Delicia Solton K160 (Přelom 80. a 90. let)
Tento nástroj jsem si v březnu 2011 pořídil a napsal novou recenzi. Vzhledem k spolupráci mezi ČSHN a Soltonem a také kvůli diskuzi níže, ponechávám tento článek i tady. Pro bližší informace prosím klikněte sem.
Nechce se tomu věřit, ale co je psáno, to je dáno. Spolupráce mezi firmami Delicia a Solton neskončila jen u komb a varhan P150, nýbrž pokračovala až k syntetizéru Delicia Solton K160, alespoň tak to stojí v české verzi návodu k použití. Netuším, zda se jednalo o spolupráci čistě obchodní, nebo zda se nástroje u nás i montovaly, avšak letmý pohled do útrob nenasvědčuje o účasti naší Tesly při výrobě jeho obvodů.
Delicia Solton K160 byl osmihlasý digitální syntetizér s pětioktávovou dynamickou klaviaturou (dle původu a provedení hádám Fatar, podobný klaviaturám na nástrojích GEM S2/S3, Ensoniq nebo Kurzweil), napěťově řízeným resonančním Low Pass filtrem s možností ovládání pomocí obálky ADSR nebo rychlostní citlivostí klaviatury, možností vrstvení až 4 vln na sebe a u nás poprvé (a nejspíš i naposledy) MIDI implementací. Kromě toho měl nástroj Pitch Bend a modulační kolečko.
Ze zahraničních zdrojů se o nástroji mnoho nedozvíte, ačkoliv jej firma Solton prodávala i jinde, samosebou bez názvu Delicia. Nástroj se patrně příliš nechytil, za posledních šest let pamatuji asi pouze dva případy, kdy jej někdo měl, nebo prodával.
U nás v té době jistě nebyl levný, takže nepředpokládám jeho veliké rozšíření.
Nové informace o nástroji mi zaslal pan Lumír Částka, kterému tímto mnohokrát děkuji:
Píšete, že u nás
nástroj nebyl rozšířený, ovšem v kapele a ve svém okolí jsem zažil pravý
opak. Nový kus se dal zakoupit v hudebních nástrojích za (tuším) 18000 a
později za neuvěřitelný 11000,- Kč (v té době stál Kawai K-4 kolem 40000) i
s pěkným koženkovým futrálem Delicia. V kapele (T-sonic) se vystřídaly
dohromady 4 kusy, myslím, že 2x jsme jej kupovali nový (pak jsme je prodali,
jelikož zvukově nebyl zajímavý) a 2x použitý (protože prostě levnější
klávesnici s velocity v té tobě sehnat nešlo). Jako zajímavost pro upřesnění
na vaších stránkách můžu uvézt, že jako jeden z mála nástrojů, co znám, měl
release velocity (tedy měření rychlosti puštění klávesy) a dokonce několik
jeho zvuků na něj reagovalo změnou délky release. A co se týká kooperace
Delicie na tomto nástroji, tak byl to jednak futrál a pak externí napájecí
zdroj s velmi nestandartním konektorem (nástroj myslím vyžadoval více napětí
než jedno a měl docela rozměrný vnější chladič stabilizátorů). Použili jsme
jej na tomto albu
(http://www.t-sonic.net/albumz/t-sonic.1993-1994.moon.rar), hraje tam
většinu sólových filtrovaných zvuků. Podle manuálu a dalších kusých
informací měla existovat ještě verze K-80 (méně pamětí ?, nebo hlasů ?,
klapek ?) a rackové moduly M-160 a M-80, ty jsem ovšem viděl jen na nějakých
prospektech ke K-160. Abych pravdu řekl, pokud bych jej měl možnost znovu
levně získat, tak bych si jej asi z nostalgie pořídil ...
A ještě pár poznatků, na které si vzpomenu: nástroj dost nelineárně
kvantizoval velocity a to tak, že vysílal jen některé hodnoty, rozhodně to
nebylo 128 úrovní, což trochu zhoršovalo komfort hry, ale stejně jsme to pak
opravovali v sekvenceru. A taky si pamatuju, že pitch bend kolečko nešlo na
jednu stranu na doraz (myslím ve vysílaných hodnotách) a nástroj měl zvlášť
potenciometr na vysílání Midi volume.
nástroj nebyl rozšířený, ovšem v kapele a ve svém okolí jsem zažil pravý
opak. Nový kus se dal zakoupit v hudebních nástrojích za (tuším) 18000 a
později za neuvěřitelný 11000,- Kč (v té době stál Kawai K-4 kolem 40000) i
s pěkným koženkovým futrálem Delicia. V kapele (T-sonic) se vystřídaly
dohromady 4 kusy, myslím, že 2x jsme jej kupovali nový (pak jsme je prodali,
jelikož zvukově nebyl zajímavý) a 2x použitý (protože prostě levnější
klávesnici s velocity v té tobě sehnat nešlo). Jako zajímavost pro upřesnění
na vaších stránkách můžu uvézt, že jako jeden z mála nástrojů, co znám, měl
release velocity (tedy měření rychlosti puštění klávesy) a dokonce několik
jeho zvuků na něj reagovalo změnou délky release. A co se týká kooperace
Delicie na tomto nástroji, tak byl to jednak futrál a pak externí napájecí
zdroj s velmi nestandartním konektorem (nástroj myslím vyžadoval více napětí
než jedno a měl docela rozměrný vnější chladič stabilizátorů). Použili jsme
jej na tomto albu
(http://www.t-sonic.net/albumz/t-sonic.1993-1994.moon.rar), hraje tam
většinu sólových filtrovaných zvuků. Podle manuálu a dalších kusých
informací měla existovat ještě verze K-80 (méně pamětí ?, nebo hlasů ?,
klapek ?) a rackové moduly M-160 a M-80, ty jsem ovšem viděl jen na nějakých
prospektech ke K-160. Abych pravdu řekl, pokud bych jej měl možnost znovu
levně získat, tak bych si jej asi z nostalgie pořídil ...
A ještě pár poznatků, na které si vzpomenu: nástroj dost nelineárně
kvantizoval velocity a to tak, že vysílal jen některé hodnoty, rozhodně to
nebylo 128 úrovní, což trochu zhoršovalo komfort hry, ale stejně jsme to pak
opravovali v sekvenceru. A taky si pamatuju, že pitch bend kolečko nešlo na
jednu stranu na doraz (myslím ve vysílaných hodnotách) a nástroj měl zvlášť
potenciometr na vysílání Midi volume.
Za fotografie nástroje a návodu k použití, stejně jako za další významnou spolupráci tímto mnohokrát děkuji panu Zdeňkovi Hoškovi!
Ivan Hirländer | 
Zde hledá
Zdravím,
rád bych přidal pár slov, neboť jsem taky majitelem K-160. Koupil jsem jej v r. 1992 v pražském domě hudebních nástrojů za 9500,- Kčs. Cena i zvuk se mi tenkrát docela zamlouvaly, jen mě trochu vyvedl z míry prodavač, který prohlásil: "Jako druhej synťák je to perfektní!" "Ale já to chci jako první synťák," řekl jsem. Nato pokrčil rameny a ještě mě varoval, že návod není k ničemu. Měl pravdu - ovládat nástroj jsem se musel naučit sám, ale naštěstí to není tak složité. Koženkový futrál vydržel přesně cestu z prodejny domů - pak se ucho utrhlo. Dodnes obdivuju, jak to ta Delicia spočítala.
Někdo tu psal, že nástroj nebyl zvukově zajímavý. Jistě, většina zvuků je dnes asi nepoužitelných a ani tenkrát to nebyla žádná sláva. Ale dodnes se mi líbí piana a smyčce, a především zvuky varhan - nikde jsem podobné neslyšel. Už kvůli těm varhanám si tohoto staříka nechám. Koneckonců, brzy to bude "vintage" nástroj.