v nástroji je také zabudován efekt Chorus pro smyčcovou sekci. Ne všechny popsané vlastnosti jsou využitelné pro všechny sekce nástroje, některé lze přiřadit kombinací dvou sekcí, jak bude popsáno níže.
Sekce Brass má dva zvuky (Trombone a Trumpet), kterým lze ovládat náběh filtru, jeho dělící frekvenci a Sustain (pouze přepínačem), vibráto se zpožděním a jeho rychlost. Zvuky jsou navzájem posunuty o oktávu, Trumpet je o něco ostřejší.
Sekce Strings má zvuky Cello a Violin, kterým lze ovládat náběh a dozvuk při zapnutém efektu Chorus, dále lze přepínat mezi perkusivním a normálním průběhem obálky. Perkusivní průběh s vypnutým chorusem zní jako spinet. Pokud je chorus vypnutý, je možné zvukům přiřadit vibráto se zpožděním a řídit jeho rychlost. Zvuk smyčců je opravdu vydařený.
Sekce Organ má zvuky Organ (několikastopá simulace píšťalových varhan vytvořená signálem čtvercového tvaru) a Celeste, tenčí zvuk s přidaným efektem Chorus. Samotným varhanům nelze bohužel přiřadit vibráto, ale lze to obejít současným zapnutím sekcí Organ a Brass a oba zvuky Brass vypnout. I tak má ale vibráto zpožděný náběh. Dále bych místo zvuku Celeste spíše uvítal něco vytvořeného ze sinusovek, aby se to trochu podobalo Hammondkám.
Sekce Piano má zvuky Piano a Honky Tonk, lze jim řídit dozvuk.
Při zvolení sekce se rozsvítí LED nad funkcemi, které je možno modifikovat. Kombinací libovolných dvou sekcí lze získávat nové zvuky a musím říci, že nástroj je při své jednoduchosti opravdu poměrně tvárný.
Quartet (Orchestra) měl být asi doplňkem k elektronickým varhanům a na konci 70. let jednoznačně obohatil zvukový potenciál i méně majetného klávesisty. Zajímavé je také srovnání s jinými nástroji této kategorie; já jsem měl Farfisu Soundmaker a Vermonu Piano String. Jednoduchý a také nejmenší z nich, obstojí Quartet velice dobře.