Leden 2008

Alesis QS 6.1 + karta Stereo Jazz Piano (+ ukázka)

7. ledna 2008 v 22:12 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Alesis QS 6.1 (1998 - 2002) + karta Stereo Jazz Piano
Nástroj jsem pořídil v říjnu 2007. Hlavními důvody k pořízení byla malá hmotnost (cca. 8,5 kila), polovyvážená klaviatura, 64 hlasá polyfonie a dobrá pověst co se týče zvuku akustického klavíru, varhan a efektové jednotky. Nástroj je třetí generací syntetizérů rodiny Quadrasynth, jeho přímým předchůdcem byl Alesis QS 6 s polovičkou vzorků v ROM, bez real-time tahových potenciometrů a s malým displejem. Jeho nástupcem byl QS 6.2, lišící se pouze designem (je stříbrný a zaoblený), 24.-bitovým D/A převodníkem (QS 6.1 má 18.-bitový) a pouze jedním slotem na PCMCIA kartu.
Zvuky a funkce:
Po stránce zvuků jsem skutečně nebyl na první poslech zklamán. Nástroj obsahuje samply piana ze zvukového modulu Alesis Nanopiano (8' Bossendorfer, slušný Wurlitzer a mnohá další el. piana), má nasamplováno všech devět registrů Hammondek včetně lomených oktáv a spousty materiálu k tvorbě dalších zvuků (například tzv. Flute wave, ze které se dá vytvořit pěkný zvuk kostelních varhan). Pěkně zní flétna, klarinet, samozřezmě v míře dané hraním na klaviaturu, některé samply bicích a některé smyčce. Naopak nepříliš dobré vzorky jsou pro dechové nástroje, slabé jsou kytary. Můj původní dojem ze syntetických zvuků nebyl valný, ale názor jsem radikálně změnil. I přes níže uvedený handicap, co se týká filtru, jsou zvuky průrazné a bohaté. Zvláštní kapitolu tvoří různé plochy a textury, kterých je v nástroji opravdu spousta (níže přikládám video s jednoduchými uázkami textur). Celkový dojem ze zvuku je chladný až surový a bezvadně se doplňující s japonskými (ev. italskými) nástroji.
V nástroji je pouze jeden LPF ovladatelný obálkou a jinými zdroji modulace, avšak není rezonanční a nejde ani nastavit jeho strmost.
Zvuková architektura nástroje je mírně odlišná od toho, co znám. Základem je multisampl, které může zvuk obsahovat až 4, každý má svoji obálku pro DCA, DCF a Pitch. Trochu matoucí je ovládání modulační matrice, kdy pro každý zvuk může být zvoleno až 6 zdrojů a destinací modulace. Pro vytvoření panoramy u stereofonních zvuků je nezbytné použití dvou multisamplů a nastavit jim rozdílnou hodnotu balance. Nástroj si ale díky promyšlené dynamické alokaci a 64 hlasé polyfonii nekrade hlasy. Nástroj má 3 tovární banky po 128 zvucích, jednu GM sadu a 128 paměťových míst pro uživatelské zvuky. Další zvuky je možno dokoupit na PCMCIA kartách a taktéž tam další vytvořené zvuky ukládat.
Další příjemnou funkcí je mód MIX (neboli Performance), kdy lze z klaviatury ovládat všech 16 MIDI kanálů. Tento mód tedy umožňuje použití všech 64 hlasů pro jedinou klávesu. Je úplně jedno, jestli zvuky navrstvíte, nebo použijete jen v části klaviatury.
Efektová jednotka se nastavuje pro každý zvuk (Program) nebo performanci (Mix) zvlášť. Základem je 5 předvolených multikombinací složených až ze 4 na sobě nezávislých jednotek. Jedná se o kombinace reverbů, chorusů, leslie simulace, distortion a speciálních efektů. Jednotka je totožná s procesorem Alesis Midiverb II.
Z PCMCIA paměťových karet umí QS 6.1 číst SMF soubory, nebo také zvuky vytvořené z vlastních samplů pomocí tzv. Sound Bridge. Kapacita každé ze dvou karet je max. 8 MB.
Po čase jsem se rozhodl do nástroje investovat a koupil jsem z USA od jediného akreditovaného výrobce duplikátů rozšiřující kartu Stereo Jazz Piano. Karta obsahuje 8 MB samplů jediného klavíru a 2 X 64 presetů (64 v temperovaném ladění a 64 v Stretch ladění - neptejte se mě, co to je :o). Materiál zde je podstatně kvalitnější, než piana v ROM (rychlejší náběh, lépe promodulovaný zvuk, atd..). Zvuky vytvořené z těchto multisamplů lze ukládat do RAM nástroje (pochopitelně hrají jen je-li vložena karta), takže jsem si vytvořil několik vlastních zvuků. Teď jsem se zvukem piána konečně spokojený!!!
Ovládání:
Jak již bylo řečeno, nástroj má velice příjemnou polovyváženou dynamickou klaviaturu standardního rozměru s aftertouchem, dvě kolečka, 4 programovatelná táhla, lze k němu připojit jeden sustain a jeden volume pedál. Dále má typické MIDI trio a konektor pro připojení k sériovému portu počítače. Výstupy jsou dva hlavní (L a R) a jeden stereofonní na sluchátka. Nástroj je kovový a zdá se být pevný.
Displej mohl být větší a grafický, takhle si člověk musí pořád dávat pozor, co dělá. I tak ale poskytuje jasné informace o všem, co se na nástroji děje.
Operační systém je docela logický, samozřejmě jej ještě zcela neovládám a ne vždycky dostanu z nástroje to, co jsem očekával. Našel jsem i jednu softwarovou chybu, kdy v multisamplu některá část nereagovala na ohýbání tónu jako zbytek vzorků (!).
Zkušenosti z provozu:
Na nástroj se hraje moc příjemně. Jediné, co mne zaskočilo je to, že QS 6.1 neumí pracovat v mono režimu, prostě vysílá jen právě připojený kanál. U mono zvuků to nevadí, některé stereo zvuky to však ovlivňuje. Po dvou letech provozu žádné známky dalšího opotřebení.
Aktualizace březen 2013: S Alesisem jsem odehrál již šestou sezónu, projevil se jako naprosto spolehlivý a výborně znějící nástroj.
Přednosti nástroje:
Malý, lehký, chytře řešené přepínání zvuků a mixů, dobré zvuky pian, varhan a dalších, dobrá efektová jednotka, možnost rozšíření díky Q-Cards nebo PCMCIA karet s vlastními zvuky, slušné možnosti coby MIDI ovladač
Nedostatky nástroje:
Příliš jednoduchý filtr bez rezonance, nedostupnost a velká cena PCMCIA paměťových karet
Ukázka:

Roland JV - 50 + expanzní karta VE - JV1E

6. ledna 2008 v 22:08 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Roland JV-50 + expanzní karta VE-JV1E (1993 - ?)
Tento nástroj nepatří do rodiny Rolandů řady JV, jak by se mohlo podle názvu zdát. Jeho základ tvoří zvuková banka z Rolandu Sound Canvas SC - 55 a jeho přímým příbuzným je JV - 35 (neobsahuje SMF Player a disketovou jednotku) a jeho předchůdce JV - 30. S nástroji řady JV má kromě názvu společné již jen to, že dovede používat expanzní karty SR-JV. Expanzní karta VE-JV1E obsahuje zvukové banky z nástrojů Roland JV - 80 (90) a JV - 1000 + dvě efektové jednotky
Nástroj byl koujpen roku 2004 kvůli rezonančnímu Low Pass filtru, malé hmotnosti a rozměrům. Na stojanu vystřídal Yamahu PSR - 540 v roli druhých či třetích kláves a sloužil takto po více jak tři léta.
Zvuky a funkce:
Roland JV - 50 obsahuje GM a GS kompatibilní sadu průměrných zvuků, přičemž se mezi nimi občas najde něco, co opravdu zaujme. Díky expanzní kartě se počet zajímavých nebo alespoň použitelných zvuků značně rozšiřuje, ale vcelku lze říci, že využít lze tak asi čtvrtinu zvuků. Obecně velmi použitelné jsou smyčcové sbory, flétny, akustické kytary, basy (velmi hutné), některá elektrická piana (akustická nejsou nic moc), některé syntetické sólové zvuky a plochy. Dechové nástroje ani ne průměrné a snad nejhorší saxofony, co jsem kde slyšel. Jedinou výjimkou mezi nimi je tzv. Sax ensemble převzatý z JV - 1000, ne snad, že by zněl úplně realisticky, ale je to dobrý…JV - 50 disponuje 28 hlasou polyfonií a expanzní karta má rovněž 28 hlasů, což je při navrstvení jednoho zvuku z nástroje a jednoho z karty stále dostačující. Při sešlápnutém pedálu a stisknutí téže klávesy hraje vždy nový tón a původní se ruší, což nelze změnit, ale zamezuje to kradení hlasů, které se projevuje jen u zvuků zaměstnávajících více generátorů na jeden tón.
Nástroj sám o sobě není syntetizérem v pravém slova smyslu, neboť jeho editační možnosti jsou vskutku velmi omezené: Zvuk lze editovat pomocí okleštěné obálky (ADR), LPF umožňuje měnit Cut off frekvenci a nastavit míru resonance. K tomu slouží buďto tlačítka Parameter +/- a Value +/-, data-entry slide, nebo trojice tahových potenciometrů pro ovládání v reálném čase. Dále je možno ovládat vibráto, portamento a ve velmi omezené míře editovat efekty. Nástroj má dvě efektové jednotky (Reverb a Chorus), expanzní karta taktéž. Efektových algoritmů je málo, ale jednotky jsou velmi kvalitní a nástroji hodně pomohou k získání slušného zvuku. Zvuky je možno ukládat na 256 (RAM nástroje) a 256 (RAM na kartě) paměťových pozicích, což by byl luxusní počet nebýt toho, že si nemůžete určit, kam co uložíte a zvuky nelze ani pojmenovat.
Nástroj umožňuje vytvoření osmi Performancí sestávajících vždy ze šestnácti MIDI kanálů, avšak z klaviatury lze současně ovládat maximálně dva z nich buď navrstvené na sebe, nebo rozdělením klaviatury. Nástroj je vždy v režimu Performance s výjimkou použití SMF přehrávače, kdy je v režimu General MIDI.
Dále v nástroji naleznete jednostopý sekvencer, respektive jen paměť na to, co naklepete na klávesnici bez možnosti další editace. Nahrává se přímo na disketu ve formátu *.Mid.
MIDI přehrávač umí přehrát soubory SMF ve formátu 0 a 1, za zmínku stojí funkce Minus One umožňující vypnutí jedné ze stop pro případ, že ji chcete dohrát manuálně. Přestože SMF přehrávač používá jen základní GM banku, zní přehrávané skladby celkem dobře.
Ovládání:
Obal nástroje je vyroben z plechu, bočnice jsou plastové a dělá dojem, že nic nevydrží, což ale není pravda. Klaviatura nástroje je klasický syntetizérový plasťák s dynamickou citlivostí, trochu hlučný, ale aspoň se standardním rozměrem a přijatelnou odezvou (čili pořád lepší než klaviatury Yamaha). K nástroji je možno připojit sustain pedál, má jen dva audio výstupy a čtveřici MIDI konektorů (2 x MIDI out, ale jako masterkeyboard bych to asi nepoužil). Knoflíky na panelu je potřeba občas důrazněji zmáčknout,m ale to u 14 let starého nástroje nepřekvapí, každopádně fungují všechny. Do některých je zapuštěna LEDka indikující využití dané funkce. Modulace je prováděna klasickou Rolandovskou pákou pro pitch-bend (na to je to dobré) a to vyklopením vpřed. Vždycky mám obavu, že ji zlomím.
Systém nástroje je chaotický a naprosto nepřehledný, což je ještě podtrženo ubohým displejem s 2 x 16 znaky. Nástroj se neobtěžuje vás ani upozornit na to, že si ukládáním nového zvuku právě mažete již uložený jiný zvuk.
Nástroj je možno doplnit některou z mnoha SR-JV karet. Vyráběl se také ve verzi Roland Rodgers W-5O, kdy na místě expanzní karty byl varhanní modul Rodgers. Tato verze je málo známá a téměř nesehnatelná.
Zkušenosti z provozu:
Tady musím spíš chválit: Nástroj vůbec nešumí (možná mj. díky externímu napáječi) a nikdy nezklamal. Vrstvením lze i přes omezené možnosti získat zajímavé zvuky. Nástroj samotný váží jen 6,5 kila, takže se s ním snadno manipuluje. Jako druhé či třetí klávesy se rozhodně osvědčil a vzhledem k jeho nízké tržní hodnotě mohu i doporučit. Několik těchto nástrojů slouží i u nás, snadněji jej lze sehnat v Německu.
Přednosti nástroje:
Malý, lehký, spolehlivý, některé dobré zvuky (viz výše), nešumí
Nedostatky nástroje:
Nepřehledný, velmi omezené možnosti editace, debilní systém ukládání zvuků na předem určená paměťová místa bez možnosti pojmenování, jen 8 performancí, chybí vložené efekty (leslie…), některé zvuky opravdu o ničem

Historie pian Resonet a osudy jejich tvůrců (2)

6. ledna 2008 v 13:47 | Jiří Janků |  Historie
Historie pian Resonet a osudy jejich tvůrců (2)
Byl ještě někdo jiný, kdo se pokoušel snímat zvuk?

V mé doběvšak nikdo jiný jak v Československu, tak i v ostatní Evropě dle mého nejlepšího vědomí a znalostí, s podobným nástrojem na trh nepřišel. Právě pro tento fakt jsem byl úspěšný v jednání s panem Nováčkem o prodání licenční výroby do Kanady a Austrálie - ovšem na druhé straně to byl začátek mého konce v bolševické zemi.....
O tom, jak se bolševici vyvinou jsme pochopitelně neměli tušení. V případě, že bych byl tušil čeho všeho jsou schopni, byl bych pryč i se svým RESONETEM již koncem února 1948... a pochopitelně s celou rodinou.
Ale v té době jsme všichni mysleli, že to nemůže vydržet ani rok !!
Jaký to tragický omyl !!"

Velezrada a špionáž

Výrobní licenci dokončeného a funkčního piana nabídl L. Kořán do Kanady a Austrálie. Následně dostal upozornění, že se o něj zajímá státní bezpečnost, neváhal a odcestoval sám bez své rodiny do zahraniční. Za krátký čas se dobrovolně vrátil zpět pro svoji rodinu. Následně byl v roce 1949 zatčen, obžalována odsouzen. V 50. letech byl Ladislav Kořán ve svých 25 letech uvězněn v "českém souostroví GULAG".

Po zatčení státní bezpečností byl obviněn, že chtěl prodat výrobní licenci hudebních nástrojů do Austrálie a Kanady a byl odsouzen v listopadu 1950 Státním soudem v Praze na Pankráci, podle paragrafu 1 a 5, zákona číslo 231 na ochranu republiky k 18 letům těžkého žaláře pro velezradu a průmyslovou špionáž ..
Komunistický koncentrační tábor
Trest si odpykával v Jáchymovském koncentračním táboře, kde pracoval na nucených pracích v uranových dolech a viděl jak se lidé věší na ocelových drátech..


"Sedělo se mnou v lágru mnoho osobností, život mi tam tenkrát zachránil kuchař Věra Protiva, který mi poskytl bujón se syrových vajec na posilněnou, když mne přivlekli po třech a půl měsících strávených v korekci, kde jsem byl zavřen, tam jsem měl opravdu na mále.., generál Pernický, August Bubník, Václav Roziňak, Standa Konipásek, Ing. Bóža Modrý, generál Sedláček,ing. Kabelík generální ředitel Baťovi Kotvy, doktor Václav Koniska a spousta dalších významných lidí a filozofů.."


Po odpykání trestu dne 23. března 1968 odcestoval L. Kořán do Spojených států amerických, kde mu v začátcích pomohl jeho kamarád z Německa, jenž v L.A. zastupoval výrobce vozů Porsche.Dne 18. srpna 1976 se stal americkým občanem! V prvních začátcích mu velice pomohl i kamarád Karel Zabloudil, s nímž získal titul mistra světa a měl v Americe firmu na výrobu přístrojů pro zkoumání moře. L. Kořán žije v Los Angeles dodnes. Živil se mnoha způsoby, vyráběl čínské masážní pásy a vybavení pro fitness a nafukovací polštářky do letadel, vymyslel speciální houpací zařízení, do kterého se zavěsíte hlavou dolů, aby se protáhla páteř.
V pětaosmdesáti letech vyrostl o dva centimetry a jeho "kolébka" se dobře prodávala. Byl také klenotníkem a nechal si patentovat přes 2,500 rozmanitých průmyslových vzorů, tvarů šperků..

Komunistické tábory v padesátých letech

Tábory nucené práce byly komunisty zřizovány za jediným účelem, a tím je otrokářství.
Na našem území lze za koncentrační tábory považovat tábory zřízené při těžbě uranové rudy - tzn. tábory nucené práce (TNP) a nápravně pracovní tábory (NPT) zřizované v oblastech Horní Slavkov, Jáchymov a Příbram - "české souostroví GULAG". Odhaduje se, že těmito tábory prošlo na 80 tis. vězňů (politických, kriminálních, retribučních…). Byly také zřizovány koncentrační tábory pro kněží - tzv. koncentrační kláštery. Největší z nich byl v klášteře premonstrátů v Želivy. 250 g chleba pro *mukla na den a malé výživné pro jeho děti, zlevnily jeho pracovní sílu na minimum. Při nesplnění normy dokonce nedostal dokonce ani ten chleba, třeba i po tři dny, normy, ale musel plnit. Vězni byli pro komunisty levná pracovní síla.
"Mukl" - MUrčený KLikvidaci.
Slavný sportovní atlet

Majitel fa. RESONET a první výrobce kytar v poválečném Československu
L. Kořán byl od mládí tvrdě trénovaný závodník na kole a zejména atlet. V roce 1943 se Ladislav Kořán seznámil na běžeckých závodech s legendárním atletem Emilem Zátopkem. V roce 1947 v sestavě Ladislav Kořán, Emil Zátopek, Luboš Vomáčka, Jindřich Roudný, Karel Zabloudil v Hannoveru vyhráli mistrovství světa armád v přespolním běhu na 10 km.

Ladislav Kořán založil v roce 1945 v Teplicích běh kolem Doubravky a legendární závod se běhá dodnes. 50. ročníku závodu v běhu se účastnili společně i slavní veteráni a mistři světa atleti Kořán,K.Zabloudil,E.Zátopek.
Světový šampionát v přespolním běhu se po válce v.r. 1947 konal v britské okupační zóně na dostihové dráze v Hannoveru.

Mistři světa z roku 1947
Jindřich Roudný, Ladislav Kořán, Emil Zátopek, Luboš Vomáčka, Karel Zabloudil
Ladislav Kořán u přátel Dany a Emila Zátopkových




Ladislav Kořán je celoživotní přítel slavných sportovních osobností 50. let olympioniků atletů Emila a Dany Zátopových a mnoha dalších legendárních sportovců.
V letech 1968 - 1970 se jako jeden z prvních Čechoslováků plavil s legendárním francouzským Jacguestem Cousteau na jeho lodi CALYPSO.
"Pracoval jsem tehdy pro Karla Zabloudila, který měl svou firmu Ocean Sonies a pracovali jsme na podmořském výzkumu pro námořnictvo Spojených států na prvním přístroji pro záchranu ponorek. Cousteau potřeboval naši techniku a já jsem na tom přístroji dělal celou elektriku. Tenkrát chystal dlouhou plavbu na Antarktidu. Cousteau i jeho manželka byli úžasně přátelští lidé a rád na ně vzpomínám. Cousteau byl veliký odborník a velký mořský vlk, vysušený a opálený námořník, ošlehaný větrem od moře, kterému jsme s Karlem říkali "sucharda" .. vzpomínal pan Kořán.

Foto: web-site: myhero.com
















Jacgues Costeau CALYPSO

Čechoameričan Ladislav Kořán od roku 1968 žije v Kalifornii v USA a částečně i na Mariánském souostroví na ostrově SAIPEN v Tichomoří, kde je generálním ředitelem obrovského hotelového turistického surfařského areálu, kterému se na ostrově říká " Kořánov."



V posledních patnácti letech každoročně s manželkou Vanessou, která má také české předky, přijíždějí do České republiky. V loňském roce byl pan Kořán slavnostně jmenován čestným členem Českého Klubu Olympioniků a hrdě nosí na svém saku olympijský odznak.

"I dnes každý den pravidelně stále běhám 10 km i ve svých 82 letech", smál se pan Kořán našemu údivu spolu s manželkou Vanessou při návštěvě naší rodiny v Hradci Králové na jaře roku 2007.

Manželé Kořánovi na návštěvě letadlové lodi MIDWAY v SAN DIEGO v roce 2005

Znárodnění Kořánovy firmy RESONET

Národním správcem byl jmenován dosavadní vývojový pracovník, švagr pana L. Kořána geniální konstruktér pan Vladimír Vlček, který si vzal za ženu jeho sestru Marii, která navrhla slavnou a legendární firemní značku - logo RESONET, znázorňující šíření zvukových vln.



Marie Vlčková - Kořánová Vladimír Vlček

Jelikož komunisti po uvěznění Ladislava Kořána v 50. letech novému národnímu správci vývojáři Vlčkovi nedůvěřovali (v té době byl záměr komunistů znárodňovat soukromé podniky a provozovny živnostníků, jeho manželkou byla sestra uvězněného L. Kořána) a firma se potýkala se značnými ekonomickými a zejména odbytovými problémy, musel být provoz v. r. 1952 likvidován.
Všech 12 zaměstnanců firmy Resonet převzalo nově založené Lidové družstvo dřevozpracující Praha na "údajnou" žádost zaměstnanců, kteří v podniku pracovali. Do vzniklého družstva byli postupně "začleňovány" i další dílny a byli přijímáni "na vlastní žádost" nový členové. Firma RESONET byla začleněna do výrobního družstva dne 1. března 1952.


Výrobní družstvo DŘEVOKOV
Postupným "sdružováním - znároďňováním" dalších drobných řemesel
a živností v československu, vznikl nový Blatenský podnik a roku 1954 dostal název "DŘEVOKOV, výrobní družstvo truhlářů, jemné mechaniky
a elektrofonických hudebních nástrojů v Blatné". Nadřízeným orgánem byl Československý svaz výrobních družstev.

Ve v.d. Dřevokov v Blatném se postupně ukončila výroba prvního československého elektrického piána RESONET a přešlo se na plánovanou výrobu hudebních nástrojů elektrických kytar, jejichž vývoj se již zahájil ve firmě RESONET, kterou vlastnil legendární Ladislav Kořán.
Upozornění !
na internetu koluje spousta ničím nepodložených zavádějících informací, které jsou nepravdivé a hrubě deformují minulost a československou historii o vzniku, vývoji a výrobě elektrických hudebních nástrojů.
Autor: Jiří Janků, e-mail: muzeumkytar@centrum.cz
Autor článku p. Janků a p. Kořán na výstavě kytar v Blatné 2009
Autor článku p. Janků s pianem Resonet

Ensoniq TS-10 a TS-12 (aktualizace, ukázka)

5. ledna 2008 v 11:31 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Ensoniq TS-10 a TS-12 (1993 - 1996)
Ensoniq TS-12 jsem zakoupil hlavně kvůli 6,5oktávové klaviatuře s kladívkovou mechanikou Fatar někdy na začátku roku 2002. Zvuk mi tehdy připadal do sluchátek trochu plechový, tento názor jsem však změnil, jak vyplyne z dalšího textu. Vše se odvíjelo od porovnání s mnou tehdy používanou Yamahou PSR-540, což dnes vnímám spíš jako porovnávání jablek s hruškami. Prodán byl na podzim 2008 zpět původnímu majiteli (!) Hodnocení zohledňuje, že se jedná o nástroj konstrukčně starý 17 let. TS-12 je větším bratrem TS-10, která má pětioktávovou polovyváženou klaviaturou s polyfonním aftertouchem. Ten jsem si koupil v březnu 2010, protože se mi po Ensoniqu TS moc stýskalo :o).
Zvuky a funkce:
Nástroj je dost zaměřen na simulaci akustických a elektrofonických nástrojů, což patrně zapřičinilo jeho jediný větší nedostatek, že jeho dva filtry nejsou rezonanční. Několik typů plně programovatelných rezonančních filtrů je ale obsaženo v efektovém procesoru, který naopak patří mezi nejsilnější stránky nástroje (viz popis níže). Zvuk (Patch) může tvořit až 6 různých vzorků. Každý z těchto vzorků může být ovládán až třemi osmiprvkovými obálkami a LFO. Do paměti zvuků se ukládá také nastavení efektů. Až ze tří takovýchto zvuků může být vytvořena performance. V takovém případě, nebo při použití sekvencéru, se ovšem může projevit nedostatek polyfonie (32 hlasů). Při použití zvuků s 1 oscilátorem na 1 tón však polyfonie plně dostačuje díky tomu, že je-li při sešlápnutém pedálu klávesa opakovaně stisknuta, ruší se dříve znějící tón, což je realistické např. u pian. Zvuk je i tak velice hutný! Nástroj obsahuje desítky kvalitních vzorků a přednastavených zvuků. Za nejlepší osobně považuji akustická piána (brilantní a průrazný zvuk, avšak lze vytvořit i měkký), el. piana, smyčce (snad jediný nástroj své generace, který umí celkem věrně reprodukovat housle), kytary elektrické i akustické, basy, některé dechové nástroje a některé varhanní a perkusivní zvuky. Na nástroji lze také tvořit nádherné donekonečna se rozvíjející textury díky technologiím Transwaves a Hyperwaves. Hutné plochy umožňuje dobarvit skvělá efektová jednotka. Naproti tomu je TS poměrně sterilní na syntetické sólové zvuky a la Roland kvůli chybějícímu rezonančnímu filtru. Tím ale netvrdím, ze jej nelze pro hraní těchto zvuků vůbec použít, díky výkonné efektové jednotce si přijde na své i skalní technofil. Absolutně mu nejde zvuk akordeonu (mizerný vzorek v ROM). Zvukové nedostatky lze odstranit tvorbou zvuků vlastních, nebo použitím samplů či kompletních zvuků z některého z kompatibilních samplerů (ASR-10, EPS, EPS 16 Plus).
Ovládání
Absolutně špičkový dojem poskytuje hra na bezvadně vyvážené klaviatuře renomovaného výrobce Fatar (TS-12), u TS-10 jsou klávesy lehké, ale s luxusním dohmatem. Aftertouch vyžaduje důrazný tlak i při nejcitlivějším nastavení. Kladívková klaviatura TS-12 je ale citlivá na zacházení a lámou se zarážky zpětného pohybu kladívek (jedno kladívko mám hlučné, nástroj jsem s touto vadou již koupil, nicméně občas si do něj s chutí praštím a zatím se nic dalšího neděje). Také se časem "vyklepou" filcy pod klávesami a nástroj je hlučný. Další nevýhodou je pouze channel aftertouch oproti polyfonnímu u menšího bratra tohoto nástroje, TS-10. Některá tlačítka na panelu časem přestanou "cvakat", ale fungují dále (u současného TS-10 všechna OK), kolečka a slidery fungují bezchybně. Nástroj má také dvě tlačítka zvaná Patch Select, jejichž kombinovaným použitím lze dosáhnout až čtyř variant daného zvuku! Software je na první pohled nepřehledný, ale jakmile nástroj "pochopíte", nebudete mít problémy. Již jsem načal popis tvorby zvuku a mohl bych takto popisovat všechny parametry nástroje, což ale není účelem tohoto hodnocení. K nástroji je dodán 350ti stránkový manuál a dva "extrakty" po 100 stranách. Zvuk lze upravovat nesčetným množstvím parametrů a možná, že v tomto případě platí, že méně je někdy více. Za zmínku určitě stojí možnost komplexní úpravy samplů, přestože nástroj není sampler a nemá audio vstup. Tyto úpravy lze ale ukládat pouze mimo zdrojový disk a tak je využití této funkce komplikované. Úpravy samplů se navíc dějí rozdílným způsobem než úpravy vzorků v ROM. Již zmíněný efektový procesor je odvozen od jednotek Ensoniq DP-2 či DP-4. Má 73 předvolených bank po 4 až 12 algoritmech!! Navíc lze každý algoritmus editovat pomocí desítek parametrů, přičemž může používat až tři různé efekty najednou (např. reverb+chorus+distortion). Taktéž je možná modulace efektů obálkami a LFO. Sequencer umí prakticky všechno, co by měl. Má dvanáct stereofonních nelineárních a 12 lineárních stop, kvantizaci s procentuelně nastavitelnou přesností a mnoho dalších editačních možností. Já jej téměř nepoužívám, hraji spíše naživo. Ovládání ve tmě zpříjemňuje dvouřádkový zelený fluorescenční display čitelný ze všech úhlů, komunikace probíhá pomocí šesti soft-tlačítek. V RAM nástroje lze uložit 120 uživatelských zvuků, 120 uživatelských performancí (zálohováno baterií) a 10 samplovaných zvuků, které ale po vypnutí nástroje zmizí a musí se opětovně nahrát z diskety, nebo přes SCSI, je-li v nástroji zabudován. Bohužel, nástroj kromě General MIDI banky (obsahující povětšinou mizerné zvuky) a trojice MIDI konektorů není vyjma některé další Ensoniqy s ničím kompatibilní. Disketová jednotka nečte PC formát a samozřejmě neumožňuje přehrávání SMF dat. Také samply v obecně rozšířených formátech není možné používat bez předešlé konvertace pomocí některého z obtížně dosažitelných programů. K nástroji bylo možno dokoupit SCSI rozhraní a paměti pro samply a sekvencér. Paměť se dá rozšířit pomocí SIMM, které by měly být kompatibilní s některými druhy používanými ve starších počítačích Apple (současná TS-10 rozšířena na maximálních 8 MB). Značkové příslušenství ovšem bylo, stejně jako nástroj samotný, velmi drahé. Nekompatibilita a vysoká cena patrně byly hlavní důvody pohlcení firmy Ensoniq firmou EMU.
Zkušenosti z provozu
Nástroj jsem asi 4 roky používal pro vystoupení, můj předchůdce měl pouze tento nástroj a hrál na něj 5 let (platí pro TS-12, mimochodem hraje dodnes...). Servis jsem dosud nikdy nepotřeboval a modlím se, abych nemusel. Design "vyvedený" v černě eloxovaném duralu napovídá, že se jedná o high-end mašinku. Na druhé straně nástroj váží 34 kilo (TS-12) a s dřevěným kufrem skoro 50, takže se člověk pro tu krásu dost nadře. TS-10 se svými skoro 20 kilogramy také nepatří mezi nejlehčí klávesy...
Je to jedna z nejlevnějších variant získání alternativy přenosného digitálního piana (TS-12) a zároveň více než slušného syntetizéru. Vřele jej doporučuji lidem, kteří hrají country, populární, bigbeatovou, nebo jazzovou či Ambient hudbu a mají dostatek sil na přenášení, nebo do studia.
Přednosti nástroje:
Dle mého názoru jeden z nejlépe použitelných zvuků akustického piána v syntetizéru, ačkoliv nástroj má pouhých 6 MB vzorků v ROM, nic jiného mi neznělo tak dobře v mixu s kapelou (ani digitální piana renomovaných výrobců). Je pravda, že hodnocení zvuků je velmi subjektivní, ale pokud máte možnost, posuďte sami. Nástroj je přehledný, i když nemá grafický displej. Výborné efekty, 6 audio výstupů, Transwaves, Hyperwaves...
Nedostatky nástroje:
Je to sakra těžký!!! Filtry nejsou rezonanční. Dovybavení nástroje (SCSI, Sample RAM, Sequencer RAM) bylo příšerně drahé, dnes téměř nedostupné. Nekompatibilita s DOS médii. Prospělo by více real-time ovladačů.

Ensoniq TS - 12

Dostupné údaje odjinud:
The Ensoniq TS - 12 homepage (Domovské stránky jednoho fandy značky z Německa; anglicky a něměcky)
Sonicstate (Popis, diskuse; anglicky)
Soundonsound (Dobová recenze nástroje; anglicky)
Ukázka:

Generalmusic (GEM) S2 & S3 Turbo, S2R (+ ukázky)

5. ledna 2008 v 0:03 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Generalmusic (GEM) S2 Turbo (1996 - 1998)
Italská firma GEM uvedla workstatioon S2 Turbo jako následovníka původní verze S2, oproti kterému nástroj "umí" 32hlasou polyfonii, má "zadrátovány" tzv. uživatelské programy přímo v ROM (dříve dodávány na disketě) a přibylo i několik užitečných funkcí. Současně s 61 klávesovou verzí byla vyráběna i 76 klávesová verze (S3) a modul S2R. Přídomek Music Processor má dokumentovat širokou variabilitu požití nástroje nejen jako syntetizéru či workstation, ale i jako výkonného MIDI ovladače a sampleru. I přes nesporně bohaté vybavení a spoustu knihoven zvuků a skladeb nabízených na disketách, s tímto typem firma GEM neudělala díru do světa. S2 je přímým předchůdcem i u nás známého Equinoxu, oproti kterému má však i některé výhody (viz další text).
Zvuky a funkce:

Díky dvojici rezonančních filtrů (12 dB/Oct. každý, nebo 24 dB/Oct. při paralelním řazení a stejném nastavení obou filtrů) je S2 přímo určen k reprodukci starších analogů a v této oblasti si vede opravdu zdatně. Díky spoustě možností modulace lze zvuk donekonečna vyvíjet. Zvuk celkově je oproti japonským nástrojům poněkud "kulatý" až na výjimky, kde brilance zvuku naopak překvapí a bohužel, S2 také trochu šumí. Nástroj dovede vrstvit až 16 zvuků v režimu Multi a každý zvuk může obsahovat dva vzorky. Díky sedmi programovatelným táhlům lze z S2 vytvořit skvěle znějící Hammondky, kde táhla simulují jednotlivé registry. Pokud ale použijete všech 7, má už GEM problém s polyfonií a to je taky jedna ze stinných stránek jinak skvělého a nedoceněného nástroje. Stejně je tomu i při použití zvuků s 32 hlasou polyfonií, je-li sešlápnutý sustain pedál, neboť si nástroj díky absenci dynamické alokace "krade" hlasy. Za nejlepší zvuk považuji panovu flétnu, taktéž akordeon zní velmi důvěryhodně a to je mezi syntetizéry opravdu vzácnost. Pěkná jsou el. Piana, Hammondky, akustické kytary, saxofony a některé další zvuky. Jak již bylo zmíněno, nástroj si je velice jistý při reprodukci analogových zvuků. Poněkud horší je akustické piáno a příliš mi nepomohl ani tovární sampl a nakonec jsem to vyřešil přesamplováním piána z Ensoniqu TS-12. To ale zabere více jak polovinu kapacity RAM Disku. Efektové jednotky patří mezi to slabší, co se v nástrojích této třídy nabízí. Jsou jenom dvě, řazené natvrdo paralelně, reverby mívají ostrý konec, leslie-efekt trochu zkresluje a v mono režimu nezní nejlépe. Echa a chorusy jsou celkem pěkné, efektové jednotky jsou programovatelné několika parametry. Nástroj umí číst samply ve formátech AKAI, WAW a několika daších, k jejich úpravě slouží program Sample Translator "zadrátovaný" přímo v ROM nástroje. Nástroj má 2 MB RAM na samply, další 2MB na ostatní nastavení a sekvencer (až 250 000 změn!) a lze do něj doinstalovat 2 MB SRAM zálohované bateriemi, která je sdílená a chová se jako harddisk. S2 umí číst a ukládat SMF soubory a ačkoliv má vlastní 1,6 MB formát diskety, čte, zapisuje a formátuje diskety i ve standardních DOS formátech. Užitečný by byl arpeggiator a možnost skládání patternů, jak je tomu u Equinoxu, tyto možnosti ale S2 nenabízí.
Že byl GEM S2 turbo svérázný a skvělý nástroj můžete posoudit z ukázek zde. Určitě mohl být vážnou konkurencí všem dobře zavedeným značkám, ale mnoha muzikantům patrně záleží na tom, co je na nástroji zezadu napsáno.
Ovládání:
Hardware tohoto nástroje by měl sloužit jako vzor pro všechny výrobce profesionálních hudebních nástrojů. Mimořádně pevný a odolný obal, otěruvzdorná povrchovka, perfektní polovyvážená klaviatura s polyfonním aftertouchem (na rozdíl od Equinoxu), grafický display 64 x 240 pixel (Equinox má bůhvíproč poloviční), podsvětlený neonem a perfektně čitelný ze všech úhlů díky nastavení kontrastu, 7 programovatelných táhel, 7 programovatelných tlačítek, pitch-bend a modulační kolečko, vstupy pro 2 pedály a pro volume pedál a dvojice kompletních MIDI rozhraní! Kromě dvou Main výstupů má S2 Turbo č nezávislé výstupy. Všecna důležitá tlačítka jsou decentně podsvícená kontrolkami, které naplno svítí, když je daná funkce aktivována. To vše s velmi přehledným operačním systémem a opravdu použitelným sekvencerem dělá z nástroje ideální ovládač pro MIDI studio. Samosebou, ani tento nástroj není prost chyb, například pro zvuky s 32 hlasou polyfonií (tedy tvořené pouze jedním oscilátorem na jeden hlas) nelze použít obálky pro filtry.
Zkušenosti z provozu:
Za čtyři roky, co jsem jej vlastnil, jsem jej tahal na každé vystoupení. Asi dvakrát mi "zamrznul" operační systém a musel jsem restartovat. Jinak mu není co vytknout, nic nevrže, neklape, potenciometry mají přirozený odpor. Firmu GEM jsem jednou kontaktoval kvůli doplnění nástroje o SRAM, ale odpovědi jsem se dodnes nedočkal a musel si pomoci sám. Design je konzervativní, tudíž pro mě ideální (viz foto). Pořizovací náklady staršího kusu (koupeno v Německu) byly cca 12 tisíc včetně dokoupených SRAM pamětí a poštovného (Koupen 2005). Pokud chcete zajímavý a od průměru odlišný nástroj, nebo jenom perfektní MIDI ovladač, musím jej vřele doporučit.
Dnes je po krátkém intermezzu s rackovou verzí S2R nahrazen větším S3 Turbo, který prošel kompletní generálkou.
S3 Turbo

S2R
Přednosti nástroje:
- Skvělý hardware, skvělá klaviatura, display, perfektní MIDI ovladač a HW sekvencer, velmi uživatelsky přívětivý a přehledný operační systém, možnost editace samplů, dobré některé zvuky
Nedostatky nástroje:
- Malá polyfonie (32 hlasů), při navrstvení více zvuků je citelně znát, hmotnost přes 16 kilo bez futrálu, nemožnost použití obálky filtru a panoramatu pro zvuky s jediným oscilátorem, ukládání dat pouze na RAM Disk nebo 2HD disketu.
Dostupné údaje odjinud:
Turbopage (stránka věnovaná nástrojům GEM S2, S3 a S2R; anglicky a italsky)
Sonicstate (Popis a fórum uživatelů, anglicky)
Ukázka:

Proč zde popisuji nástroje zahraniční výroby?

4. ledna 2008 v 23:42 | Najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Proč zde popisuji nástroje zahraniční výroby?
Otázka v nadpisu se zdá být zcela na místě, proč by stránky věnované ČS elektronickým a elektrofonickým nástrojům měly obsahovat popisy nástrojů vyrobených jinde?
Vedou mě k tomu čtyři dobré důvody:
1) Český web je skoupý na informace tohoto druhu. Existuje sice pár stránek, kde autor (stejně jako mám v plánu i já) popisuje svoje nástroje a zkušenosti s nimi, po světě je mnoho syntetizérvých a varhanních webů, ale nikde není všechno, což souvisí s důvodem č. 2
2) Rád používám nástroje u nás méně obvyklých značek. Ne snad, že bych neměl Yamahu či Rolanda, ale kde najdete v češtině popis třeba Alesisu QS 6.1 nebo GEM S2 Turbo? Třeba někoho zaujmou a tady bude mít možnost se o nich alespoň něco dozvědět. Také si a priori nemyslím, že je vždycky nezbytné kupovat nové nástroje, spousta starších nástrojů zní i po letech dobře i přesto, že mají v ROM paměti (pokud vůbec nějakou mají) jen pár MB vzorků.
3) Na některé nástroje vzpomínám s nostalgií. Chtěl bych se jim věnovat aspoň v článku či fotografiemi, když už je nemám.
4) Pod každým článkem bude otevřena diskuse na téma. Zde bude mít každý možnost se s ostatními podělit o své zkušenosti a názory na daný nástroj, případně se na něco zeptat. Použití zahraničních nástrojů je a asi i vždycky bylo v případě kláves dominantní, i proto doufám, že se najde dost lidí, kteří mají k tématu co říci.
Podotýkám, že se nepovažuji za odborníka na akustiku, elektroniku, hudební teorii a konečně ani za profesionálního muzikanta (hraju ve vesnické kapele - kupodivu na klávesy). Proto s mými názory na nástroje nemusíte souhlasit a klidně to sem i napište, o tom ta diskuse nakonec je, ne? Hodnocení nástrojů a názory na ně se odvíjejí od způsobu použití, tedy v mém případě ve čtyřčlenné zábavové kapele, kdy tyto nástroje musí simulovat celou řadu akustických i elektronických nástrojů z nejrůznějších období. S tím souvisí i jejich výběr, kdy musím brát v úvahu univerzálnost nástroje i za cenu kompromisů.
Články budou postupně doplňovány, ne vždy budu schopen dodat všechny informace najednou. Budu se zde snažit popisovat jen to, co je alespoň trochu hodno názvu hudební nástroj, takže popis ruského piánka Pille, nebo keyboardu Casio MA-120 mé dcery tu nenajdete. Doufám, že tento počin nalezne kladnou odezvu.
Michal Najvrt, 4.1.2008

Historie pian Resonet a osudy jejich tvůrců (1)

4. ledna 2008 v 22:12 | Jiří Janků |  Historie
Tento článek mi poslal pan Jiří Janků, hudební publicista, sběratel kytar a mimo jiné také organizátor výstavy ČS elektrických kytar v Hradci Králové 2007 (Zde naleznete reportáž ČT z této výstavy). Je zveřejněn bez úprav a jedná se o část jím připravované knihy. Kvůli omezení velikosti článku (20 000 znaků) musel být rozdělen do dvou částí. V článku se také uvádí, že "sériový" Resonet měl sedm oktáv, jak je ale patrné z fotografií, klaviatura byla šestioktávová. Panu Janků mnohokrát děkuji za pomoc!

NOVÉ: Po čase se mi opět ozval pan Janků a jako vždy s něčím velmi zajímavým. Dne 1.9.2008 odvysílala Česká televize dokument z cyklu V zajetí železné opony věnovaný panu Ladislavu Kořánovi, o němž je také tento článek. Dokument si můžete pustit zde.
Panu Janků tímto opět mnohokrát děkuji za pomoc!

NOVÉ: Zde naleznete dokument České Televize z cyklu Zašlapané projekty týkající se zde popsaných událostí.

První vývoj elektromagnetické snímání zvuku v Československu po roce 1945.
Autor Jiří Janků

Snažil jsem se zjistit, kdo byl první po válce v Československu u zrodu prvního elektromagnetického snímání zvuku pro hudební nástroje.

Žijícího pamětníka kytarového veterána, podnikatele a význačnou legendární osobnost jsem po dlouhém bádání po celé planetě pomoci internetu, objevil díky Českému Olympijskému výboru a redaktorce Mileně Štráfeldové z Českého rozhlasu, až v dalekém Tichomoří na ostrově Saipen, který je vzdálen 2500 km na jih od Japonského Tokia.

Někdo prožije svůj život klidně a nenápadně, osudy jiného by vydaly na napínavý román, který by se mohl stát podkladem pro film a to je případ Čechoameričana pana Ladislava K o ř á n a, kterého jsem požádal o rozhovor..

Vannisa a Ladislav Kořánovi
Kdo se první v Československu pokoušel snímat zvuk ?

"Byla to firma PETROF, která podnikla pokus o elektrické piano před tím, než-li já jsem přišel na trh se svým výrobkem. Petrofův pokus se ale nikdy nedostal na trh pro svou vysokou výrobní cenu a poruchovost. Snímání zvuku bylo založeno na jiném principu, než-li je elektromagnetické snímaní zvuku, ale na elektronkách - dle pana Petrofa, se kterým jsem na toto téma hovořil v roce 1949. Co se týče otázky, kdo vlastně přišel s nápadem snímat chvění strun elektromagneticky, vím jen tolik, že se o to pokoušel ve čtyřicátých letech vynikající americký kytarista Les Paul a v roce 1945 - 1946 se pokoušel o kytaru na tomto podkladu. Nějak to ale usnulo a nyní nevím, zda ing. Ferdinand Machálek se o tomto pokusu nějak nedozvěděl a nezačal na tom pracovat on sám. Přišel na to jak prohnat seskupeni strun elektromagnetickým polem a my jsme to potom v Blatné zdokonalili pro celkem úspěšný instrument na tehdejší dobu. To byl podle mne první začátek".. vyprávěl p.Kořán, který nás na pozvání společně s manželkou Vannesou navštívil.
Ladislav Kořán a Jiří Janků
RESONET
" Firma RESONET byla založena Ing. Machálkem někdy v roce 1947 jako tovární výroba elektromagnetických přístrojů a zařízení v městě Blatné u Strakonic. Co se týče začátku IngC. Machálka, mám ten dojem, že on byl ten technik, který s tím nápadem přišel a ti dva další, pan Vycenik a ten druhý jehož jméno si už nepamatuji, zřejmě jen realizovali pouze administrativní založení podniku a následně jeho prodej. Já jsem firmu RESONET s pomocí mého tchána koupil a zaměstnal svého švagra jako technika, místo pana ingC. Machálka.Pan Vyceník byl později také ve věznici na Jáchymovsku jako politicky vězeň, ale ne ve spojitosti s firmou Resonet, ale v nějaké jiné akci připravené StB. Druhý pán, (pravděpodobně pan Macháček) se ničím výrazným zásadně nepodílel na začátku vzniku fa. RESONET"
Ladislav Kořán ve svých 23 letech



Mladý talentovaný sportovní atlet, kytarista a podnikatel Ladislav Kořán koupil v.r. 1948 patent - vlastně hlavně ideu o elektromagnetickém snímání zvuku s nedokonalým prototypem, takovou hračku s malými klávesnicemi a čtyřmi oktávami od pana ing. Ferdinanda Machálka, který byl kandidátem elektro-inženýrství z Brna.

RESONET PROTOTYP
Nástroj, který je na této fotce je ten původní čtyřoktávový RESONET, který jsem s patentem od Machálka koupil. Nebyl kompletní - to jsme dodělali až s Vladimírem Vlčkem a já jsem tento nastroj vystavoval již v roce 1948 na Plzeňských Výstavních trzích (PVV) To byl ten nastroj ze kterého jsme vycházeli a kterému já jsem říkal " ta hračka " - ale byl to začátek na kterém jsme dělali všechny základní měření a z čeho vznikl ten pravý " prodejní a funkční " sedmioktávový RESONET, výrobní rok 1949.

IngC. Ferdinand Machálek po prodeji svého patentu, kdy se stal Ladislav Kořán jediným majitelem firmy RESONET, odjel do zahraničí údajně do Buenos Aires a dodnes o něm nikdo neslyšel.

Jaké hudební nástroje jste chtěl vyrábět ?

"Celá tíha zodpovědnosti za vývoj tohoto nedokonalého a výrobně naprosto nemožného prototypu hračky, zůstala na mě. Mezitím jsem měl již ale zajištěn další běh událostí na vývoji, že jsem zaměstnal dosvé vývojové laboratořiejako vedoucího vývoje svého švagra, talentovaného konstruktéra Vladimíra Vlčka"

Firma RESONET "Tovární výroba slaboproudých přístrojů a zařízení" vývojová laboratoř po počátečním vývoji s elektromagnetickým snímáním zvuku nejdříve připravila a dokončila k výrobě elektrické piano.

Moje první dokončené piano se sedmi oktávami zn. RESONET bylo prodáno v roce 1949. Jelikož jsem byl od 16 roků kytarista, plánoval jsem po dokončení piana, ozvučení kytary. Ten nápad ozvučit kytaru přišel až po práci na snímání zvuku u RESONET piána. Bylo mi jasné, že by to byl lépe prodejní artikl v případě úspěchu, než-li piáno, které přeci jenom nekupuje tolik lidí jako kytaru.

El. snímače, kytary a basa přišly do výroby později až po dokonalém technickém dokončení vývoje snímače. Ministerstvo průmyslu mělo podmínku před vystavením živnostenského listu vybudovat firmu buďto v městě Blatné, nebo ve Veselí nad Lužnicí".

První elektrické piáno Československé výroby zn. RESONET
Tento předváděcí kus předváděl pan Kořán v prostorách národního podniku Nový Byt v Praze s hudebnicí a ladičkou pian, svojí zaměstnankyní, paní Marií Portovou, která dodnes žije v městě Blatné, za účelem dostat povoleni k prodeji prostřednictvím Nového Bytu n.p.. Nyní měl pan Kořán sice dokonalý výrobek, ale nemohl ho prodávat..

Podstatné ale bylo, že elektromagnetické snímání zvuku bylo vymyšleno a dokončeno a první prodejní unikátní el. piano RESONET bylo na světě !! Bohužel, pro škodu pana Kořána v tom komunistickém světě …


Především jsem rád pane Janků,
že se Vám fotka mého prvního piana RESONET líbí - to je ta fotografie nástroje, který byl předveden na generálním ředitelství národního podniku Nový Byt, který měl mít distribuci všech mých pozdějších výrobků. Při předvádění tohoto piana byl přítomen pan Petrof, který měl být soudcem kvality mého výrobku. Zřejmě to posoudil dobře, soudě z toho, že Nový Byt měl o distribuci výrobku zájem. Bohužel si nepamatuji cenu ani výrobní ani prodejní - to mi vypadlo z paměti. Já jsem celkem dodělal a prodal první sérii, což bylo deset stejných kusů jako je to piáno Resonet na obrázku.

Jedno piano měl zpěvák od Karla Vlacha, Rudolf Kortés - vlastně jeho žena v Praze na Petrském náměstí, jedno bylo v orchestru Karla Vlacha a další v Piešťanech na Slovensku a o dalších už nevím..


Vývoj započal v roce 1947. První "prodejné" piáno pana
Ladislava Kořána zn. RESONET z r. 1949
První výroba fa. Resonet byla v levé části budovy blatenského lihovaru

Sídlo firmy RESONET

"První výroba, ale hlavně vývoj byl umístěn v zadní části Blatenského lihovaru č.p. 314 ve dvou velkých místnostech, mohlo to být tak kolem 200 m2 plochy. Ihned jak jsem RESONET koupil, postavil jsem v ulici V Jezarkách v Blatné dřevěnou montovanou budovu (typ protektorát), do kterého jsem vše přestěhoval a moje provozovna nesla název RESONET.


Sídlo firmy RESONET podnikatele Ladislava Kořána
Můj švagr konstruktér Vladimír Vlček byl velice dobrý, cílevědomý a poctivý technik - co se ale obchodního talentu týkalo, to jsem musel dělat sám. Ale s tím jsem počítal - jenom ten vývoj byl mnohem delší a nákladnější, nežli jsem počítal a proto jsem chtěl prodat licenční výrobu do Canady a Australie. A tím to vlastně pro mne končilo, jelikož bolševici pro to pochopení neměli....
Již během vývoje, v prvních začátcích jsme uvažovali s Vlčkem, že piano bude vlastně jenom začátek a do budoucna jsme plánovali hlavně výrobu snímačů, kytar, basy a pedály pro tremolo, jak pro piano, tak pro kytary.
Po návštěvě Karla Vlacha v naší provozovně v Blatné, jsme si plně uvědomili, že by to všechno mohlo být úplně převratné - hlavně pravě pro orchestry jako byl Karel Vlach, který velice kladně komentoval naše snažení. Rozhodnutí, pokračovat ve vývoji snímačů a kytar, padlo již po úspěšném postavení prvního piana, které již nebylo pouze malou 4 oktávovou hračkou, kterou jsem koupil jako patent od Ing. Machálka. Ale v té době jsme byli ještě nesmírně vzdáleni nějakému konkrétnímu výrobku v tomto směru. Kdo a kdy přijímal další zaměstnance v mé firmě RESONET po mém zatčeni nevím a také do dnes nevím, kdo vlastně dále vedl celý můj podnik jako národní správce. Já jsem se o to moc nezajímal, jak jsem Vám u Vás již při osobním setkání vysvětlil a teprve Vy jste mne přivedl zpět do mé minulosti...
Myslím, že mám dokonce někde (ale kde ??) i fotku takového, již funkčně dokončeného pedálu... Podívám se po tom a když tak Vám pane Janků pošlu foto."

TREMOLO - RESONET

Resonet 506

4. ledna 2008 v 20:47 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Resonet 6 (1949)
Po ukončení vývoje čtyřoktávového piána, hračky s malými klávesami, bylo pánům Kořánovi a Vlčkovi jasné, že dospělý nástroj přeci jen potřebuje větší rozsah a standardní velikost kláves. Roku 1949 proto postavili první kus většího nástroje s šesti oktávami pianových kláves. Ještě toho roku byl prodán první kus tohoto nástroje, jehož fotografie je zde:
Podle pamětníka, majitele firmy Resonet pana Kořána bylo do znárodnění podniku vyrobeno asi deset kusů tohoto nástroje, přičemž jeden měla žena Rudolfa Kortése, jedno např. sloužilo v orchestru Karla Vlacha.
Bližší technický popis zaslaný panem Jiřím Janků:
Resonet 506 váží 43 kg a má rozměry 50x115 v základně a 16 cm na výšku. Tento sériový model měl levý nožní pedál, který umožňoval nejen zeslabení dynamiky, ale i zesilování dynamiky úderu. Blatenská továrna RESONET uvedla pro hudebníky do prodeje tuto, na svoji dobu převratnou, novinku začátkem roku 1951 za prodejní cena 13 000,- Kčs. Princip piana Resonet 506 spočívá v elektromagnetické resonanci, která zesiluje tón, vyvolaný úderem na strunu. Resonet 506 měl možnost zapojení ke gramo-radiu nebo k zesilovači pomocí šňůry a obyčejných banánků. K regulaci tónu případně k jeho modulaci se používalo knoflíků na rozhlasovém přijímači.
Osud výroby elektrických pian po znárodnění mi bohužel není znám, firma Resonet vyráběla dále elektrofonické kontrabasy, kytary, havajské kytary, ale to už je jiná historie. Tento článek čerpá z materiálů, které mi poslal pan Jiří Janků z Hradce Králové. Více naleznete v sekci Historie, kde je v nezměněné podobě zveřejněno vše, co jsem obdržel. Jedná se o část knihy, kterou pan Janků připravuje. Panu Jiřímu Janků tímto mnohokrát děkuji za podporu a pomoc!