Prosinec 2008

Delicia RE-10 Leslie simulátor + ukázka

31. prosince 2008 v 14:49 | Najvrtson |  Muzeum - přídavná zařízení

Delicia RE-10 Leslie simulátor (patrně 70. léta)
Do muzea na těchto stránkách patří také přídavná zařízení (nejen) ke klávesovým nástrojům. Jak je vidět na fotografiích, za které děkuji p. Petru Polákovi (prohlédněte si jeho sbírku mikrofonů zde), podnik ČSHN pod značkou Delicia nabízel také elektronický simulátor rotačního reproduktoru RE-10.


Zde je možno si poslechnout, jak hraje RE-10 ve spojení s basovou kytarou. Za ukázku děkuji p. Jiřímu Jindrovi!

Ensoniq KT-88 + ukázka

27. prosince 2008 v 0:01 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Ensoniq KT-88 (1995 - 1997)
Ensoniq KT-88 jsem pořídil nedávno coby náhradu piána, na které stále ještě nemám místo. V pracovně vystřídal Ensoniq TS-12, který se po více jak šesti letech vrátil k původnímu majiteli! KT-88 je větším bratrem KT-76 (76 vyvážených kláves, jinak identický nástroj), vystřídán byl KT-88 (76) Plus a později také E-Prime 88 (76). Tento nástroj společně s MR-61 (76, MR-Rack), ZR-76 a podivuhodným syntetizérem Fizmo byly také labutí písní skvělé značky. Škoda nejen pro muzikanty.

Oproti zmíněnému TS-12 nástroj povyrostl a do jisté míry zhloupl. Na jedné straně přibyly klávesy (tentokrát tedy již všech 88 kláves), přibyla polyfonie (64 hlasů místo 32). Zůstal zvuk klavíru, možná ne zcela dokonalý, ale skvěle průrazný a schopný se prosadit v kapele. Zůstaly krásné smyčce, zlepšily se saxofony, zcela se změnily varhanní zvuky (ne vždy k lepšímu), Ensoniq zůstal i nadále impotentní co se týče syntetických leadů tam, kde by byl potřeba filtr s rezonancí. Změnily se perkuse a elektrická piána, změnily se některé bicí. Ubyly bohaté a donekonečna se vyvíjející plochy s "cvrlikáním divoké fauny", nástroj jich již není schopen, jak bude popsáno dále. Sekvencer byl redukován z 12 + 12 stereo stop na 8 + 8. Také efektová jednotka byla značně redukována, zmizela disketová jednotka, kterou nahradil slot pro PCMCIA karty, ubylo výstupů, konektorů pro pedály, za své vzala možnost používání a editace samplů z Ensoniqových samplerů, žádné rozšiřování pamětí, žádné SCSI atd.

Zvuky, funkce:

Hned po zapnutí vás nástroj upozorní na dechberoucí 64hlasou polyfonii. Dneska nic moc, ale roku 1995 to už něco znamenalo. Prostředkem k (nejen) tomuto sdělení je LCD displej (konec krásným displejům se zelenými písmenky) s pouhými dvěma řádky a obřími písmeny, adekvátními k celkovým rozměrům nástroje. Displej se nakonec jako rozhraní nástroj - uživatel docela osvědčil, hodnoty, jím sdělované, jsou jasné a přehledné.

Zvuk (patch) je tentokrát složen z maximálně tří vzorků (oproti šesti u TS-12), kde každý má dva filtry bez rezonance, tři obálky (AMP, FILT, PITCH), LFO, parametry pro modulaci a samozřejmě hlasitost, připojení k efetům a umístění v panoramatu. Ke každému zvuku si nástroj pamatuje nastavení efektové jednotky, která je plně editovatelná. Zvuky se ukládají buď na PCMCIA kartu, nebo do tzv "interní" banky, ale tak si mažete tovární zvuky, které tam jsou. Uživatelská paměť chybí a to je dle mého soudu hloupost.

Performance (Preset) může být ale složena až z osmi Patchů (u TS-12 jen ze tří) a jednotlivé takto uložené zvuky lze vyvolávat nebo tlumit přímo v reálném čase osmi tlačítky Sequencer/Preset Track. Dost slušné. Na presety je v nástroji 70 paměťových míst, další je možno ukládat na PCMCIA kartu.

Sekvencer je typicky Ensoniqovský, osm stop pro nahrávání "sekvencí", tedy jednotlivých částí skladby, které je možno kopírovat a pak z nich poskládat doprovod a dalších osm tzv. Lineárních, neboli průběžných stop. Ukládání dat sekvenceru je možno do interní paměti, nebo na PCMCIA kartu.

Ovládání:

Klaviatura Fatar je skvělá. Po letech stále v dobré kondici, nejspodnější klávesa trochu cvaká, asi u dvou dalších je už znát protlučený filc pod kladívky, ale to jen velmi málo. Channel aftertouch funguje stále excelentně. Jak již uvedeno, displej se svými 2 X 16 znaky je trochu malý na dnešní poměry, ale pro mě, který KT-88 používá jako piáno, to bohatě stačí. Data a Volume slidery bez známek opotřebení, stejně tak i tlačítka, kolečka atd. FW nástroje a jeho struktura jsou mi dobře známé (je to můj třetí Ensoniq), tedy pro mne přehledné a jasné.

Problémem je ukládání dat. Jak jsem psal, nástroj nemá uživatelskou paměť pro zvuky a pokud si do něn uložíte nějaký zvuk, mažete tím jiný, tovární. Řešení je jednoduché, pořídit si PCMCIA SRAM (ne Flash!) kartu o kapacitě 512 kB až 2 MB, naformátovat ji na fixních 512 kB a je to. Ale kde ji dneska vzít?

Zkušenosti z provozu:

Nástroj byl vyroben v prosinci 1996 a po dvanácti letech je v krásném a plně funkčním stavu. Doufám, že mu to vydrží i nadále :o)

Přednosti nástroje:

88 klapek Fatar :o), 64 hlasů polyfonie, miluju zvuk piana z Ensoniqu!, šikovně řešené Performance

Nedostatky nástroje:

Váha, nemožnost rozšíření, špatně řešitelné ukládání a přenos dat, u nás a asi i jinde tak trochu exot

Ukázka:


Roland Juno G + ukázka

26. prosince 2008 v 22:48 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Roland Juno G (2006 - ) aneb trocha současnosti na Czechkeys
Tento nástroj je u nás dobře znám a ve světě pro velmi příznivou cenu hojně rozšířen. Velmi obsáhlou recenzi napsal Pavel Škorpík pro časopis Muzikus (článek naleznete zde), jaký však bude názor nezaujatého uživatele, který za svoje hračky platí?

Reklama firmy Roland tvrdí, že se jedná o nástroj využívající potenciálu Rolandu Fantom X. Jedná se tedy o podobný odvar z vlajkové lodi firmy, jako Korg TR, X-50, nebo Yamahy Mo a MM. Na rozdíl od některých ostatních Roland ponechal 128-hlasou polyfonii, sekvencer, možnost nahrávání audia (ve čtyřech stereo stopách), možnost rozšíření nástroje o RAM paměť, paměťovou kartu a alespoň jeden SRX Board. To spolu s velikým displayem a neposlední řadě i nostalgií při pohledu na čelní panel nakonec rozhodlo o koupi právě tohoto modelu, kterou jsem řešil problém s modernizací arzenálu.
Při rozbalování nástroje jsem měl pocit, že mi byla zaslána atrapa z polystyrenu; nejsem na podobnou muší váhu zvyklý. Po zapnutí přístroje jsem ale poznal, že alespoň po této stránce je vše v pořádku. Velice mile mne překvapila klaviatura, je totiž o poznání tvrdší, než běžné syntetizérové "klapky" a tím pádem pro nejen mě lépe hratelná, což mi také potvrdil majitel Korgu X-50 při vzájemném porovnávání. Alespoň vrch nástroje je kovový, tlačítka plastová, tak to snad něco vydrží, ačkoliv jsem zvědav, jestli bude Juno G fungovat i po čtvrtině století, jako Juno 60, které jsem také měl...
Některé zvuky mne při poslechu docela nadchly: Akustická piána jsou sice trochu "měkká" (pokud jde o piana, jsem skalní Ensoniqář, také používám Alesis QS-6.1, tedy samé "tvrdé" klavírní zvuky), pěkně jsou ale vyvedené alt saxofony, trumpeta (dechy obecně velmi slušné), velmi hutné basy, bicí, vokály, proti mému JV-50 byť expandovanému jsou o několik úrovní zlepšené varhany. Velmi slušná jsou i el. piana a ujdou i syntetické zvuky, tady ale preferuji starou Yamahu EX-7. Slabší jsou naopak smyčcové sbory.
Zajímavých výsledků lze docílit pokročilým programováním zvuků, ale mě se to mnohdy nechce podařit. S Yamahou EX-7, Korgy X5 i TR61 se mi to daří snáz. Tím netvrdím, že to nejde, ale asi to chce něco, co jsem ještě neodhalil...
Určitým zklamáním jsou možnosti sampleru, kde výrobce i u verze 2, kterou lze zdarma stáhnout z internetu a nainstalovat, "opomněl" možnost skládání multisamplů (!). Toto lze sice obejít použítím samplů v bicí sadě, ale pak je nutno programovat každou klávesu zvlášť a to je opravdu úmorná práce. Je to veliká škoda už kvůli kapacitě RAM.
Excelentní je efektová jednotka, kterou lze využít nejen pro zvuky lezoucí z generátorů Juna G, ale i pro jakýkoliv vnější zdroj zvuků. Vyzkoušel jsem mikrofon, tranzistorové varhany Delicia Fenix a elektrofonická piana Klaviphon a Claviset a výsledky mě nadchly.
Se sekvencerem se teprve sžívám, nicméně vypadá to na poměrně příjemnou zkušenost. Přímo z karty lze přehrávat SMF soubory a MIDI stopy, ale pro přehrávání skladeb včetně audia je nutno natáhnout skladbu do "Temporary Area", stejně jako pro editaci skladby.
Ovládání nástroje je vcelku příjemné. Použité komponenty, zejména pak potenciometry nebudí zrovna důvěru, asi se na nich podepsala cena nástroje. Propagovaný Rolandovský D-Beam je pěkná hračka, ale programovatelný slider nebo kolečko by mi udělaly radost víc. Páka pitch-bend má jinou konstrukci, než u staré JV-50, má hladší a delší krok v příčném směru, takže se o ní člověk tolik nebojí. Horší je, že se vrací a stejně jako D-Beam je nepoužitelná pro trvalé sepnutí efektů, což vadí zejména u simulace Leslie. Nezbývá, než použít Foot Switch, nebo přepínat v obrazovce editace efektu, nebo složitě vypínat D-Beam, když je modulace zapnutá...
Klaviatura, jak jsem již psal, je příjemná, jen půltónové klávesy jsou příliš subtilní a nízké. Na to se ale dá zvyknout, stejně jako na to, že klávesy jsou o kousek kratší, než bývá zvykem. Pořád je to lepší, než kdyby byly užší (že jo, Yamaho???). Bohužel, klaviatura Juna G nemá aftertouch, což je veliká škoda vzhledem k tomu, že by jím bylo opravdu co modulovat...
Další věc, kterou citelně postrádám, je numerická klávesnice (nebo aspoň data-slider), jsem zvědav, jak dlouho vydrží kolečko to věčné kroucení.
Displej je veliký a poskytuje skutečně velké množství informací. Má ale problém: V některých režimech je kontrast nevyrovnaný a nelze jej rovnoměrně nastavit po celé jeho ploše. Viditelné je to nejlépe z podhledu, což je nejčastější způsob, jak na nástroj budete koukat (nikdo na něj nekouká kolmo shora, obzvláště je-li az nahoře na stojanu, nebo se nad ním nacházejí další nástroje). Problém je viditelný na následujících fotkách:


Tento problém byl důvodem k reklamaci nástroje jednak u prodejce, jednak jsem na něj upozornil zastoupení firmy Roland ČR. Prodejce mi poslal jiný nástroj obratem, měl však tutéž vadu! Třetí výměnou jsem získal zpátky svůj původní nástroj (!), a začínám si myslet, že nejde o vadu, ale o vlastnost. Zajímavý je postoj českého zastoupení, tvrdí totiž, že o žádných vadách displeje Juna G neví, i když je toho plný internet. Nezbylo mi, než se s tím naučit žít...
Další, ojediněle se vyskytující vadou je občasné proznění nestisknutých kláves při sešlápnutém pedálu. Je to téměř nepostřehnutelné a nemá to vliv na sekvencer či cokoliv jiného. Pozorováno na více kusech.
Nástroj jsem pomocí PCMCIA adaptéru rozšířil o paměťovou kartu typu SD. Výrobce uvádí, že nástroj podporuje karty do velikosti 1 GB, Juno G ale bez odmlouvání schrouplo 4 GB SD kartu! Co více si přát? Snad aby místo přežitého PCMCIA slotu Roland měl přímo slot pro SD karty...
Podobně nepochopitelná je i volba typu RAM paměti, Juno G totiž má slot na SDRAM DIMM a podporuje maximální velikost 512 MB na 100 a 133 MHz. Tento typ je drahý, špatně se shání a zhusta nebývá kompatibilní. Co by komu udělalo vybavit nástroj slotem pro paměti typu DDR?
Co říci závěrem? Roland Juno G je (za ty peníze) nejlépe vybavený nástroj ve své třídě. Kdo je schopen žít s popsanou nekvalitou displeje, určitě nebude jeho dalšími vlastnostmi zklamán. Možnosti editace zvuku jsou skvělé, možnost samplingu (pro zvukové efekty a smyčky), nahrávání audia, sekvencer, vstupy pro externí zdroje zvuku, atd. jsou milým bonusem k již tak dobrému nástroji. Škoda, že nebyl zbaven dětských nemocí ani dva roky po uvedení na trh. Odmítl jsem nabídku prodejce vyměnit jej za jiný typ i jinou značku...

Přednosti nástroje:

Malý, velmi lehký, dobré zvuky, SPOUSTA funkcí a možností, skvělé efekty, real-time ovladače, přehledné uživatelské rozhraní, rozšiřitelnost, USB konektivita

Nedostatky nástroje:

Nekvalitní displej, použití zastaralých komponent (SDRAM, PCMCIA), chybí aftertouch a numerická klávesnice, nelze vytvořit multisampl.

Ukázka, co to umí:

Delicia S101 (+ video)

25. prosince 2008 v 15:11 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Delicia S101 (1969 - 1970)
Delicia S101 jsou malé čtyřoktávové varhany vyráběné v Hořovickém závodě ve spolupráci s Teslou Rožnov v letech 1969 až 1970. Nahradil je typ S102 (přenosné provedení) a Chorus (Spinetové provedení s ozvučením a přidanými efekty Chorus a Wah-Wah).
Zevrubný popis nástroje je převzat z knihy Elektronické hudební nástroje a jejich obvody. Za oskenování a zaslání (a v neposlední řadě i za trpělivost) děkuji Zdeňkovi Hoškovi! Za zaslání fotografií a videa s ukázkou děkuji p. Martinovi Trojanovi.