Červen 2011

Casio CZ-5000

23. června 2011 v 21:26 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
CASIO CZ-5000 (1986)
Japonská firma Casio, známá výrobou kalkulaček a podobného zboží začala na počátku 80. let vyrábět klávesové nástroje. Jelikož se jednalo o nástroje pro domácí použití a firma měla asi větší ambice, začala v polovině 80. let s výrobou syntezátorů založených na tzv. PD (Phase Distortion) syntéze. PD syntéza je levnější alternativou FM syntézy, kterou uvedla na trh o dva roky dříve Yamaha svojí legendární DX-7. Jako první se v roce 1985 objevil CZ-1000, čtyřoktávový osmihlasý nástroj a CZ-101 v hračkové podobě se čtyřmi oktávami mini kláves. Dále přibyly CZ-3000 (pět oktáv, 16 hlasů), CZ-5000 (CZ-3000 s osmistopým sekvencerem) a CZ-1, který měl navíc dynamiku, aftertouch, podsvícený displej a zdvounásobenou ROM i RAM. Další modely byly CZ-2000, pětioktávová verze CZ-1000 s reproduktory a také CZ-230s, která měla 4 oktávy malých kláves. Nástroje řady CZ byly firmou uvedeny pod tajemným názvem Cosmosynthesizer a jsou fakt kosmo...
Na úspěch těchto nástrojů chtěla firma navázat syntezátorem VZ-1, opravdu krásným nástrojem s vylepšenou iPD syntézou (prodával se také jako Hohner HS-2 ve stříbrné barvě), jednodušším syntezátorem HZ-600 (digitální vlny, jeden analogový filtr s rezonancí) a jeho příbuznými samohrajkami z řady HT, kde si zvláštní pozornost zasluhuje HT-6000, osmihlasý nástroj se čtyřmi oscilátory na hlas (!), osmi filtry a dynamickou klaviaturou. Další pozoruhodný nástroj byl sampler a aditivní syntezátor FZ-1, prodávaný i jako Hohner HS-1.
Poté se Casio vydalo směrem k výrobě komerčních samohrajek.
Já jsem si CZ-5000 koupil už podruhé (červen 2011), prostě se mi po šesti letech zastesklo.
Zvuky a funkce:
První, co člověk vyzkouší, jsou presety, nástroj jich má 32 a nejsou nic moc. Spíš vůbec nedemonstrují možnosti nástroje, naopak, snaží se napodobovat nástroje akustické a to v jemných nuancích pochopitelně není možné. Jenže psal se rok 1986. Nástroj pak velmi překvapí při editaci vlastních zvuků. Celkem slušně si poradí se simulací smyčců, cinkavých zvuků, syntetických dechů, el. pian, varhan píšťalových i jakýchsi Hammondek, lze na něm vytvořit cosi na způsob elektrické kytary díky kruhové modulaci, docela pěkně napodobuje saxofon, klarinet, flétnu a také lze vyrobit určité druhy ploch a syntetických zvuků. Mezi presety nejvíce překvapí simulace akordeonu, který zní na ty poměry docela věrně. PD syntéza opravdu umožňuje vytvoření nespočtu zvukových barev. Od nástroje nelze očekávat dunivé basy a samozřejmě žádné reálné zvuky.
Struktura zvuku je následující: Zvuk může být tvořen jedním nebo dvěma oscilátory, přičemž každý může používat jednu či dvě vlny. Každý oscilátor má vlastní obálku ladění, obálku DCW (kontrola zkreslení vlny, funguje to dost podobně jako filtr, ale výsledkem je zaoblení jakékoliv vlny do sinusovky) s KB trackingem a obálku AMP (ekvivalent VCA) s KB trackingem. Všechny obálky mohou mít až 8 kroků, přičemž lze rozdělit, které kroky budou znít při stisku klávesy a které po jejím puštění. Dohromady lze oběma oscilátorům přiřadit vlnu, hloubku a frekvenci vibráta (LFO, ale modulovat může bohužel jen ladění), vzájemné rozladění až o 3 oktávy, 11 půltónů a 50 centů oběma směry), společně lze určit polohu tónu o +/- oktávu, přiřadit kruhovou modulaci a šum bez dalších možností např. nastavení úrovně.
Další možností nástroje je nastavení "linky", kdy nástroj hraje buď 1. oscilátor, 2. oscilátor, 1.+2. dohromady a nebo navrství dvakrát na sebe první oscilátor. Při troše programování lze takto do paměti uložit až 4 variace zvuku.
Ukládání je možné do 32 pozic RAM (zálohováno baterií), na paměťovou kartu, kterou asi seženete sotva a taky na magnetofonovou kazetu (resp. jako *.waw soubor do počítače), což ovšem ztěžuje použití pětikolíku s neznámým zapojením místo obvyklých jacků.
Výstup z nástroje je monofonní, je tu ale možnost prohnat zvuk stereofonním chorusem, který dost šumí, ale zní hezky. Kromě již zmíněné kruhové modulace, je možno zvuky modulovat šumem, nástroj umí glissando, portamento a vibráto ovládané modulačním kolečkem. Zvuku hodně pomůže použití externího reverbu. Nástroj umí používat dva zvuky najednou buď dělením klaviatury, nebo navrstvením (pak je polyfonie 4 hlasy, použijí-li se dva zvuky se dvěma oscilátory).
Novinkou na CZ-5000 je osmistopý sekvencer, který umožňuje nahrávání v reálném čase (3500 not), nebo metodou step by step, kdy je jeho kapacita dvounásobná. Každé stopě se musí nadefinovat maximální polyfonie a jelikož CZ nezná dynamickou alokaci, je potřeba s polyfonií šetřit. Sekvencer umožňuje základní úpravy, mixáž, umožňuje přes MIDI ovládat další nástroj a jako nástroj k zaznamenání okamžitého nápadu je dobrý. Data se ukládají na kazety podobně jako zvuky.
Nástroj lze dolaďovat a transponovat.
Ovládání:
Klaviatura bez dynamiky je kupodivu docela příjemně hratelná, kolečka standardní, displej dvouřádkový a nepodsvětlený. Tlačítka jsou umístěna v jakýchsi prohloubených pásech, jsou opravdu obrovská a barevná. Při použití vržou. Tolik asi k hardware nástroje. Programování zvuků se děje tlačítky, chybí jakýkoliv jiný kontroler pro vkládání hodnot. Kolečko modulace je použito jen pro modulaci vibráta a to je velká škoda, kdyby jím šlo řídit DCW, byl by nástroj o mnoho dál.
Zkušenosti z provozu:
První kousek jsem si pořídil roku 2003 a měl jsem ho asi dva roky. Měl už hodně za sebou, ale fungoval bezvadně a věřím, že stále funguje. Druhý kousek mám doma čtyři dny, je na tom trochu lépe a taky funguje. Z CZ-5000 mám dojem, že je to nezmar. Zajímavé je, že na zálohování RAM používá tři tužkové baterie místo obvyklé knoflíkové baterky, nebo NiCd akumulátoru.
Přednosti nástroje:
Bytelný, laciný a svérázný nástroj jak zvukově, tak i vzhledem. PD syntéza se ovládá velmi podobně jako subtraktivní, což dělá nástroje řady CZ vhodnými pro ty, kteří s tvorbou pazvuků začínají.
Nedostatky nástroje:
Nástroji by prospěla dynamická klaviatura, nebo aspoň možnost ovládání dynamiky přes MIDI, dále by si zasloužil bohatší možnost modulace minimálně DCW kolečkem a ne jen obálkou.

Ensoniq MR-61

19. června 2011 v 22:34 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Ensoniq MR-61 (1996 - 1997)

Tento nástroj jsem si pořídil ze zvědavosti, je totiž poslední generací workstations své značky, nepočítám-li ZR-76, který je ale jen jeho rozšířenou verzí s novou tváří. Firmu Ensoniq koupila firma E-MU v rove 1997 a výrobní program Ensoniqu byl postupně zrušen.
První ze série MR byl rackový modul MR-Rack, který měl ale jinou strukturu než klávesové verze, chyběl zde sequencer a bicí automat. Další verzí byl MR-76, virtuálně identický s 61klávesovou verzí, ale umístěný ve větší krabici se 76 klávesami Fatar s kladívky. Již zmíněný ZR-76 byl rozšířen o některé zvukové karty (jež bylo možno do MR zakoupit), měl mírně změněný tvar ovládacích prvků a přibylo pár nových funkcí.
Ensoniq MR-61 upoutá neobvyklými tvary; zatímco např. TS-10 a ASR-10 si byly na povrch podobné, MR-61 nemá tvarově žádný ekvivalent. Už na čelním panelu nástroje je zmínka o tom, že se nejedná o syntezátor, ale o keyboard. Editační možnosti z panelu jsou značně zredukované a hlubší editaci je možno provést pouze přes příslušný software. Také se zde dozvíte, že Ensoniq umí 64hlasou polyfonii a že odpovídá GM standardu
Zvrchu se na nástroji kupí přehršle tlačítek a taky displej, sice dvouřádkový, ale obrovitý, ještě větší, než má KT-88. Další pro Ensoniq neobvyklou věcí je ovládání pomocí tří velikých datových koleček. Tady bych si dovolil poznamenat, že výrobce měl smysl pro humor: Pokud kolečka sundáte, je pod každým z nich smajlík. Disketová jednotka konečně uznává obvyklý DOS standard, trochu pozdě, ale přeci. Dále jsou tu obvyklá kolečka ohýbání tónu a modulace, potenciometr hlasitosti a panoramatu (!) a to je tak asi vše podstatné.
Klaviaturu Ensoniqu MR-61 nemohu posoudit, v mém kusu je zabudován kompletní masterkeyboard Fatar SL 161 Plus. Jeho klávesy jsou vyvážené a hraje se na ně moc hezky.
Ze zadu jsou obvyklé konektory pro sluchátka, výstupy (2 hlavní a 2 AUX), CV pedál, 2 X Foot Switch a MIDI trio. Skříň je kovová s plastovými bočnicemi.
Ensoniq MR-61/76 byl vybaven novou sample ROM o velikosti 14 MB. Oproti nástrojům řady TS i KT se vzorky liší, ale ne všechny. Bohužel, nemám možnost připojit nástroj k editoru (nefunguje MIDI OUT), takže mohu posuzovat jen kompletní zvuky a to, co lze editovat z panelu. Tak tedy: Nová jsou akustická i el. piana, poměrně slušná a drobnými úpravami je možno získat opravdu dobré zvuky. Piána zní skvěle v multitimbrálu, stejně jako všechny ostatní zvuky. Níže přikládám skladbu, kde hraje MR-61 akustické piáno (přes 88 klapkovou klaviaturu KT-88). Podobně jako piána, varhany nezní zle a opět i zde lze díky editaci docílit velmi slušných výsledků. Proti starším modelům se zlepšily dechy, přibylo bicích, změnily se syntetické plochy i leady, vokály atd. Všechno až na výjimky zní celkem dobře i dnes, po 14. letech. Zvláštní pozornost bych věnoval smyčcovým sborům, na kterých se patrně podepsala vyšší vzorkovací frekvence a to velmi pozitivně. Mně se líbí moc. Asi nejpovedenější na MR-61 je efektová jednotka. Obsahuje tři sekce: Systémový reverb, systémový chorus a vložený efekt, který umí i tři algoritmy najednou a jeho nastavení se ukládá do nastavení zvuku. Jsou zde zastoupeny všechny důležité efekty od nejrůznějších reverbů přes chorusy, flangery, delaye, phasery až po simulaci kytarových aparátů, Leslie, simulaci formantových filtrů, nebo třeba rezonančního VCF. Efekty jsou plně editovatelné z panelu a hodně pomohou zvukům k oživení.
Tady jsem nakousl programovatelnost nástroje. Bez editoru není nabídka parametrů nijak oslnivá: Nastavit můžete hlasitost, expression, polaritu hlasitosti, panoramu, citlivost Pitch Bend kolečka, oktávu, posun o tón a jemné doladění v centech, způsob ladění, glissando, zpoždění, ADR obálky pro hlasitost a filtr, Cut-off frekvenci filtru, citlivost obálek na dynamiku (obou najednou), hloubku, frekvenci a zpoždění LFO, oblast zvuku na klaviatuře a v dynamice, nějaké ty MIDI ovladače a to je vše. Žádné modulační matice, žádná volba vlny LFO a bohužel ani volba multisamplu z ROM.
Zajímavé ale je, že MR umí vrstvit až 16 zvuků na sebe a používat je jako jeden zvuk (tedy ne MIX). V praxi to vypadá tak, že upravíte zvuk, navrstvíte na něj další, upravíte i ten a uložíte zase jako zvuk. Potom na něj navrstvíte další a zase uložíte jako zvuk a tak dále. Tímto způsobem je možno vytvořit zajímavě znějící plochy, varhany, rozladěná piána a mnoho dalšího. Nevýhoda je, že po uložení se už nelze dostat do editace jednotlivých vrstev. Do nástroje lze uložit tolik zvuků, kolik snese jeho FLASH RAM - ano, inovativní Ensoniq použil místo obvyklé baterií zálohované RAMky paměť typu Flash. Je extrémně pomalá a nástroj vždy ukládá celou banku, takže po dobře vykonané práci je dost času třeba na cigaretu.
Druhou možností je uložit mix jako performanci (MR umí ale jen dva zvuky současně buď jako split, nebo jako layer).
Z výše uvedeného je patrné, že bez editoru je celkem k ničemu, že v ROM nástroje je druhá generace Tranwaves, se kterými se jindy dá užít spousta legrace. Škoda.
Další zajímavou funkcí je bicí automat, nabízející velké množství patternů, přičemž každý má 8 variací a 8 výplní. U patternů je možné měnit bicí sadu, ale samotný rytmus se musí opět editovat v počítači.
Sekvencer je šestnáctistopý s mnoha pokročilými funkcemi. Umí číst a zapisovat SMF soubory, když je to potřeba. Já ho nepoužívám, v dnešní době jsem už i já pochopil přednost sekvenceru v PC.
Zajímavou funkcí je Idea Pad, tedy jakýsi špicl, který neustále nahrává to, co preludujete na klaviatuře a pokud by vás napadla okamžitá geniální myšlenka, je možno tuto opět přehrát, nebo dále zpracovat v sekvenceru.
Jak jsem již uvedl, firma Ensoniq modely MR a ZR uzavřela svoje působení na poli výrobce syntezátorových pracovních stanic. Poslední model Ensoniqu byl Transwave synthesizer Fizmo a nakonec Ensoniq Halo - ryzí E-MU pod značkou Ensoniqu, který ale obsahoval všechny zvuky ze ZR-76.
Nástroje řady MR/ZR byly určeny k živému hraní a kompozici, zvukový chemik se na nich příliš nevyřádí. Já osobně považuji za velikou chybu, že není možná plná editace zvuků z panelu, nástroj přes editor nabízí poměrně zajímavé možnosti a ty takto zůstávají nevyužity.

V této nahrávce hraje MR-61 zvuk klavíru: