Červen 2013

JVC KB 700 (a KB 500)

25. června 2013 v 19:59 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
JVC KB 700 (a KB 500 ve vzpomínce) 1982 - 1984
Když už jsem v té historii, nemohu opomenout také nástroje značky JVC. Kdysi v roce 1995, mi známý donesl klávesy této značky, jestli bych je nechtěl koupit. Byl to keyboard KB-500, tou dobou již velmi zastaralý a tak jsem jej koupit nechtěl. Známého to neodradilo, klávesy u mě nechal, vzal si veškerou naši tehdejší hotovost a více se u nás neukázal. KB 500 jsem pak měl doma asi půl nebo třičtvrtě roku, než jsem jej prodal, abych alespoň částečně vykompenzoval ztrátu...
Takovéto vzpomínce jsem neodolal, když se na Aukru objevily hned dva keyboardy JVC KB 700 a nástroje zakoupil. Po nutné resuscitaci (asi 10X rozebrat a složit) se mi podařilo jeden z nich uvést do funkčního stavu a mohl jsem začít se zkoušením.
Trocha historie:
Firma Victor Company of Japan, neboli JVC, začala v sedmdesátých letech vyrábět elektronické varhany pod značkou Victron (také se prodávaly pod značkou Lowrey) a v roce 1982 k nim přibyla první řada stolních keyboardů KB, čítající čtyři modely: KB 300 (čtyři oktávy, 8 zvuků, 8 rytmů), KB 303 (stejný, jenom s externím napájením), KB 500 (čtyři oktávy, 10 zvuků, 10 rytmů, Compucorder, což je paměť na akordický doprovod) a největší, KB 700 (pět oktáv, 12 polyfonních zvuků, 4 monofonní zvuky, 12 rytmů, Compucorder a dále viz popis níže). Dále následovala druhá řada čítající dva modely: KB 600 (čtyři oktávy) a KB 800 (pět oktáv). Údajně ještě vznikl poslední model KB 808, ale o jeho fyzické existenci chybí důkaz. Potom koncern JVC přestal klávesové nástroje bohužel vyrábět. Historii s kompletním výčtem modelů a fotografiemi lze nalézt na internetu zde.
JVC KB 700 navenek:
Pokud je nástroj správně složený, působí bytelným dojmem, i když je celý postaven z plastických hmot. Klaviatura bez dynamiky, standardní velikosti, je poměrně dobře hratelná a je-li ve slušném stavu, i velmi tichá. Výrobce bohužel zvolil nejhloupější možný typ spínačů - jednotlivé spínače jsou naletovány na dvou deskách s diodovou maticí, bohužel mají gumové kontakty a čas je na nich již znát. Ovládací prvky shora zakrývá průhledný kryt, který po odklopení slouží jako stojánek na noty. Po stranách jsou dva pěkně hrající reproduktory, zezadu volič síťového napětí, síťová přípojka na dvoupólový eurokabel (zde se nezapře výrobce audiotechniky), 12 V přípojka, linkový výstup (2 X cinch), výstup na sluchátka a expresion pedál. Na levém boku potom vstup pro Magic Pedal (vysvětlím později), potenciometry ladění polyfonních a monofonních zvuků, vstup pro mikrofon (!) a regulátor jeho úrovně. Zespodu lze do nástroje naládovat deset buřtů a nástroj provozovat asi dvě hodiny bez vnějšího zdroje - dneska by to byly pěkně drahé dvě hodiny.
Zvuky a struktura nástroje:
Nástroj je analogový, osmihlasý, jeho polyfonní zvukový generátor má tedy osm oscilátorů, osm obálek VCA, ale pouze jeden LPF s obálkou, který je navíc sdílen i s monofonní sekcí, a šumový generátor. Takovému uspořádání říkáme parafonické. Jediný je patrně rovněž LFO, který řídí vibráto i efekt Ensemble, pouze monofonní zvuky mají zřejmě LFO svůj. V polyfonní sekci je celkem 12 zvuků: String Ensemble (krásné analogové smyčce), Trombone (excelentní analogový Brass), Piano (rovněž krásný dobový zvuk), Electric Piano, Organ, Jazz Organ (oba poměrně slušné, funkce tremolo má plynulý náběh frekvence, docela hezky simuluje Leslie), Harpsichord (klasika), Hawaiian Guitar, Trumpet (další hezký analogový Brass), Clarinet, Vibraphone a Jazz Flute. V monofonní sekci pak jsou další čtyři zvuky: Trumpet (už zase), Pan Flute, Guitar (vysoce syntetický zvuk) a Synthetic Tone. Zvuky se volí tlačítky a přepínačem Upper/Lower. Bohužel, nelze je nijak modifikovat, s výjimkou nastavení Release u VCA (slouží k tomu potenciometr a tlačítko na panelu), ale uvnitř nástroje jsou trimry pro nastavení VCF a VCA, určitě by nebyl velký problém je vytáhnout na panel.
Nástroj má dva efekty: Ensemble (trochu jako chorus) a Stereo (trochu jako Surround), mezi nimiž lze přepínat a nastavovat jejich úroveň potenciometrem Presence Control. Dozvuk lze nastavit i u basového zvuku.
Pedálu lze přiřadit funkci Sustain, Fill-In a Bend - zvuk celého nástroje (bohužel včetně doprovodu), nebo pouze monofonní sekce, se podladí o půltón. Nástroj je možno také transponovat.
Doprovodná jednotka:
K dispozici je 12 rytmů (Waltz, Polka/March, Samba, Rhumba, Bossa Nova, Tango, Disco, Rock'n'Roll, Rock 1 a 2, Reggae, Slow Rock, Swing a Shuffle. Rytmy se skládají z bicích (moc hezké analogové zvuky), basy (plný kulatý zvuk), akordického doprovodu, arpeggiátoru a smyčcové plochy. U každého lze zvolit tři typy basového riffu, doprovod Piano nebo Guitar (liší se i rytmicky, nejen zvukem) a tři typy arpeggia. Jednotlivé složky lze libovolně míchat na vestavěném mixážním pultu a některé i umístit v panoramě malými potenciometry pod plastovým deklíkem. Doprovody lze ovládat jedním prstem, hraním akordů v dolní části, nebo lze basu hrát manuálně. Jednotka umí zahrát bubnovou výplň, kterou lze použít i jako krátkou předehru. Nástroj má dva split-pointy, tedy dělící body klaviatury. Melodii v horní polovině lze zharmonizovat podle akordů hraných v dolní polovině (volba Open/Closed pro typy akordů). Tempo lze hlídat vizuálně díky čtveřici LED (Beat Conductor) a pochopitelně i nastavit potenciometrem dle libosti. Navrch zde je nutno říci, že výrobce, na rozdíl od mnoha jiných, doprovody složil tak, aby se skutečně daly používat ke hraní hudby.
Compucorder:
je záznamové zařízení, kam lze uložit akordické změny (zde zvlášť pro doprovod a basu). Nástroj je pak přehrává dokolečka a vy máte všech 61 kláves a čtyřhlasou polyfonii, abyste předvedli, co ve vás je. Nástroj umí uložit tři "skladby".
Závěrem:
JVC KB 700 ve své době byl slušný nástroj pro domácí hraní. Zvukem i výbavou s přehledem strčí do kapsy naši o čtyři až pět let mladší Delicii HT-61, stejně jako Vermonu SK-86. Jestliže mi v roce 1995 vadilo, že zvuky nejsou reálné, dnes se mi moc líbí, je to retro jak se patří. A navíc je takovýto nástroj skvělý odpočinek od dnešních relativně dokonalých a překomplikovaných nástrojů!

Vermona SK-86

15. června 2013 v 21:16 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby

Vermona SK-86 (1987 -1989)
V roce 1987 uvedl východoněmecký podnik VEB Harmonikawerke v Klingenthalu na trh svůj první keyboard SK-86. Zkušeností s výrobou elektronických klávesových nástrojů bylo sice dostatek, ale tohle bylo něco nového, jednalo se poprvé o nástroj schopný hraní kompletních akordických doprovodů a na rozdíl od všeho předchozího byl nástroj plně digitální. Kromě toho, že byl svým zvukem a vybavením zastaralý již v době svého uvedení na trh, byl svého druhu také jediný pod značkou Vermona a kromě Delicie HT-61 BD, jíž byl konkurentem, asi také v rámci celé RVHP.
To je v nástinu historie a také důvod, proč jsem si tento nástroj pořídil, chtěl jsem porovnat Vermonu s Delicií i s nástroji, které Vermona vyráběla předtím.
Nástroj je veliký a těžký, zhotovený z ocelového plechu s plastovými bočnicemi. Klaviatura s poněkud ostrými půltóny je poměrně měkká s dosti nevyzpytatelným dohmatem a u mého kusu vespod narážejí klávesy na plechový rantl. Většina funkcí se volí velkými tlačítky na horním panelu, tempo se ovládá otočným potenciometrem podobným jog-dial kolečku na dnešních nástrojích. Mixáž a celková hlasitost se ovládají čtyřmi tahovými potenciometry nalevo (celková hlasitost, akordický doprovod, bicí a basa+arpeggiátor). Shora je na panelu ještě indikátor tempa a spodní část stojanu na noty. Zezadu pak síťový eurokonektor (dvoupólový, stejný jako k přenosným rádiím atp.), síťový vypínač, kryty dvou pojistek, na druhé straně pak dva výstupy Jack 6,5 na externí reproduktory, další Jack pro Volume pedál a dva pětikolíky: Jeden pro sluchátka a jeden jako audiovýstup - výrobce zvolil tento tyo konektoru zřejmě kvůli předpokládanému použití v domácnosti.
Zvuků v melodické části umí Vermona SK-86 celkem 16: Organ 1 až 4, Flute, Clarinet, Brass, Accordeon (tak je to tam skutečně napsané), Piano, E-Piano, Clavichord, Vibraphon, Strings 1 a 2, Funny (nevím, co je na tomto zvuku legračního) a Bells. Zvukově bych nástroj úplně neodsuzoval, pochopitelně, že piano nezní jak piano a Brass má do dechů sakra daleko, ale třeba E-Piano je celkem zdařilá napodobenina známého zvuku z Yamahy DX-7, nebo například flétna s vibrátem zní úctyhodně. Melodická část má osmihlasou polyfonii a to i při spuštěném doprovodu. Zvuky melodické části je možno upravit vibrátem (jen zapnuto/vypnuto), celkem dobře znějícím stereofonním chorusem, reverbem a sustainem (obojí prodlužuje obálku po uvolnění klávesy, bohužel, krásný pružinový reverb z dřívějších typů nástrojů zde není). Náhodou se mi podařilo stisknout dvě tlačítka zvuků najednou, zůstaly svítit obě diody, ale bohužel, nástroj hraje v takovém případě jen zvuk více vlevo, takže žádné směšování není možné. Při zapnutém doprovodu, respektive rozdělení klaviatury, lze posunout ladění zvuků v melodické části o jednu oktávu dolů pomocí tlačítka 1 Octave Down.
Doprovodů je k dispozici také 16: Beat, Rock, Disco, Mersey Beat, March, Dixie, Shuffle, Swing, Samba, Rhumba, Beguine, Bossa Nova, Tango, Slow Rock, Slow Waltz a Waltz. Jsou poplatné době a okolnostem vzniku, nicméně většinou je lze i použít ke hraní. Jediné, co nechápu, je zbytečně složitá basová linie v základních verzích rytmů. Trend překombinovat doprovody, až jsou nepoužitelné, lze pozorovat u většiny nástrojů (nejen) z té doby. Doprovodná jednotka umožňuje vypínat a zapínat jednotlivé party, hrát akordy jedním prstem, nebo na celou ruku, hrát basu manuálně (zvuk basy je šílený, monofonní, s dlouhým dozvukem). Při hraní dvěma prsty zrytmizuje doprovod v jakékoliv periodě. Pro vizuální kontrolu tempa má nástroj zabudován indikátor ze dvou dvojic LED - červené blikají těžkou dobu, žluté ty ostatní.

Vermonu lze také transponovat v rozsahu +5 a -6 půltónu, k čemuž slouží tlačítko Transpose a LED indikátor na panelu.
Ozvučení nástroje obstarává zesilovač 2 X 10 wattů a dvojice zabudovaných širokopásmových reproduktorů.
Vermonu SK-86 nemá smysl srovnávat s jinými podobnými nástroji renomovaných výrobců té doby, snad jedině s již jmenovanou Delicií HT-61 BD, která je technicky ještě zastaralejší (koncepce 12 oscilátorů a děliček), zvukově jsou na tom nástroje celkem podobně, jak také vyplyne z ukázek. Díky změnám ve společnosti, kdy byl umožněn do zemí bývalé RVHP vstup zahraničních firem s jejich výrobky, oba nástroje převálcovala konkurence a tak také zůstaly jedinými svého druhu.

Vermona ET6-1 a ET6-2

2. června 2013 v 21:02 | Zdeněk Hošek |  Nástroje zahraniční výroby

Tranzistorové varhany ET 6-1, ET 6-2

Pan Hošek mě po čase opět potěšil perfektně zpracovaným článkem na téma naší muzikantské historie, tentokrát o varhanách východoněmecké produkce značky Vermona. Protože jsem oba zmíněné typy vlastnil, rád jej zařazuji mezi ostatní články na téma Nástroje zahraniční výroby. Zdeňkovi Hoškovi mnohokrát děkuji za příspěvek!

Popisem těchto varhan si připomeneme hodně vzdálenou historii výroby tranzistorových varhan vyráběných v německém Klingenthalu. Továrna produkuje klávesové nástroje zhruba od roku 1965 a varhany ET 6 se do výroby dostaly zhruba v roce 1972-3. S postupem doby byly inovovány do dalších typů např. pod názvem Formation apod. Továrna produkuje výrobky hudební elektroniky i dnes, i když to již nejsou klasické klávesové varhany.Další informace ke kdysi výráběným nástrojům lze nalézt na webu. My se však dnes podíváme pouze na typ ET 6.Je zřejmé,že tento nástroj nemůže dnes v záplavě moderních nástrojů splňovat náročná kriteria na kvalitu zvuku. Moc se toho z klasických oscilátorů s obdélníkovým průběhem získat nedá a následné pasivní filtry pouze zvuk v určitých pásmech zvýrazňují nebo zatlumí. Přesto se na tyto nástroje v 70. tých letech hrálo, neboť hudebníci toho na výběr mnoho neměli. Zde si neodpustím poznamku že kdyby Hořovický podnik na výrobu hudebních nástrojů dal do výroby jednomanuálové varhany na bázi varhan Vega asi by měl u hudebníků úspěch. Bohužel se tak nestalo asi i v rámci specializace na výrobu různých výrobků v té době. A tak nezbylo než se orientovat právě na varhany Vermona.
Co se týká provedení tak je samozřejmě poplatná době. Minimální množství plastů, skříň z dřevotřískových desek potažených tapetou. Vlastní elektroniku tvoří 12 LC oscilátorů s velmi dobrou stabilitou spočívající v použití styroflexových kondenzátorů a stabilních stíněných cívek s možností doladění kmitočtu. Děličky jsou tvořeny tranzistorovými obvody jejichž výstup pokračuje do spínacího systému, který je tvořený podélnými sběrnicemi s drátem ze slitin stříbra. Je zde použito šest zběrnic. Spínací kontakty tvoří pružné dráty z podobné slitiny stříbra. Dnes po téměř 40. ti létech jsou bohužel sběrnice a kontakty již značně zkorodované - místy zčernalé, což se projevuje ve výpadcích signálu při hraní a různým chrastěním. Vyčištění klasickými spreji moc nepomáhá a tak by asi pomohla generální oprava spínacího systému a to po jeho rozebrání. To bohužel není jednoduché a s ohledem na nevyužívání nástroje k tomu již asi nedojde. Signál ze sběrnic pokračuje do rejstříkových obvodů, kde je filtrován, upravován případně efektován. Je zde i filtrace pomocí tzv. flétnových filtrů.Z efektů jsou to dále percussion, waw-waw a hall. Dále je to efekt vibráto jehož výstup ovládá LC oscilátory. Malá připomínka k použitému pružinovému dozvuku. Ten je skutečně kvalitní, neboť je použitá dvoupružinová jednotka od firmy Accutronics, která dodá zvuku dojem prostoru bez rušivých vlivů. Napájení obstarává klasický zdroj s filtrací. Přístup k elektronice a spínacímu systému je dobrý po odklopení panelu a vyklopení klávesnice směrem nahoru.
Pokud budete na tento nástroj hrát, tak klávesnice je měkká i s ohledem na to že spíná šest pružných drátů. Ovládání registrů a efektů je též bezproblémové s ohledem na speciální systém ovládacích knoflíků. Sklopky se též lehce překlápějí. Zvuk nástroje je tranzistorový, je slyšet bzučivý zvuk oscilátorů a děliček, tak tomu ale u těchto nástrojů je.
Je zřejmé že těchto nástrojů již mnoho mezi hudebníky nebude a že o ně budou mít pravděpodobně zájem jen různí sběratelé této techniky. S tím se ale nedá nic dělat, doba pokročila. V dalších verzích nástrojů Vermona již byly použity v děličkách integrované obvody, později i kompletní generátory kmitočtu, fázovací jednotky apod. Obvody pro tyto jednotky však v bývalé NDR vyráběny nebyly a musely být dováženy. Přesto se to ale vyplatilo,neboť došlo k úspoře součastek a minuaturizaci. V příloze je několik fotografií nástroje,který čeká na svoji renovaci. Je zde i varianta dvoumanuálového provedení - fotografii svého bývalého kousku vložil autor stránek :o). Možná dnešním varhaníkům tento nástroj nic neříká, starším alespoň připomene dobu kdy na tento nástroj třeba zrovna hráli. Takže přátelé, žádné samply, žádné midi nebo USB, displeje či přepínání rejstříků tlačítky, prostě stará klasika.

Technické údaje:
Napájení: 220 V
Výstupy: na externí zesilovač
Klávesový rozsah: ET 6-1, 1 manuál 61 kláves ( split 24+37 kláves - barevně odlišené )
ET 6-2, 2 manuály 49 kláves, Bass pedal 17 nožních kláves
Osazení: polovodiče tranzistory, diody
Rejstříky: 2´-Piccolo, 2 2/3´-Quint, 4´-Salicional, String, 8´-Clarinet, Engl. horn, Nasal, 16´-Bass, Bass clarinet
Flétnové filtry:1 3/5´, 2´, 2 2/3´,4´, 8´, 16´
Efekty: vibráto, perkuse, hall, waw-waw ovládán pákou
Ovládací prvky na panelu: dle foto
Hmotnost: cca 25 kg ET 6-1
Výrobce: VEB Klingenthaler Harmonikawerke Klingenthal, DDR
Typ: ET 6-1, ET 6-2
Vyrobeno: 1972 - 1973
Pro czechkeys Zdeněk Hošek
2.6.2013