Září 2007

Delicia Solton K160 (+ video)

27. září 2007 v 22:34 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Delicia Solton K160 (Přelom 80. a 90. let)
Tento nástroj jsem si v březnu 2011 pořídil a napsal novou recenzi. Vzhledem k spolupráci mezi ČSHN a Soltonem a také kvůli diskuzi níže, ponechávám tento článek i tady. Pro bližší informace prosím klikněte sem.

Nechce se tomu věřit, ale co je psáno, to je dáno. Spolupráce mezi firmami Delicia a Solton neskončila jen u komb a varhan P150, nýbrž pokračovala až k syntetizéru Delicia Solton K160, alespoň tak to stojí v české verzi návodu k použití. Netuším, zda se jednalo o spolupráci čistě obchodní, nebo zda se nástroje u nás i montovaly, avšak letmý pohled do útrob nenasvědčuje o účasti naší Tesly při výrobě jeho obvodů.
Delicia Solton K160 byl osmihlasý digitální syntetizér s pětioktávovou dynamickou klaviaturou (dle původu a provedení hádám Fatar, podobný klaviaturám na nástrojích GEM S2/S3, Ensoniq nebo Kurzweil), napěťově řízeným resonančním Low Pass filtrem s možností ovládání pomocí obálky ADSR nebo rychlostní citlivostí klaviatury, možností vrstvení až 4 vln na sebe a u nás poprvé (a nejspíš i naposledy) MIDI implementací. Kromě toho měl nástroj Pitch Bend a modulační kolečko.
Ze zahraničních zdrojů se o nástroji mnoho nedozvíte, ačkoliv jej firma Solton prodávala i jinde, samosebou bez názvu Delicia. Nástroj se patrně příliš nechytil, za posledních šest let pamatuji asi pouze dva případy, kdy jej někdo měl, nebo prodával.
U nás v té době jistě nebyl levný, takže nepředpokládám jeho veliké rozšíření.
Nové informace o nástroji mi zaslal pan Lumír Částka, kterému tímto mnohokrát děkuji:
Píšete, že u nás
nástroj nebyl rozšířený, ovšem v kapele a ve svém okolí jsem zažil pravý
opak. Nový kus se dal zakoupit v hudebních nástrojích za (tuším) 18000 a
později za neuvěřitelný 11000,- Kč (v té době stál Kawai K-4 kolem 40000) i
s pěkným koženkovým futrálem Delicia. V kapele (T-sonic) se vystřídaly
dohromady 4 kusy, myslím, že 2x jsme jej kupovali nový (pak jsme je prodali,
jelikož zvukově nebyl zajímavý) a 2x použitý (protože prostě levnější
klávesnici s velocity v té tobě sehnat nešlo). Jako zajímavost pro upřesnění
na vaších stránkách můžu uvézt, že jako jeden z mála nástrojů, co znám, měl
release velocity (tedy měření rychlosti puštění klávesy) a dokonce několik
jeho zvuků na něj reagovalo změnou délky release. A co se týká kooperace
Delicie na tomto nástroji, tak byl to jednak futrál a pak externí napájecí
zdroj s velmi nestandartním konektorem (nástroj myslím vyžadoval více napětí
než jedno a měl docela rozměrný vnější chladič stabilizátorů). Použili jsme
jej na tomto albu
(http://www.t-sonic.net/albumz/t-sonic.1993-1994.moon.rar), hraje tam
většinu sólových filtrovaných zvuků. Podle manuálu a dalších kusých
informací měla existovat ještě verze K-80 (méně pamětí ?, nebo hlasů ?,
klapek ?) a rackové moduly M-160 a M-80, ty jsem ovšem viděl jen na nějakých
prospektech ke K-160. Abych pravdu řekl, pokud bych jej měl možnost znovu
levně získat, tak bych si jej asi z nostalgie pořídil ...
A ještě pár poznatků, na které si vzpomenu: nástroj dost nelineárně
kvantizoval velocity a to tak, že vysílal jen některé hodnoty, rozhodně to
nebylo 128 úrovní, což trochu zhoršovalo komfort hry, ale stejně jsme to pak
opravovali v sekvenceru. A taky si pamatuju, že pitch bend kolečko nešlo na
jednu stranu na doraz (myslím ve vysílaných hodnotách) a nástroj měl zvlášť
potenciometr na vysílání Midi volume.
Za fotografie nástroje a návodu k použití, stejně jako za další významnou spolupráci tímto mnohokrát děkuji panu Zdeňkovi Hoškovi!

Klaviphon (+ zvukové ukázky)

13. září 2007 v 22:24 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Klaviphon (1960 - ?)
Klaviphon je elektrofonický klávesový nástroj u kterého vzniká zvuk trsáním na kovové jazýčky. Vyráběl jej národní podnik Harmonika Hořovice někdy na konci padesátých let. Údajně jej používala skupina Plastic People of Universe a také na něj hrával předák skupiny Brutus Sáša Pleska, avšak jeho nástroj byl rozkousán psem.
Od října 2008 vlastním jeden kousek, mechanicky zatím v nijak skvělém stavu, chybí některá dusítka, tři jazýčky, kůže na trsátcích je prošoupaná a nástroj pláče po seřízení, ale na to se určitě dostane. Některé detaily a celkový pohled na červený nástroj představují právě tento můj kus. Po nezbytném oprášení jsem jej opatřil výstupem na 6,3 Jack, protože doma nemám žádné banánky, kterými byl výstup řešen původně. Odpojit jsem také musel potenciometr hlasitosti původně ovládaný pákou, mechanismus je neúplný a přispívá velmi k bručení nástroje. Po zapojení přímo do zesilovače nástroj (tedy ty tóny, které fungují, jak mají) zní trochu jako Wurlitzer piano. Mnohem zajímavější je prohnat Klaviphon přes multiefekt. Po zprovoznění se pokusím vytvořit video se zvukovými ukázkami.

Popis a černobílé fotografie pocházejí z knihy Elektronické hudební nástroje autorů R. Svobody a Z. Vítámváse. Za jejich naskenování a zaslání děkuji panu Milanu Havlovi.
Barevné fotografie (některé detaily, modrý nástroj) jsem obdržel od sběratele elektrofonických kytar Jaromíra Jíry, kterému taktéž děkuji za pomoc.
Videa s ukázkami vytvořil Petr Stojan, přeji příjemný poslech!





Regenschori Wáclav Zachař (RWZ) - 1957

11. září 2007 v 23:02 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Regenschori Wáclav Zachař (RWZ)
Tento nástroj byl postaven v jediném exempláři Oldřichem Zachařem a dokončen byl roku 1957 po čtyřech letech práce. Stal se také předlohou pro konstrukci varhan Petrof Pastorale, jejichž výrobu vedl v Hradci Králové bratr pana Oldřicha Zachaře, Bohumil Zachař. Jak je již uvedeno v historii nástroje Petrof Pastorale, na tyto varhany koncertoval prof. Ota Čermák až do tragické autonehody, přikteré byl nejen zničen nástroj, ale zahynul i interpret. Zvuk těchto varhan se zachoval na několika nahrávkách (např. Tatranské Pastorale).
Více ke konstrukci nástroje na obrázcích a popisech níže, které pocháejí z knihy Elektronické hudební nástroje R. Svobody a Z. Vítámváse.
Obrázky a popis poslal pan Milan Havel, kterému tímto mnohokrát děkuji za pomoc!