Červenec 2013

Tablehooters

26. července 2013 v 22:56 | Najvrtson |  Ostatní

Tablehooters
V tomto článku bych rád ctěnému čtenáři představil ty klávesové "nástroje", které již nebylo možno s klidným svědomím prezentovat v rubrice Nástroje zahraniční výroby, neboť jejich "kvality" si mnohdy označení za hudební nástroj nezasluhují a konečně ani nebyly stvořeny jako nářadí pro profesionály, nýbrž spíše jako hračky pro děti. Vešla by se sem také část produkce naší Delicie, ale vzhledem k původnímu zaměření tohoto blogu ponechám tyto nástroje tam, kde jsou. Někde na hraně by se pohybovala Vermona SK-86 i JVC KB 700, byť posledně jmenovaný svého času jistě platil za kvalitní nástroj. Všechny tyto nástroje používám v projektu Crapsonic Tablehooter Orchestra.
Terminus technicus Tablehooter jsem našel na internetu a má označovat laciný elektronický nástroj nevalných kvalit, povětšinou neznačkového původu, určený k otupění dětské touhy po poznání (v tomto případě hudby) a likvidaci nervového systému rodičů. Slovo samotné má mít původ v Němčině (Tischhuppe), tedy stolní klakson či siréna. Já se domnívám, že jde o novotvar nepříliš rozšířený, ale mně se líbil a tak nemaje český ekvivalent, použiji ho kromě názvu projektu i zde. Na tomto místě si dovolím zopakovat upozornění ze stránek Warranty Void: Tyto nástroje nejsou schopny věrného přednesu reálných zvuků! Pokud něco takového vyžadujete, bude lepší zakoupit přístroj v jiné cenové a kvalitativní hladině!
Popudem k mému zájmu o tento typ zvukoprzničů byla jednak lehká přežranost současnými nástroji, jednak únavné diskuze na internetu, který analog má lepší filtr a větší koule v basech (nějaká hudba musí přece jít dělat i na těchto hrůzách), dále pak stránky Warranty Void (doporučuji k zevrubnému studiu) a v neposlední řadě také úžasné výsledky práce s dětskými piánky, kterých dosáhl člověk užívající nick Organfairy a uveřejnil je na Youtube (zde).
Snažím se získávat zejména tablehootery se standardním rozměrem kláves, ale tyto nástroje se povětšinou vyrábějí s malými klávesami a tak je nutno dělat výjimky. Také se snažím používat nástroje alespoň 20 let staré a tam jsem se zatím nezpronevěřil. Významnou roli hraje i cena, která většinou nepřesahuje několik stokorun a poštovné, zatímco ceny většiny klasických syntezátorů začínají dosahovat astronomických výšin.
Nejsem příznivcem fenoménu zvaného Circuit Bending, tedy alespoň ve smyslu domrvení přístroje do stavu, kdy vyluzuje nehudební disharmonické pazvuky a totéž platí i o modifikacích vzhledu do podoby abstraktní malby. Nebráním se ale zušlechtění nástroje za účelem rozšíření jeho hudebních možností, nebo přidání funkcí, které mají co do činění s muzikou (mám na mysli muziku založenou na harmonii a rytmu).
První nástroj, který sem musím zařadit je šílený samohraj Fujitone III B (též ovšem prodáván pod názvem Levis, First a jinými). Byl vůbec prvním elektronickým nástrojem, který jsem mohl dlouhodobě zkoumat, neboť jej vlastnila moje tehdejší slečna (a nynější manželka(!)), která byla ochotna mi jej zapůjčit. Tehdy jsem dospěl k názoru, že takhle to nepůjde a za veškeré peníze si zakoupil Casio CT-680 (psal se rok 1993). Fujitone se ke mě vrátil záhy po nastěhování mé vyvolené. Většinu času trávil na skříni a nyní je dlouhodobě zapůjčen kamarádovi.
Jednalo se o čtyřhlasý nástroj se 49 malými klávesami, který uměl 12 bzučivých mečivých a nedefinovatelných pazvuků vyluzovaných generátorem obdélníkového signálu patrně s proměnnou šířkou vlny (svým názvům neodpovídaly ani v nejmenším). Zvukům bylo možno přiřadit vibráto a dozvuk (sustain). Nástroj měl 8 doprovodů (šílené elektronické bicí, basový pulsní zvuk a akordický doprovod), nástroj bylo možno transponovat a jako demo hrál pořád dokola 1000 mil (v jakémkoliv rytmu včetně Waltzu!!!). Asi jedinou velmi kladnou stránkou bya možnost naprogramování vlastního bicího patternu metodou step-by-step (8 kroků). Ozvučení se dělo dvěma reproduktory v rozích a "stereo" znamenalo, že melodie hrála uprostřed, bicí vpravo a doprovod vlevo. Kromě výstupu na sluchátka to mělo i dva linkové výstupy.
Na obrázku níže můžete vidět jednu z rozumných aplikací tohoto přístroje; jsa přibit dvěma mohutnými hřebíky na stěnu kůlny slouží jako vkusná dekorace :o).


Dále tu je povinnost člověka, který vyrůstal v socialistickém Československu v osmdesátých letech, a tou je vzdát hold piánku Pille ze Sovětského svazu. Hned zkraje přiznávám, že jsem jej jako dítě neměl, moji jemnocitní rodiče se asi báli o můj sluch (nebo možná o svůj). Pille velmi trefně popsal p. Mendelsson (zde) a jeho závěry jsou naprosto správné, takže mohu s klidným srdcem téma zakončit: Tento danajský dar mám od kamaráda Jirky Kořky, sídlí ve skříni a je mu tam dobře.


Taktéž velmi krátce se zde musím zmínit o JVC KB 500, který jsem letmo popsal v článku o jeho větším sourozenci JVC KB 700. Tento plně analogový přístroj z roku 1983 jsem vlastnil necelý rok v době, kdy mi takto starý krám nic neříkal, ale mělo to standardní klávesy a dělalo to kravál. Padl za oběť akutnímu nedostatku peněz někdy v roce 1995. Co lze s tímto nástrojem vytvořit uslyšíte na této velmi zdařilé ukázce, kterou vytvořil p. Jiří Jindra alias Schwitz.
Další tablehooter, který se vyskytl u nás v domácnosti je Casio MA-120. Zakoupen za mrzký peníz na Aukru, měl sloužit naší dceři k prvním krůčkům v muzice. Tato na něj tvrdošíjně odmítala hrát až asi na poslední půlrok, než dostala klávesy standardních rozměrů.
Pamatuji si jako dnes, když na začátku devadesátých let otevřeli v Liberci prodejnu keyboardů Casio v dnes již neexistujícím OD Ještěd. MA-120 jsem tam coby pubescent obdivoval a počítal, kolikrát budu muset znásobit svoji veškerou hotovost, abych na něj měl. Naštěstí k tomu nedošlo...
Přístroj má 49 mini kláves, jeden reproduktor (s hrdým embosovaným nápisem Center Speaker System), výstup na sluchátka a pár ovládacích prvků na panelu. Používá velmi mizerné samply (tehdy mi zněl za ty prachy skvěle). Chlubí se 100 zvuky, ale některé jsou splity a jiné zase navrstvené ze dvou jednotlivých, některé jsou jakési prazvláštní zvukové efekty a mnoho dalších je nepoužitelných. Z těch dobrých (a "dobrých") bych jmenoval Brass Ensemble (Van Halen Jump), Wind Ensemble (dechna), Pipe Organ, Church Organ (pěkný pozitiv) Piano (velice Lo-Fi), některé basy a to je tak asi vše. Zvuky mají prodlouženou obálku dozvuku, aby vytvořily dojem reverbu. Nástroj je osmihlasý, některé zvuky pouze čtyřhlasé.
Doprovodná jednotka nabízí 100 rytmů, z nichž asi 95 nelze vůbec k ničemu použít. Ten, kdo vytvářel v Casiu doprovody na přelomu 80. a 90. let měl být raději včas popraven samurajským mečem. Nástroj umí bubnovou výplň a ovládat doprovody jedním prstem, nebo tvořit akordy na celou ruku. Pěkně zaranžovaná je zde demo píseň (Rick Astley Together Forever), avšak takhle by se na nástroj nedala vůbec zahrát. Casio MA-120 se vyrábělo jako MA 130 až do začátku třetího tisíciletí, jeho větší ekvivalent CA-110 zhynul někdy v polovině 90. let.
Pro nulovou hodnotu ponechán tento nástroj doma a uplatnil se v nahrávce hudebního doprovodu zde (tuba v první skladbě a piáno ve třetí). Nyní v trvalé zápůjčce dvouleté dceři mého kamaráda.


Další kousek pochází z Itálie: Bontempi Musicpartner MRS-49. Vyroben někdy kolem roku 1984, je tento nástroj osmihlasý a monofonní (ta levá mřížka na reprák je prostě prázdná, stejně jako část plošného spoje pro druhý koncový stupěň). Firma Bontempi si nikdy nedělala chutě na výrobu profesionálního nádobíčka a možná díky tomu přežívá dodnes (na rozdíl třeba od Elky, Crumaru, Sielu, GEMu, nebo Farfisy, kterou pohltila). MRS-49 zaujme na první pohled klaviaturou, která má téměř standardní šíři kláves, ale tyto jsou skoro o polovinu kratší, než bývá zvykem. Zajímavý způsob, jak ušetřit drahocenný plast. Klávesy jsou dost tvrdé a po letech se viklají, hra na ně vyžaduje pevnou ruku a přesný úder.
Nástroj umí 6 zvuků: Pěkný retro Harpsichord, hezké analogové Piano (obálky VCA jsou polyfonní!), Strings (bzučí), Oboe (mečí), Horn (bučí) - tyto tři zvuky mají vibráto se zpožděním, které nelze vypnout - a poslední Organ (varhanům nepodobný pazvuk s napevno přiřazeným vibrátem bez zpoždění). Zvuky se volí přepínačem, stejně jako většina dalších funkcí. Všem zvukům kromě Horn lze přiřadit dozvuk přepínačem Sustain.
Doprovodů je osm: Waltz, Tango, March, Swing, Slow Rock, Disco-Rock, Bossanova a Samba. Skládají se z bicích ("kovové" činely, krásný analogový snare, sotva slyšitelný kopák a nějaký takový bongo), basu, akordického doprovodu a arpeggia. Jednotku lze ovládat jedním prstem, nebo tvořením až čtyřhmatů, přičemž jednotka zrytmizuje úplně cokoliv, takže s tím je docela sranda. Také umí bubnovou výplň (červený knoflík). Kromě celkové hlasitosti a tempa lze ovládat poměr hlasitosti mezi doprovodnou jednotkou a bicími (nikoliv melodickou částí) a hlasitost arpeggia. Nástroj má výstup na sluchátka a také linkový výstup. Když se to prožene přes efektovou jednotku, lezou z toho opravdu divoké zvuky... Tentýž přístroj se prodával také jako Farfisa FK-50 (a jeho větší pětioktávová verze FK-55). Měl tmavě šedivou barvu, modrý potisk a trochu jiný tvar ovládacích prvků. Vidět a slyšet ho můžete na této hezké ukázce.


A tady je jeden z klasických tablehooterů: Trend Line MC 9000. Byl k mání kolem roku 1992 nebo 1993 a jak již sám obrázek napovídá, jedná se o většího bratra Fujitone IIIB. Pyšní se osmihlasou polyfonií, osmi presetovými zvuky, dvanácti doprovody - Rhumba, Disco, Jazz Waltz, March, 16 Beat, Samba, Pops, Waltz, Tango, Bossanova, Big Band a Slow Rock (každý má dvě verze, mezi nimiž se volí tlačítkem Vibriation - takhle je to tam fakt napsaný) s předehrou, Fill-in, dohrou, možností zvolit mezi čtyřmi basovými a čtyřmi doprovodnými zvuky a programovatelným automatickým bubeníkem (programuje se na pěti padech metodou step-by-step, 16 kroků). Akordy možno zadávat jedním prstem, nebo "na celou ruku".
Bedýnky po stranách jsou oddělitelné, klávesy se tváří jako plnohodnotné, ale jsou drobet užší (na těch čtyřech oktávách to dělá cca. půl klávesy). Mixáž umožňuje individuální nastavení hlasitosti bicích a doprovodu, poměr hlasitosti melodie a basu je fixní.
Kromě již zmíněných osmi presetových zvuků (Piano, Oboe, Guitar, Organ, Harpsichord, Synth, Saxophone a Flute), je zde osm tlačítek, jimiž je možno kombinovat čtyři vlny (zřejmě různé šíře pulsní krivky) a čtyř obálek. Tady se to hrdě jmenuje Voice Synthesizer Usmívající se. Získá se tím 16 zvuků, ale osm znich je samozřejmě shodných s presety. Zvuky linoucí se z generátoru pulsního signálu pochopitelně nezní lidskému uchu zrovna přirozeně a nasazení tohoto přístroje v surové podobě je velmi omezené. Situace se radikálně změní, pokud jej proženete přes filtr. Používám multiefekt Behringer 2024P, který nabízí simulaci LPF, HPF i BPF s resonancí, 12 i 24 dB/oct a to jednak řízeného obálkou, jednak LFO. Pokud po filtru použijete nějaký další efekt (např. kombinaci chorusu a reverbu), lze s tímto přístrojem získat velice zajímavé syntetické zvuky k nerozeznání od drahých analogových nástrojů (to byl trochu vtip, ale zní to vážně dobře :o).
Nástroj hraje jako první demo Autuum Leaves, druhou skladbu jsem zatím neidentifikoval. Obě jsou poměrně hezky naaranžované.
Nástroj je možno transponovat (jen při zapnutém doprovodu) a dolaďovat. Umí vibráto a prodloužení obálky dozvuku (opět nazváno Sustain).
Kromě napájení 12V má nástroj výstup na sluchátka, vstup pro volume pedál a celkem 4 výstupy na reproduktory (dva zespodu pro vlastní bedýnky, dva zezadu, kdyby to nestačilo). Na internetu jsem viděl nástroj obdobných vlastností, ale tvarem podobný nebo dokonce stejný jako níže popsaný Levis MC-10A. Označen byl jako Fujitone 6B a další jako Levis MC-9A (viz popis níže).



Dále je tu De Luxe tablehooter Superb Sound model EK-660. Podle informací na Warranty Void je jeho tónový generátor založen na dvouoperátorové FM syntéze. Na hlavním plošném spoji je skutečně umístěn IO s označením FM2, takže by to mohla být pravda. Faktem je, že zní úplně jinak, než ostatní výše popsané přístroje. Umožňuje devítihlasou polyfonii, pokud jsou zapnuty perkuse, je to o hlas míň a při zapnutém doprovodu lze ještě hrát tři noty současně.
Zvenku je patrný pokus o moderní design (jsme v první polovině devadesátých let), klávesy mají stejný rozměr jako u TrendLine, jen jsou tvrdší a více se viklají. Rozsah je stejný, čtyři oktávy. Na první pohled zaujme displej, který je téměř zbytečný, ukazuje jen tempo (zvolitelné v několika hrubých krocích), typ "Beatu", tedy metronomu, transpozici (± 6 půltónů), hlasitost doprovodu (0 - 9) a "d" hraje-li právě demo. Navíc se stále vrací ke zobrazení tempa. Volba zvuků probíhá stisknutím jednoho z deseti tlačítek a případně přepnutí banky zvuků jedenáctým. Zvuk, který chcete slyšet je nejprve nutno vyhledat v tabulce vedle displeje. Trochu to mate, ale nástroj díky tomu vypadá profesionálněji a o to asi jde. Zvuků je 20, z nichž vynikají tyto zvuky: Brass (jakoby analogové dechy), Strings (bzučivá simulace), Trombone (slušná simulace zahuhlaného nástroje), Pipe Organ (oscilátory rozladěny o oktávu), E. Guitar (jazzová kytara, tedy alspoň v některých polohách) a Percuss (pěkný syntetický bas, když je zapnutý Sustain a vibráto, zní to jako wah-wah). Některé zvuky se vyvíjejí v čase, tedy mění se při podržení klávesy.
Nástroj umí 12 rytmů, které jsou dost divoce naaranžované a volí se stejně jako zvuky samostatnými tlačítky a výběrem na panelu. K dispozici je bubnová výplň, dohra, synchronizovaný start (označený SYNTH!), akordy je možno zadávat stiskem jedné klávesy, nebo na celou ruku a také lze basu hrát manuálně. Bicí mají podobný zvuk jako u předchozího nástroje a lze je programovat v reálném čase. Mně se to zatím nikdy nepodařilo, pady mají zpoždění, nebo si reagují, jak se jim zachce.
Nástroj lze transponovat i s vypnutým doprovodem. Metronom umí tlouct 9 typů rytmů od jednočtvrťového až po devítičtvrťový. Nechápu, k čemu to je, ale asi jsem ještě zcela nepochopil myšlenku autora této divoké konstrukce.


Nedávno (leden 2014) se u mě objevil další FM Tablehooter zvaný First Austria, ale známý také pod jménem Fujitone 6A a mnoha dalšími. Podobně jako předchozí "model" je i tento přístroj založen na dvouoperátorové FM syntéze. Autor stránek Warranty Void přichází s teorií, že FM čip vychází ze starších typů od Yamahy. Proč ne, já to sice nemám s čím porovnat, ale klidně tomu můžu i věřit. Zcela proti proklamaci uvedené shora má přístroj malé klávesy (docela dost tvrdé) a jeho věk asi není vyšší než 20 let. Patrně si také pamatujete dobu, kdy se tento excentrický kousek objevoval na tržnicích. Sám o sobě je to přístroj poměrně solidní jednak stavbou, jednak zvukem (předchozí majitel jej nazval Basskiller) a také funkcemi:
Nástroji bylo do vínku dáno 100 zvukových barev, z čehož je třeba vyzdvihnout různé zvuky typu Brass, basy, cinkavé zvuky ale i celkem použitelné zvuky varhan a mnohé další. Polyfonie nástroje je 8 tónů, při zapnutém doprovodu tři. Dva zvuky je možno navrstvit na sebe, nástroj má obvyklé funkce Vibrato a Sustain.
Dále je zde automatický doprovod s 20 styly. Pobere jenom asi čtyři základní typy akordů, které lze zadávat buď jedním prstem, nebo hraním akordu na klaviatuře. Automatického bubeníka bohužel nelze programovat, ačkoliv jsou tu i pady pro bicí zvuky.
Nástroj je možno transponovat i při vypnutém doprovodu, zvuk na klaviatuře lze posunout o oktávu nahoru, ale pak už transponovat nejde.
Mixáž spočívá v možnosti nastavení poměru hlasitosti doprovodu a bicích (tlačítky +/- v několika krocích), celková hlasitost se ovládá tahovým potenciometrem. Nástroj má 4 diodový ukazatel tempa. Jedinou možností, jak z něj dostat zvuk je sluchátkový výstup. Celý nástroj je monofonní.
Jak to lze použít, když se to umí, můžete posoudit z nahrávky, kterou vytvořil p. Jiří Jindra alias Schwitz zde.
Existuje více variant tohoto přístroje, to, co popisuje autor stránek Warranty Void se od mého kusu liší nemožností vrstvit zvuky na sebe, zvuková banka ale nabízí některé zvuky již navrstvené a nejspíš i navzájem rozladěné. Můj kus zase nemá zvuk Mandolin (který pulsováním napodobuje hru rychlého staccata). Na internetu jsem také zahlédl přístroj s displejem již zabudovaným od výrobce (měl by jít doplnit do každého kusu).

Dalším kouskem je tento King of TableHooters zvaný Audioton EO-6, ale prodávaný též jako Elta KE-10 (viz Warranty Void) a nejspíš i pod jinými názvy, jak bývá u těchto produktů zvykem. Proč král tablehooterů? Jako správný král, nemusí být nejlepší, ale je největší. Klaviatura standardní velikosti s 61 klávesami je u tablehooterů téměř nevídaný jev. Když už jsme u ní, jek je vidět z fotografie, nezežloutla věkem, nýbrž doslova zhnědla. Nicméně je poměrně dobře hratelná a tichá.
Co takovýto přístroj nabízí? Na palubě je 16 presetových zvuků vytvořených pomocí dvouoperátorové FM syntézy. Zvuky jsou celkově poměrně nerealistické (i když třeba Brass, Horn, Flute, Vibes nebo Oboe znějí fakt dobře) a podobají se zvukům z tablehooteru Superb Sound EK-660. Na rozdíl od všech ostatních podobných mašin, má tato celkem pěkný zvuk Strings, který opravdu připomíná cosi jako housle. Zvuky nelze nijak upravit, pouze jim lze přiřadit vibráto a dozvuk (sustain) přepínači vlevo od tlačítek presetových zvuků. Přepínače, zůstanou-li v poloze zapnuto, při dalším zapnutí přístroje mění polaritu.
Dále nástroj nabízí 16 rytmů, které jsou jednoduše, ale dobře naprogramované a tak se na to dá vcelku hrát. Doprovodná jednotka umí zrytmizovat cokoliv do 4 stisknutých kláves v režimu Fingered, dále lze akordy zadávat jedním či kombinací prstů, nebo hrát basu ručně (ta pak ale zní dost vysoko). U doprovodné jednotky lze měnit zvuk basy a doprovodného nástroje (vždy 4 volby). Je možný start stiskem klávesy (Synchro), bubnová výplň, lze nastavit hlasitost basy + doprovodu a bicích vlastními pětipolohovými přepínači. Bicí jsou standardní digitální pazvuky. Rytmus lze naprogramovat v reálném čase pomocí šesti plastových padů, které fungují jen v režimu programování.
Nástroj je devítihlasý, ale při zapnutém doprovodu je možno hrát jen dva hlasy na pravé straně klaviatury a to je škoda. Nástroj lze při zapnutém doprovodu transponovat a také jej pomocí tlačítek doladit. Na ovládacím panelu je také indikátor rytmu (4 LED).
Kromě vstupu pro adaptér (12 V bez vyznačení polarity) je vzadu vstup pro volume pedál, sluchátkový výstup a linkový výstup. Nástroj je monofonní, ačkoliv má dva reproduktory. Celkový zvuk je poměrně příjemný (žádný umečený či chrchlavý paskvil), ačkoliv zvuky samotné nejsou zbaveny různých interferenčních jevů.
Audioton se ke mě dostal v poměrně zanedbaném stavu, resuscitace zabrala dva večery. Zatím na mě dělá dobrý dojem a co nejdříve jej použiju do nějaké pecky!
Pokud si na Youtube najdete demo Yamahy PSR 11, 12 nebo 16, zjistíte, že má stejné zvuky, rytmy i zvuk bicích. Celý tento nástroj pak nápadně připomíná vybavenější Yamahu PSR-36 ať už celkovým tvarem, nebo tvarem ovládacích prvků.
Na internetu jsem pod označením Elta KE-10 našel i sofistikovanější model s jiným rozmístěním ovládacích prvků, 32 zvuky, dvěma variacemi každého z rytmů, jednoduchým syntezátorem - 4 tlačítka DCW (změna vlny?) a 4 ENV (předprogramované obálky?), demo skladbou (nebo více) a možná i něčím dalším. Popis jeho menší verze následuje níže.


A tady máme menší, novější a vybavenější verzi výše uvedeného nástroje Audioton: Levis MC-10A. Stejně jako Audioton používá i tento kousek dvouoperátorovou FM syntézu převzatou ze starších Yamah, zvuků je 32 (stejně jako u PSR-12 i 16). 16 zvuků je totožných se zvuky v Audiotonu, dalších 16 pak obsahuje zvuky podobné jako v Superb Sound EK-660 i ve First (Fujitone 6A). Za všechny bych jmenoval pěkné trumpety a kostelní varhany.Nástroj umí vibráto (ovšem tlačítkem Vibrato se někdy ovládá i tremolo, záleží na zvoleném zvuku) a Sustain.
Na rozdíl od Audiotonu umí doprovodná jednotka dvě variace každého rytmu a dohru, zvuky basy a doprovodu se volí tentokrát tlačítky (opět vždy 4 možnosti), stejně jako hlasitost perkusí a akordického doprovodu s basou. Doprovody jsou velice podobné tomu, co je knalezení v Trend Line MC 9000, neboť oproti Audiotonu zmizelo Country a Heavy (škoda) a nahradilo je Tango a 16 Beats. Variace rytmů i dohry jsou naaranžovány stejně jako u Trend Line MC 9000. Doprovodná jednotka umí Single Finger i Fingered módy (zrytmizuje téměř cokoliv do 4 stisknutých kláves) a také nabízí možnost hraní basy manuálně. Doprovodná jednotka není prosta chyb, při zadávání akordů občas prozní nějaký ten tón, který sem nepatří a při transpozici dochází u některých doprovodů k totálnímu chaosu u dohrávky (ending).
Bicí jsou opět klasické FM zvuky a basový buben zde zní pěkně hluboko. Lze je ovládat manuálně šesti velikými pady (které jsou velice nelogicky uspořádané), jimiž lze rytmickou jednotku i programovat, tentokrát ale metodou Step by step (32 kroků).
Celkový zvuk nástroje je poměrně čistý s dostatkem basů (a to jsem nemusel měnit reproduktory). Nástroj hraje dvě demo melodie a to Autuum leaves v úplně stejné aranži jako na Trend Line MC 9000 a Levisu MC-9A (je zajímavé pozorovat markantní rozdíl ve zvuku mezi FM a Squarewave syntézou) a také Waves of the Danube od Josifa Ivanoviče.
Celý nástroj je opět monofonní a tak je s podivem, proč má vzadu dva linkové výstupy. Kromě nich je zde výstup na sluchátka, Volume pedál a konektor pro 12 V adaptér. Napájení lze také řešit šesti bateriemi typu buřt, ale kdo by to dělal... Levis MC-10A jsem také viděl ve vybavenější verzi, měl navíc tzv. Voice Synthesizer, tedy možnost kombinovat čtyři vlny a čtyři presetové obálky. Docela by mě zajímalo, jak to u té FM syntézy fungovalo.
Kousek dorazil v pěkném stavu včetně manuálu (!) a původní krabice.


Nenechte se zmást stejnou škatulí, skutečně se jedná o úplně jiný tablehooter, Levis MC-9A. Na rozdíl od předchozího tvarově téměř shodného nástroje je tento blízce příbuzný tablehooteru Trend Line MC 9000, používá tutéž Squarewave syntézu a má téměř stejné funkce: Tytéž zvuky, tytéž rytmy, stejné demoskladby i stejný rádoby syntezátor. Jediným funkčním rozdílem je absence vibráta, které je zde nahrazeno tlačítkem STEREO. Po jeho zmáčknutí se polyfonie omezí na polovinu (4 hlasy) a nástroj na sebe navrství a rozladí právě použitý zvuk, který pak "poletuje" v panoramatu a jemně osciluje. Tím je vytvořeno cosi jako stereofonní chorus. Ačkoliv to omezuje polyfonii, velice to humanizuje zvuk, který se tak stane méně statický a lidskému uchu o něco příjemnější. Dalším rozdílem je to, že nástroj nemá jednotlivé bicí a složky doprovodu umístěné do sterea tak "propracovaně". Bicí zní z levého reproduktoru, basa a doprovod z pravého. Snad jen kopák tluče z obou stran. Ubyly pochopitelně výstupy na reproduktory, nicméně zůstaly výstupy Line Out vzadu a výstup na sluchátka. Klaviatura je lepší než u Trend Line, ale to může být dáno celkově málo používaným stavem. Zvuk celého nástroje je v rámci možností daných squarewave syntézou celkem obstojný, v nástroji jsou stejné reproduktory, jako v MC-10A a ty si poradí i s hutnějším zdrojem hluku. Nástroj je zvětšeninou tablehooteru Thompsonic TS-33 (viz Warranty Void) včetně chyb v operačním systému. Zapnutí i vypnutí chorusu (tedy funkce Stereo) vždy shodí Voice Synthesizer, i když indikační dioda zůstane svítit. Levis MC-9A dorazil v pěkném stavu v originální krabici.


Tak tohle už je opravdu trochu schíza, hranatá černá škatule do třetice. Tento FM tablehooter nemá jméno, nýbrž jen označení: MC-6B. Jedná se o blízkého příbuzného marťanského piánka First Austria, ale technicky se liší kromě rozměrů a konvenčního vzhledu i jinými zvuky a funkcí "Stereo" namísto možnosti vrstvit zvuky na sebe. Dále je tu jen 16 rytmů, téměř všechny jsou již obsaženy v některých z výše představených přístrojů, kromě 8 Beat, který je tak divně naaranžovaný, že jej nelze k ničemu použít. Ostatní mají napevno předdefinované zvuky basy a doprovodu (prosím, porovnejte s volbou mezi 4 basami a 4 doprovodnými nástroji v Levisu MC-10A) a nemyslím si, že by se výrobce (Medeli?) úplně trefil při jejich výběru. Například akordy u Disca hrají jakési rozvlněné dechy... Doprovodná jednotka umí kromě základních akordů i některé divočejší kombinace, ale někdy nezahraje ani zmenšený mollový akord.
Také zvuky nelze nijak modifikovat, ale na druhou stranu jich je 100, některé jsou složeny ze 4 operátorů (polyfonie omezena na 4 hlasy, při doprovodu pouze monofonní) a kromě výše zmíněných pěkných dechů, fléten atd. je zde k nalezení několik velmi povedených zvuků: Překvapily mě dvě simulace el. pian, kdy první zní trochu jako Rhodes piano (měkkčí, ale dost šumí) a druhý o něco tvrdší zní krapet jako Wurlitzer 200A. Oba mají napevno přiřazené vibráto a tlačítkem Vibrato lze pouze mírně zvýšit jeho intenzitu. Pak je tu třeba opravdu vydařený Brass Ensemble, čtyřoperátorový syntetický zvuk hodící se do zamyšlených balad 80. let. Naopak zmizely skvělé píšťalové varhany z MC-10A.
Funkce "Stereo" je (patrně) analogový chorus, který u některých zvuků nezní špatně, ale dost přidáva na již tak intenzivním šumu celého nástroje.
Kromě jiného tomuto nástroji ubyla možnost celkového doladění a protože je o pár centů podladěný, bude jeho využití trochu nesnadné.
Celý nástroj lze transponovat o +/- 12 půltónů i bez zapnutého doprovodu, pro rychlý skok je zde tlačítko One Octave, které přeladí použitý zvuk o oktávu výše.
5 bicích padů umožňuje k doprovodu doťukat výplň, ale jednotka bohužel není programovatelná.
Z ostatních vlastností bych jmenoval steteofonní koncový stupeň (kromě něj a chorusu je celá mašina monofonní), 2 linkové výstupy, výstup na sluchátka a napájení 12 V, jehož konektor byl ulomený a díky tomu byl nástroj zakoupen za lidovku jako nefunkční.
Nástroj občas při hraní divokých akordů proukuje i nezmáčknuté noty a někdy i velmi rychlým staccatem. Nevím, jestli to je vada nebo vlastnost, ale vcelku na tom nezáleží :o).


Po delším čase se mi podařilo oživit (tenčící se) "sbírku" hudebních nesmyslů o jeden kousek, po kterém jsem skoro až toužil. Je jím téměř historický tablehooter Saisho Pro Synth. Pod tímto jménem byl prodáván ve Velké Británii obchodním řetězcem Dixons, jinak jej bylo také možno zakoupit jako Videotechnology Rhythmic 10. Podle dostupných údajů byl vyroben koncem 80. let (patrně roku 1988) a i přes jistou vizuální podobu se shora uvedenými přístroji se od nich značně liší.
Jak je patrné z fotografie, přístroj má tvar hranaté škatule s reproduktory v horních rozích a čtyřoktávovou klaviaturu standardního rozměru. Nabízí 12 zvuků (v návodu k použití jsou při jejich číslování vynechány číslice 9 a 10, takže by nepozornému čtenáři mohl vzniknout dojem, že jich je 14). Jsou to Saxophone, Chimes, Clarinet, Pipe Organ, Organ, Guitar, Music Box, Vibraphone, Flute, Violin, Oboe a Piano. Samozřejmě, že se vůbec nepodobají zvukům nástrojů, po kterých se jmenují, snad s výjimkou Pipe Organ, které tvoří dva obdélníkové signály rozladěné o oktávu a asi i trochu zahuhlané nějakým jednoduchým filtrem. Zvuky lze obohatit vibrátem a dozvukem. Pokud by to nestačilo, je na palubě k dispozici tzv. Voice Synthesizer, o kterém výrobce píše: "In addition to the twelve pre-set voices, you can create hunderds of your own sounds with the aid of the Voice Synthesizer." Protože však máme k dispozici pět druhů vln a čtyři presetové obálky, prostým násobením zjistíme, že je možných pouze 20 kombinací. I kdybychom k tomu připočetli Vibrato a Sustain (jsou zde vlastní dvě tlačítka pro zvuky vytvořené tímto sofistikovaným syntezátorem), dojdeme k číslu 80, takže ony stovky vlastních zvuků nám nástroj zůstává dlužen. Ale to nevadí, kdo by je také očekával...
Doprovodná jednotka nabízí 11 rytmů: Waltz, Bossanova, Hard Rock (nepoužitelná změť tónů a rytmu), March, Tango, 8 Beat, 16 Beat, Disco, Foxtrot, Shuffle a Electric Pop. Dvanácté tlačítko označené jako Custom Drummer umožňuje ke zvolenému rytmu přidat naprogramovaný bicí pattern. Každý z 11 doprovodů má tři variace, které se volí posuvným přepínačem, stejně jako zvuky v doprovodné části, kdy basa a doprovod mají každý tři varianty. Perkusivní zvuky jsou čtyři: Basový buben, congo, rytmičák a HiHat. Znějí nakřáple a potichu, jako jediné mají ovládání hlasitosti přepínačem a ne dvojicí tlačítek. Spustit je lze kromě automatu také čtyřmi gumovými pady, kterými se také děje programování vlastního patternu. Tento má rozlišení 8 kroku, programuje se v reálném čase za pomocí osmikrokového LED ukazatele. Jde to ztuha, reaguje to nepřesně. Doprovodná jednotka má nastavitelné tempo, poměry hlasitostí basy a doprovodu, umí bubnovou výplň, synchronizovaný start a také je zde možnost hraní basy nebo doprovodného nástroje manuálně, tedy jakýsi keyboard split.
Nástroj lze transponovat o +6 a -7 půltónů i při vypnutém doprovodu, možnost jemného doladění chybí. Hlasitost se ovládá jediným analogovým tahovým potrnciometrem úplně vlevo. Celkový zvuk se charakterem v ničem nepodobá ostatním nástrojům s pulsními generátory, nástroj je patrně jiného původu. Zvuk je natvrdo prohnán přes efekt panorama s volbou tří frkvencí. Jedinou možností, jak jej vypnout, je trefit se přepínačem do mezipolohy. Jako demo melodii přehrává Saisho Mozartovu Symfonii č. 40 v G Moll, ale hraje ji v A Moll...
Napájení se děje buď bateriemi, nebo je zezadu vyveden konektor pro 12 adaptér a také jsou zde dva 3,5 mm jacky, jeden pro sluchátka a jeden jako linkový výstup, ale ten kupodivu také odpojuje vestavěné reproduktory.
Pod značkou Saisho bylo možno zakoupit kromě jiné elektroniky (vesměs diskutabilní kvality) také ještě dva další typy nástrojů s malými klávesami a pod značkou Videotechnology údajně i 61klávesovou verzi tohoto nástroje. Bližší popis tohoto nástroje naleznete na stránkách Warranty Void a zde je k mání i návod k použití a k poslechu demo.