Říjen 2010

Korg X5

20. října 2010 v 21:58 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Korg X5 (1994 až 2000?)
Korg X5

Firmu Korg jistě netřeba představovat a i model X5 je dostatečně znám. Já jsem se k nástroji dostal náhodou bartelovým obchodem teprve nedávno. Na Korgy jsem měl vždycky smůlu, buď jsem nevyhrál dražbu, nebo byl někdo rychlejší, nebo (např. když jsem kupoval nový nástroj) zvítězila jiná volba. A tak až dosud mým jediným Korgem byl Poly 800.
Korg X5 je derivátem z Workstation X3 (která je zase derivátem O1W). Jeho modulový brácha se jmenuje O5W, o rok později k této řadě přibyl X5D (dvounásobná polyfonie, 2MB vzorků navíc) a jeho modulová verze X5DR. Korg X5 představoval nejlevnější plně programovatelný synthesizer od Korgu. K tomu bude také přihlédnuto níže.

Kvalita zvuku, funkcí
Jednoduchá struktura nástroje, spartánský design, filtr bez resonance, jen základní set multisamplů a další nejsoucí vymoženosti a samozřejmě i to, že mám, nebo jsem měl řadu složitějších, novějších nástrojů, způsobily, že jsem od nástroje nečekal vůbec nic. Zvuky uložené v nástroji mě v tom také utvrdily. Opravdu milé překvapení nastalo po Factory Resetu a programování vlastních zvuků - ono to opravdu umí hrát!
Struktura nástroje je obligátní od M1 po Triton (a asi i dále): Zvuk (Program) se může skládat z jednoho nebo dvou multisamplů, každý má svůj filtr (účinný, ale zde bez resonance), tři obálky, LFO a jednoduchou matici ovladačů. Za zvuky jsou dvě identické efektové jednotky, které mohou být řazeny sériově i paralelně. Zde musím podotknout, že jsou i na dnešní poměry dost slušné. Parametry efektových jednotek se ukládají společně se zvuky.
Další možností je použití režimu Combi, který se může skládat až z osmi Programů, avšak plné využití této možnosti bude na X5 diskutabilní kvůli malé polyfonii (32 hlasů max.). Pro každý zvuk lze nastavit několik parametrů, jako hlasitost nebo umístění v panoramě. Dále se do Combi režimů ukládají nastavení efektových jednotek. Tady už mohou být dvě jednotky málo.
Třetí možností je režim Multi, který je určen pro přehrávání skladeb z externího sekvenceru na 16 stopách. X5 nabízí jen jediou sadu.
A jak to tedy hraje? Korg je znám pro vynikající práci programátorů na různých texturách a plochách. Ty mu jdou výborně (byť v omezeném výběru), dále super Hammondky, smyčce, dechy a excelentní el. piana. Zvláštní pozornost bych věnoval možnosti vytvoření skvělé simulace akordeonu. Díky efektové jednotce lze vytvořit slušné el. kytary. Akustické piano dle očekávání nic extra, stejně jako ac. kytary. Problémem jsou ty typy lead synth, kde je potřeba resonanční filtr. Nástroj má sice cosi, co se jako resonance tváří (tzv. Color), ale bohužel, zvuk to ovlivňuje jen trochu a hlavně ho "zeštíhluje". I tak lze na nástroji vytvořit řadu zvuků, které se dají v pohodě použít ještě dnes, 16 let od jeho uvedení na trh.

Ovládání

Jak jsem již zmínil, design nástroje je minimalistický. Už jen rozměry a váhou 4,5 kila působí nástroj hračkovým dojmem. Klaviatura plastiková, ale aspoň se klávesy vrací pomocí pružin. Kolečka (2 ks.) malá, displej 2 X 16 znaků moc malý, pár tlačítek a dva tahové potenciometry. Žádný aftertouch ani jiné sofistikované ovladače se pochopitelně nekonají. I tak se díky přehlednosti FW s nástrojem pracuje dobře. Myslím, že ho odzkouším i před publikem v roli třetích kláves (nechce se mi tahat Yamahau EX-7, která s kufrem váží 25 kilo :o))
X5 má kromě GM sady jen 100 RAM paměťových míst pro Programy a dalších 100 pro Combi. Uložením nového zvuku se maže některý z továrních. Pokud si nedáte pozor, zlikviduje to i Combi program, ve kterém se smazaný zvuk nacházel. Uživatelská paměť navíc by rozhodně neškodila.

Spolehlivost, design, cena

Nástroj je starší a používaný. Jediným neduhem byla nefunkční tlačítka, kterým jsem domluvil Kontaktolem.
Design je, jak již zmíněno, spartánský, ale plně účelný. Cena minimální a myslím, že za nástroj, který lze ještě dnes nasadit k produkci až směšná.

Klady:

Malý, lehký, nešumí, plně programovatelný a velmi slušně hrající nástroj. Dobré efektové jednotky

Zápory:

Filtr bez resonance, nemá aftertouch, bez možnosti expanze, malý displej, chybí uživatelská paměť. Ale co by člověk od toho za ty peníze nechtěl :o)

Dvoumanuálové varhany Z. Macháčka

5. října 2010 v 19:54 | Zbyšek Macháček |  Amatérské konstrukce
Dvoumanuálové elektronické varhany Zbyška Macháčka
VZM1
Po dlouhé době se podařilo "ulovit" dalšího sdílného a hlavně nadaného tvůrce amatérského elektronického hudebního nástroje. Pan Zbyšek Macháček z Brna popsal svouji konstrukci pro čtenáře tohoto blogu. Nástroj je (nebo spíše byl) dalším dokladem o existenci zlatých českých ručiček, které nám bohužel vymírají. Panu Macháčkovi mockrát děkuji za tento krásný příspěvek:

Dobrý den,
reaguji na Vaši pobídku k mému komentáři varhan Z. Hoška a posílám pár snímků a stručný popis mé konstrukce.

Od dětství se mě líbil zvuk varhan a tak ve mě postupně uzrála myšlenka, vyrobit si něco, co by takové zvuky umělo
vydávat. Pájet dohromady součástky jsem začal v 8 letech. O pár let později jsem si udělal svůj první monofonní
"vyluzovač zvuků" se strašnými kliksy (spínací tlačítka pro ovládání výhybek modelářských vláčků).
Bylo jasné, že s finančními možnostmi řádu stokorun za rok to moc nepůjde.
Situace se trochu zlepšila na VŠ, kde stipendium a odměny za "pomvěda" mě umožnily pohlédnout trochu výše.
To že hudbě nerozumím, noty neznám a na žádný hudební nástroj hrát neumím, nevadilo.

Dvoumanuálové polyfonní varhany jsem začal stavět v r.1986 a vč. roční vojenské přestávky byly v použitelném stavu
v r.1990. Vzhledem k zoufalé dostupnosti součástek v obchodech a také k mému nedostatku informací v této
oblasti byla konstrukce zastaralá ještě před svým vznikem.
Foto mám jen celkové, vnitřní detaily se nezachovaly. Před 3 roky jsem varhany rozdělal a vč. značně nedokonalé
dokumentace zrušil.
Vodítkem ke stavbě mě byla kniha "Elektronické hudební nástroje a jejich obvody" od Sýkory, Krutílka a Včelaře.
Nejvyšší oktáva byla tvořena 12 LC tranzistorovými oscilátory. Na každý navazovaly oktávové děliče tvořené
2 x MH7493 a dvojdiodové spínací cesty pro stopy 16, 8, 4, 2 2/3, 2 pro spodní a 8, 4, 2 pro horní manuál.
Pomocí různých předpětí pro spínání se dala nastavovat rychlost náběhu tónu, ale hlavně změnou rychlosti
vybíjení klávesového kondenzátoru do sběrnice o různém napětí šla krásně nastavit doba doznívání tónů.
Stovky diod KA 261 (á 1 Kč) jsem kupoval naněkolikrát v brněnskm Elektrodomě, protože jich tolik najednou neměli.
Vše bylo na 12 deskách, spojených do 1 sloupu. Každá deska byla zespodu odstíněna plechem, aby se snížilo
proznívání a přeslechy.
Signál ze slučovacích zesilovačů šel do rejstříkových filtrů, vyrobených dle AR 5/1977.
Právě rejstříky se ukázaly jako největší slabina celé konstrukce, protože ze symetrických obdélníků nedokázaly
vyrobit obstojná zabarvení. To bylo také příčinou nedávné demontáže.
Další částí byl dvojpružinový dozvuk. Jako vysílače i snímače sloužily vložky z telefonních sluchátek. Dozvuk
významě obohatil zvukový projev. Výstup se částečně slučoval s nezpožděným signálem a částečně zvlášť
pak přes pedálovou regulaci hlasitosti šel do zesilovače 2 x 20 W.
Další efekty - vibráto, tremolo, fázová modulace (6 fotoodporů pro fázový posuv různých kmitočtů, osvětlovaných
modulační žárovkou).
Ještě na škole se mě od jednoho spolužáka podařilo koupit EPROM 2708 (za 200 Kč !) a udělal jsem z toho
bicí jednotku. Paměť jsem programoval staticky, adresy a data pomocí izostatů, dle tabulky v příloze knihy.
Tuto verzi zachycuje čb snímek.
Asi o 10 let později jsem odpojil horní manuál a kontakty připojil přes diodovou sběrnici k obvodu Holtek HT3494,
což je samostatný hudební nástroj. Upravené panely v tomto stavu jsou na barevných snímcích.

Na rám nástroje padly 2 šestimetrové L profily 25x25. Na klávesy jsem použil modřínové desky, ohoblované
na tl. 10 mm a polepené bílým umakartem. Desky se rozřezaly na šířku kláves a jejich tvary pak dokončily
na frézce. Černé klávesy jsem vyrobil frézováním z desek a poté absolvovaly několik ponorů do černé barvy.
Klávesy byly přes ploché pružiny sevřeny do bloků po 12 ks. Každá klávesa měla zespodu přilepenou konzolku
ve tvaru L, která sloužila jako spodní a horní doraz a zároveň ovládala strunový kontakt.
Strunové kontakty byly zapájeny do domků z cuprextitu, kde byly nerezové kontaktní plochy. Domky byly
v sekcích po 12 ks nezávisle na klávesách umístěny na rámu.
Napájení zajišťovalo trafo 200 W s několika sekundáry, několik stabilizovaných zdrojů pro všechny sběrnice,
generátory, děliče, zesilovače ...
Dozvuk visel na gumových závěsech, aby se do něj nedostával hluk z mechaniky.
Ve skříni i přes její velikost moc volného místa nezbylo.

Když vidím, jak lze dnes např. na PC dosáhnout zvuků, zcela nesrovnatelných s těmi na oné konstrukci,
tak mě ten ztracený čas přijde trochu líto. Ale to by zase člověk nemohl nic dělat, protože vždycky za pár let
bude něco lepšího...

Hodně zdaru Vašemu webu přeje

Zbyšek Macháček z Brna
VZM2
VZM3
VZM4