Ensoniq EPS-16 Plus

7. února 2010 v 14:15 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Ensoniq EPS-16 Plus (1990 - 1992)


Firma Ensoniq proslula mimo jiné výrobou prvního "lidového" sampleru Mirage, který byl na konci 80. let nahrazen dokonalejší pracovní stanicí EPS. EPS-16+ Plus byl evolucí svého předchůdce, kdy číslovka 16 dává kupci najevo, že si pořizuje jeden z prvních 16bitových samplerů. Byla přidána efektová jednotka a některé další funkce, změnil se vzhled čelního panelu (tedy jeho zbarvení). Nahrazen byl roku 1992 samplerem ASR 10, jehož struktura byla víceméně stejná, do nástroje se dostala efektová jednotka DP 2, disketová jednotka uměla pracovat s disketami 2HD a RAM nástroje mohla být rozšířena až na 16 MB. Později byla vyráběna i 88klávesová verze ASR-88 (v "plné polní", tedy s SCSI rozhraním a 16 MB RAM) a posledním samplerem od Ensoniqu byla krabička ASR-X.
EPS-16 Plus jsem zakoupil jako doplněk k TS-12, který díky kompatibilitě uměl číst a používat samply z tohoto nástroje.

Zvuky a funkce:

Nástroj nabízel širokou škálu vzorkovacích frekvencí od 10 do 48 kHz (pokud mě paměť neklame). To bylo samozřejmě dáno miniaturní 1MB RAM. Samplovalo se přes monofonní Line-in / Mic vstup s nastavitelnou úrovní. Od 22 kHz byly vzorky kvalitní a od originálu na první poslech těžko k rozeznání. Nástroj nabízel celou řadu pokročilých funkcí, jako automatické nalezení smyčky, ořezávání přebytečných vln (moc užitečné díky kapacitě paměti), atd, atd. Bylo také možné vzorek přesamplovat i s efektem (funkce resampling). Multisampl mohl obsahovat až 128 vzorků a také bylo možné vrstvení samplů, nebo již upravených zvuků. Pokud zvuky používaly stejné vzorky, neubíralo to (bohudíky) kapacitu paměti. Po složení multisamplu se při tvorbě postupovalo jako u jiného subtraktivního syntezátoru (obálka pro DCA, dva DCF bez rezonance + obálky, obálka pro ladění (pitch), LFO, efekty.
V RAM nástroje mohlo být najednou až 8 zvuků, které bylo možno libovolně vrstvit nebo rozmisťovat na klaviatuře. Dále se do RAM vešlo nastavení výše uvedené a jedna skladba vytvořená na 8stopém sekvenceru nástroje.
K nástroji jsem měl přes 20 originálních disket se zvuky. Dnes by asi mnoho z nich neobstálo, ale roku 1990 to muselo být něco. Také jsem měl nekolik disket od jiných firem, které přeprogramovaly efektovou jednotku nástroje a umožnily použoití jednoho rezonančního filtru, což nástroji dodalo hodně života. V prvním čísle muzikusu vyšla recenze tohoto nástroje, nešetřící superlativy. Aby ne, EPS-16 Plus byl tehdy na špici vývoje a stál kolem 90 tisíc kčs a tehdy byly platy 4 až 5 tisíc považovány za slušné!

Ovládání:

První, co mě nadchlo, byla klaviatura nástroje. Příjemná polovyvážená, tichá, rychlá. Kromě dynamiky umožňovala i polyfonní (!) tlakovou citlivost (ale u mého kusu aftertouch nefungoval). Klávesy byly zavěšeny dále od kraje, než je dnes zvykem a zkrátka hrálo se na to skvěle. Nechápu dnešní trend hnusných plastových klaviatur. Špatná klaviatura mi dokáže zkazit dojem i z jinak dobrých nástrojů (naposledy Korg Triton LE). Kolečka Pitch-bend a modulace standardní kvality, slidery Volume a Data. Tím končí výčet hlavních ovládacích prvků. Displej nástroje, zeleně svítící fluorescenční, měl jen jeden řádek a listování stránkami menu bylo vždy trochu dobrodružné. Ale OS nástroje byl propracovaný, takže se vždy našlo, co bylo třeba. Když už jsem u operačního systému, bylo vždy nutné jej nahrát do nástroje z diskety.
Nástroj disponoval MIDI rozhraním, dvěma audiovýstupy, vstupem MIC/LINE-IN, výstupem pro sluchátka a vstupem pro pedál. Nástroj bylo možno vybavit SCSI rozhraním, 2MB RAM a tušímže 1MB flash RAM, kam bylo možno nahrát operační systém a ten se pak nemusel složitě nahrávat z diskety. Diskety byly 2DD a jejich kapacita v Ensoniq formátu kolem 800 kB, stěží dostačující k práci.

Zkušenosti z provozu:

Měl jsem jej asi 4 roky a nasamploval na něm několik desítek zvuků. Na pódiu byl dvakrát, načež se začaly projevovat problémy s kalibrací klaviatury, začaly vynechávat některé klávesy a tak se používal jen doma. Myslel jsem, že jsou znečištěné kontakty pod klávesami a při rozebrání nástroje mě čekalo jedno z největších překvapení - klávesnice žádné kontakty nemá! Výše popsaná vada se prohlubovala, až jednou přestal nástroj na klaviaturu úplně ragovat a byl prodán za pár kaček na ND. Pravda je, že předchozí majitel se k němu nechoval nejlépe, nástroj dorazil doslova obalený špínou se stopami dlouhodobého a častého používání, takže výše popsanou vadu nelze příčíst jednoznačně na vrub nástroji samotnému.

Přednosti nástroje:

Na svou dobu skvělá mašina, super zvuk a možnosti úprav. Moc příjemná klaviatura

Nedostatky nástroje:

Miniaturní kapacita paměti a 2DD disket, drahé a nedostupné další vybavení
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.