Ensoniq TS-10 a TS-12 (1993 - 1996)
Ensoniq TS-12 jsem zakoupil hlavně kvůli 6,5oktávové klaviatuře s kladívkovou mechanikou Fatar někdy na začátku roku 2002. Zvuk mi tehdy připadal do sluchátek trochu plechový, tento názor jsem však změnil, jak vyplyne z dalšího textu. Vše se odvíjelo od porovnání s mnou tehdy používanou Yamahou PSR-540, což dnes vnímám spíš jako porovnávání jablek s hruškami. Prodán byl na podzim 2008 zpět původnímu majiteli (!) Hodnocení zohledňuje, že se jedná o nástroj konstrukčně starý 17 let. TS-12 je větším bratrem TS-10, která má pětioktávovou polovyváženou klaviaturou s polyfonním aftertouchem. Ten jsem si koupil v březnu 2010, protože se mi po Ensoniqu TS moc stýskalo :o).
Zvuky a funkce:
Nástroj je dost zaměřen na simulaci akustických a elektrofonických nástrojů, což patrně zapřičinilo jeho jediný větší nedostatek, že jeho dva filtry nejsou rezonanční. Několik typů plně programovatelných rezonančních filtrů je ale obsaženo v efektovém procesoru, který naopak patří mezi nejsilnější stránky nástroje (viz popis níže). Zvuk (Patch) může tvořit až 6 různých vzorků. Každý z těchto vzorků může být ovládán až třemi osmiprvkovými obálkami a LFO. Do paměti zvuků se ukládá také nastavení efektů. Až ze tří takovýchto zvuků může být vytvořena performance. V takovém případě, nebo při použití sekvencéru, se ovšem může projevit nedostatek polyfonie (32 hlasů). Při použití zvuků s 1 oscilátorem na 1 tón však polyfonie plně dostačuje díky tomu, že je-li při sešlápnutém pedálu klávesa opakovaně stisknuta, ruší se dříve znějící tón, což je realistické např. u pian. Zvuk je i tak velice hutný! Nástroj obsahuje desítky kvalitních vzorků a přednastavených zvuků. Za nejlepší osobně považuji akustická piána (brilantní a průrazný zvuk, avšak lze vytvořit i měkký), el. piana, smyčce (snad jediný nástroj své generace, který umí celkem věrně reprodukovat housle), kytary elektrické i akustické, basy, některé dechové nástroje a některé varhanní a perkusivní zvuky. Na nástroji lze také tvořit nádherné donekonečna se rozvíjející textury díky technologiím Transwaves a Hyperwaves. Hutné plochy umožňuje dobarvit skvělá efektová jednotka. Naproti tomu je TS poměrně sterilní na syntetické sólové zvuky a la Roland kvůli chybějícímu rezonančnímu filtru. Tím ale netvrdím, ze jej nelze pro hraní těchto zvuků vůbec použít, díky výkonné efektové jednotce si přijde na své i skalní technofil. Absolutně mu nejde zvuk akordeonu (mizerný vzorek v ROM). Zvukové nedostatky lze odstranit tvorbou zvuků vlastních, nebo použitím samplů či kompletních zvuků z některého z kompatibilních samplerů (ASR-10, EPS, EPS 16 Plus).
Ovládání
Absolutně špičkový dojem poskytuje hra na bezvadně vyvážené klaviatuře renomovaného výrobce Fatar (TS-12), u TS-10 jsou klávesy lehké, ale s luxusním dohmatem. Aftertouch vyžaduje důrazný tlak i při nejcitlivějším nastavení. Kladívková klaviatura TS-12 je ale citlivá na zacházení a lámou se zarážky zpětného pohybu kladívek (jedno kladívko mám hlučné, nástroj jsem s touto vadou již koupil, nicméně občas si do něj s chutí praštím a zatím se nic dalšího neděje). Také se časem "vyklepou" filcy pod klávesami a nástroj je hlučný. Další nevýhodou je pouze channel aftertouch oproti polyfonnímu u menšího bratra tohoto nástroje, TS-10. Některá tlačítka na panelu časem přestanou "cvakat", ale fungují dále (u současného TS-10 všechna OK), kolečka a slidery fungují bezchybně. Nástroj má také dvě tlačítka zvaná Patch Select, jejichž kombinovaným použitím lze dosáhnout až čtyř variant daného zvuku! Software je na první pohled nepřehledný, ale jakmile nástroj "pochopíte", nebudete mít problémy. Již jsem načal popis tvorby zvuku a mohl bych takto popisovat všechny parametry nástroje, což ale není účelem tohoto hodnocení. K nástroji je dodán 350ti stránkový manuál a dva "extrakty" po 100 stranách. Zvuk lze upravovat nesčetným množstvím parametrů a možná, že v tomto případě platí, že méně je někdy více. Za zmínku určitě stojí možnost komplexní úpravy samplů, přestože nástroj není sampler a nemá audio vstup. Tyto úpravy lze ale ukládat pouze mimo zdrojový disk a tak je využití této funkce komplikované. Úpravy samplů se navíc dějí rozdílným způsobem než úpravy vzorků v ROM. Již zmíněný efektový procesor je totožný s procesorem DP-2 či DP-4. Má 73 předvolených bank po 4 až 12 algoritmech!! Navíc lze každý algoritmus editovat pomocí desítek parametrů, přičemž může používat až tři různé efekty najednou (např. reverb+chorus+distortion). Taktéž je možná modulace efektů obálkami a LFO. Sequencer umí prakticky všechno, co by měl. Má dvanáct stereofonních nelineárních a 12 lineárních stop, kvantizaci s procentuelně nastavitelnou přesností a mnoho dalších editačních možností. Já jej téměř nepoužívám, hraji spíše naživo. Ovládání ve tmě zpříjemňuje dvouřádkový zelený LED display čitelný ze všech úhlů, komunikace probíhá pomocí šesti soft-tlačítek. V RAM nástroje lze uložit 120 uživatelských zvuků, 120 uživatelských performancí (zálohováno baterií) a 10 samplovaných zvuků, které ale po vypnutí nástroje zmizí a musí se opětovně nahrát z diskety, nebo přes SCSI, je-li v nástroji zabudován. Bohužel, nástroj kromě General MIDI banky (obsahující povětšinou mizerné zvuky) a trojice MIDI konektorů není vyjma některé další Ensoniqy s ničím kompatibilní. Disketová jednotka nečte PC formát a samozřejmě neumožňuje přehrávání SMF dat. Také samply v obecně rozšířených formátech není možné používat bez předešlé konvertace pomocí některého z obtížně dosažitelných programů. K nástroji bylo možno dokoupit SCSI rozhraní a paměti pro samply a sekvencér. Paměť se dá rozšířit pomocí SIMM, které by měly být kompatibilní s některými druhy používanými ve starších počítačích Apple (současná TS-10 rozšířena na maximálních 8 MB). Značkové příslušenství ovšem bylo, stejně jako nástroj samotný, velmi drahé. Nekompatibilita a vysoká cena patrně byly hlavní důvody pohlcení firmy Ensoniq firmou EMU.
Zkušenosti z provozu
Nástroj je asi 11 let starý, z čehož jsem jej asi 4 roky používal pro vystoupení a můj předchůdce měl pouze tento nástroj a hrál na něj 5 let (platí pro TS-12, mimochodem hraje dodnes...). Servis jsem dosud nikdy nepotřeboval a modlím se, abych nemusel. Design "vyvedený" v černě eloxovaném duralu napovídá, že se jedná o high-end mašinku. Na druhé straně nástroj váží 34 kilo (TS-12) a s dřevěným kufrem skoro 50, takže se člověk pro tu krásu dost nadře. TS-10 se svými skoro 20 kilogramy také nepatří mezi nejlehčí klávesy...
Je to jedna z nejlevnějších variant získání alternativy přenosného digitálního piana (TS-12) a zároveň více než slušného syntetizéru. Vřele jej doporučuji lidem, kteří hrají country, populární, bigbeatovou, nebo jazzovou či Ambient hudbu a mají dostatek sil na přenášení, nebo do studia.
Přednosti nástroje:
Dle mého názoru jeden z nejlepších zvuků akustického piána v syntetizéru, ačkoliv nástroj má pouhých 6 MB vzorků v ROM, nic jiného mi neznělo tak dobře (ani digitální piana renomovaných výrobců). Je pravda, že hodnocení zvuků je velmi subjektivní, ale pokud máte možnost, posuďte sami. Nástroj je přehledný, i když nemá grafický displej. Výborné efekty, 6 audio výstupů, Transwaves, Hyperwaves...
Nedostatky nástroje:
Je to sakra těžký!!! Filtry nejsou rezonanční. Dovybavení nástroje (SCSI, Sample RAM, Sequencer RAM) bylo příšerně drahé, dnes téměř nedostupné. Nekompatibilita s DOS médii. Prospělo by více real-time ovladačů.
Dostupné údaje odjinud:
The Ensoniq TS - 12 homepage (Domovské stránky jednoho fandy značky z Německa; anglicky a něměcky)
Sonicstate (Popis, diskuse; anglicky)
Soundonsound (Dobová recenze nástroje; anglicky)
Ukázka:
Zde hledá
*The more you learn, the more you know.