Prosinec 2006

Historie varhan Petrof Pastorale B50 a Z70

25. prosince 2006 v 23:25 | Vladimír Petrovický |  Historie
HISTORIE VZNIKU A PRINCIP VARHAN PETROF PASTORALE
Povězme si něco o principu tohoto elekrofonického skvostu, u něhož by mnohý čekal a to zcela oprávněně paralelu s Hammondovými generátorovými varhanami.
Jak to ale v historii bývá ani slovutné Hammondky nejsou principielní originál.
Historie vzniku principu sahá až do roku 1838 do Švýcarska k panu Dellezenemovi, který publikoval generování tónů pomocí otáčejícího se ocelového kola a elektromagnetu. Pro nezasvěcené je zde třeba upozornit na fakt, že trvalo ještě cca 40 let, než pan Edison rosvítil svou první žárovku.
Na tomto principu postavil Angličan Cahill snad první nástroj pro hudební produkci, a to zprostředkovanou pomocí telefonní sítě, neboť nebylo tehdy lepšího elektromagnetického měniče než sluchátka.
Následně dostávaly nástroje klávesy, byly studovány metody generování a zabarvování tónu a další problematika.
To jsme se dostali až k panu Hammondovi.
Nyní je nutno zcela odbočit, protože problematika Hammondových varhan bude popsána jinde, i když pricipielně a elektricky jsou téměř shodné s Pastoralemi.
Ještě než začnu popisovat celou genesi, chtěl bych omluvit případné drobné nepřesnosti týkající se historických faktů, neboť jak jistě uznáte něco vody již uplynulo, nikdo není neomylný a aby toho nebylo dost, celou historii píši na základě otcova vyprávění a pozůstatků materiálů, vlastních zkušeností, i když coby chlapec malý jsem něco hodin strávil na Pouchově, či služebních cestách s otcem a tehdy učedníkem V. Kuntem. Prosím tedy o shovívavost případné aktéry za drobné nepřesnosti a mohu slíbit přesnost v technické části.
U nás v Čechách, jak to tak bývá, každý něco ví a s licencemi, či autorskými zákony si hlavu moc neděláme, dostal zaměstnanec tehdejšího TESLA - Výzkumného ústavu, Kinoaparatury, Vlastimil Zachař společně s prof. Čermákem nápad pokusit se o jakési napodobení Hammondových varhan.
Výtvor nesl název RWZ a byl prakticky jen sporně použitelný, snímače tónů byly vysokoimpedanční a naindukovaný brum neúnosný a celý nástroj nedokonalý, přesto ale prof. Čermák s tímto 300 kg monstrem absolvoval řadu koncertů v Československé republice. Při své poslední koncertní cestě však svůj výtvor zaplatil životem při autonehodě, následkem čehož byl i konec existence RWZ.
V té době vyvíjely Československé hudební nástroje n.p. Hradec Králové (zde si řekněme, že není možno je slučovat se značkou PETROF) vlastní verzi elektrofonického nástroje, který dostal přezdívku "Včelín".
Tyto dvě skutečnosti, bratr V. Zachaře Bohumil a jakýsi impuls vycházející od R. Rokla, pro kterého v té době můj otec stavěl varhany a pochopitelné snaze Československých hudebních nástrojů n.p. o vlastní výrobu, vedly k imaginárnímu výběrovému řízení, na základě něhož byla na Pouchově (městská část H.K.) zahájena polosériová výroba nebo lépe vývoj a následná výroba elektrofonických varhan.
Vedením tohoto oddělení byl jmenován již dříve zmiňovaný Bohumil Zachař (viz fotodokumentace).
Otci byla přisouzena role, dnes by se řeklo šéfkonstruktéra elektro.
A tak partička osmnácti lidí (včetně uklízečky) dala vzniknout nástroji, který zcela změnil náhled na pojem elektronického (i když v tomto případě elektromechanického) vytváření a zpracování zvuku.
Hierarchie zaměstnanců a další záběry varhan a souvisejícího:
B.Zachař - vedoucí >> V.Petrovický - elektro, >> V.Horák - mistr >> V.Kunt (dnes majitel firmy s hudebním artiklem MES) souběžně s panem Karlem Zelinkou zajišťovali mechanické práce a následně cca sedm mechaniček (včetně dcery pana Petrofa Oliny), které prováděly kompletaci jednotlivých dílů.
Jiří Hájek - strojní oddělení a jemu k ruce cca šest pomocníků.
Použití značky PETROF bylo spíše obchodně maskovací tah, neboť závod ČSHN použil tuto značku klavírů pouze pro jakési zviditelnění na trhu, několik kusů se dokonce prodalo do zahraničí.
Váha nástroje je rovněž uctivá - 125kg.
V roce 1973 bylo rozhodnuto o ukončení výroby a přesunutí výroby klávesových nástrojů jako takových (výjma pian a klavírů) do bývalé NDR, závodu Vermona. Tento záměr však již nebyl realizován.
Varhany se vyráběly ve dvou provedeních, a to B50 (viz. popis) a o jednu oktávu delší Z70.
Autor: Vladimír Petrovický ml. (e-mail: petrofonic@petrofonic.cz)
Odb.spolupráce: Vladimír Petrovický st. (e-mail: petrovicky@tarmac.cz)

Petrof Pastorale B50

25. prosince 2006 v 23:18 | Vladimír Petrovický |  Muzeum - nástroje
PETROF PASTORALE B50 (1969 - 1973)
Elektrofonické varhany Petrof Pastorale B50 i Z70 patří bezesporu k tomu nejzajímavějšímu, co bylo v tomto oboru na našem území vyrobeno. O jejich popis jsem požádal osobu nejpovolanější, p. Vladimíra Petrovického, majitele Firmy PETROFONIC, která pečuje o tyto nástroje, které jsou ještě v provozu a také syna jednoho z jejich tvůrců. Taktéž některé fotografie (tmavší nástroj) pochází z tohoto významného zdroje. Tímto děkuji p. Petrovickému za poskytnutý materiál (viz také rubriku Historie).
Od 29.12.2006 vlastním Pastorale B50, rok výroby 1970, výrobní číslo 32. Díky mému kamarádovi Kubovi Smrčkovi se podařilo je získat a šťastně dopravit ke mně na Frýdlantsko, takže fotografie světlejšího nástroje, generátorů a detaily představují tento nástroj.

Základ, jakýsi "Deux et Machina", tvoří mechanický tonový generátor, tzv. generátorová kola, poháněná synchronním elektromotorem 220V/1500ot./min., napájeným a tím pádem pochopitelně také synchronizovaným ze sítě.
Tuto vlastnost, tj. synchronní chod se síťovým kmitočtem řešil i Hammond, neboť stabilita sítě není vždy ideální a možnost doladění nástroje je nulová, předřazeným generátorem (defacto zpětnovazebním zesilovačem s 220V výstupem, v Americe 115V) s mechanickou vibrační ladičkou (jeden exemplář se zachoval i v našem vlastnictví). U Pastoralí se však používal pouze u verzí upravených otcem pro potřeby bigbaeťáků.
Generátorová kola jsou na rozdíl od Hammondek, u kterých jsou podélně roztáčena přes odpružené mezikolo hnací hřídelí, otočena o 90 stupňů a generátor nemá startovací asynchronní motor, známý rovněž ze starších Hammondek.
Generátor je tvořen tónovými koly (počty podle verze a typu) a stejným počtem elektromagnetických snímačů se seriovými odlaďovacími LC články pro převod impedance (nízká impedance), které jsou přes klávesy manuálů a rejstříkové presety (registry) připojeny kabelem k směšovacím transformátorům, nožní manuál má vlastní. Každá klávesa má devět nebo osm kontaktů, ke kterým jsou v přesně daném schématu připojeny tónové výstupy generátoru. Právě poměr těchto složek tvoří tzv. aditivní syntézu, chcete-li změnu barev tónů vznikající fázovými a modulačními jevy.
Tónový generátor je rozdělen následovně podle oktáv, počtu kol, rozsahu tónu a počtu zubů na kolech:
C1: 12x, C - H, 2.
C: 12x, C - H, 4.
C: 7x, C - Fis, 8.
C: 5x, C - h, 8.
C1: 12x, c - h, 16.
C2: 12x, c - h, 33.
C3: 12x, c - h, 64.
C4: 12x, c - h, 128.
C5: 7x, c - Fis, 192.
Rovněž Pastorále mají onen charakteristický zvuk daný nestejnoměrným sepnutím kontaktů a kliksy jako Hammondky a po nastartování vrní.
Jednotliné rejstříky jsou voleny černými klávesami (u horního manuálu vlevo, u dolního vpravo) nebo po zařazení poslední klávesy táhly, známými u Hammondek jako DRAWBARS, které volí jednotlivé poměry složek a tím i barvu plynule, vlevo dole je spínání tremola a perkusí kolíbkovými přepínači.
U typu B50 nebylo ještě možné celkový zvuk doupravit hallem, byl použit až ve verzi B70, které se stavěly pro Čs. televizi Praha. Použitý dozvuk byl pružinový, ve dvoupružinovém protisměrném vinutí (dvojitá Hammond péra).
Vibrační linka (dnes by se řeklo spíše Flanger či Phaser) je mechanickou součástí hnaného soukolí a je umístěno zcela vpravo u generátoru.
Toto umístění není rovněž totožné mechanicky s Hammondkami, ale elektrická část je dokonalou replikou.
Hlavní část tvoři rotor, poháněný generátorovým motorem s mechanickými křidélky, která zapadaji do protipólu na statoru a tvoří tak vlasně kondenzátor se vzduchovým dielektrikem (rotační kapacitní spínač pro vibrační linku).
Jednotlivé plošky statorového kondenzátoru jsou připojeny k RLC článkům, které tvoří rezonanční články s proměnným Q, které při průchodu signálu způsobují vibráto efekt.
Varhany mají tři manuály, horní, rozsah c - Fis5, 61 kláves, 1 out, 1 volná kombinace, 10 pevných kombinací (registrů) a 49, 60 spínačů, dolní, rozsah c - Fis5, 61 kláves, 1 out, 1 volná kombinace, 11 pevných kombinací (registrů) a 49, 60 spínačů a jeden oktávový nožní s rozsahem C - C, 13 spínačů.
Vpravo od nožního manuálu je umístěn Expression pedal pro řízení celkové hlasitosti.
Ten je opět řešen jako vzduchový kondenzátor, protože v době výroby nebylo možno sehnat kvalitou odpovídající potenciometr a toto řešení rovněž eliminuje nežádoucí praskoty při přestavování. Experimentovalo se i s fotoelektrickou regulací pomocí fotoodporu, ale ani ta se neosvědčila.
Elektronickým srdcem je elektronkový zesilovač z TESLY Vráble, sériový AZK405 neboli MONO50 s mnoha úpravami, jako například obvod perkusí a zmíněného tremola, záměnou elektronek ECC-82 za ECC-83 (větší strmost) atd.
Výkonovým výstupem, přes impedanční přizpůsobení je napájena dvojice 12-ti palcových reproduktorů ARO-835 umístěných ve spodní dolní části nástroje (otočených na nohy hráče) v deskové ozvučnici.
U verze B50 není v celé signálové cestě použit jediný polovodič, teprve verze Z70 měla "vylepšení", náhradou některých elektronek tranzistory.
Oproti originálu nemají varhany standardně ani linkový ani Leslie výstup (rovněž předmět otcových úprav mimo ČSHN).
Celý nástroj je umístěn do dřevěnné lakované skříně s odemykatelnou a odnímatelnou zadní deskou, pro přístup k maznicím, elektronice a veškerým nastavovacím prvkům.
Varhany byly primárně určeny pro koncertní, obřadní a smuteční síně, nahrávací studia Československého rozhlasu, ČS televize, nikoliv tedy pro produkci "živé muziky" a tomu také odpovídá celkově nemobilní charakter.
Rovněž cena varham nebyla rozhodně v tu dobu (léta 69-73) nijak nízká, pohybovala se okolo ceny dvou osobních automobilů Škoda, cca tedy 78000,-.
Taktéž použití značky PETROF bylo spíše obchodně maskovací tah, neboť závod ČSHN použil tuto značku klavírů pouze pro jakési zviditelnění na trhu, několik kusů se dokonce prodalo do zahraničí.
Váha nástroje je rovněž uctivá - 125kg.
V roce 1973 bylo rozhodnuto o ukončení výroby a přesunutí výroby klávesových nástrojů jako takových (výjma pian a klavírů) do bývalé NDR, závodu Vermona. Tento záměr však již nebyl realizován.
Varhany se vyráběly ve dvou provedeních, a to B50 (viz. popis) a o jednu oktávu delší Z70.
Náš vlastní nástroj se podařilo zachránit ze Smuteční síně ve Svitavách, kde byl od roku 1978 (instalován 1973) odstaven, ale díky porozumění a péči pana správce, servisu pánů V. Kunta a následně Beneše, a také díky tomu, že varhany nebylo možno běžným způsobem odstěhovat (neprošly schodištěm) udržován ve stavu více než dobrém.
Uvažte, že po cca 20 letech naběhl generátor po krátkém zaváhání do konstantních otáček a celé varhany byly v tu chvíli funkční (servis na nich pochopitelně byl nutný)!
A ještě jednu věc na závěr, je to fakt paráda, jen mě velice mrzí, že ani po několikaleté snaze o vydání těchto materiálů (na základě žádosti V.Švandy a po dohodě s ním) v časopisu Muzikus je stále připravovaný seriál pouze utopií a tak budiž připsáno ke cti, že velký fanda a nadšenec ing. Milan Guštar PhDr. po osobní návštěvě na konzultaci, věnuje jednu kapitolu i tomuto skvostu!
REFERENCE:
Dr. Peter Zvara - Bruntál
Karel Kropáček - Libchavy
ing.Pavol Kaprál - Kapa Audio SK
Martin Kozohorský - Pardubice
ing.Milan Guštar PhDr. - Praha
Smuteční síň - Svitavy
Autor: Vladimír Petrovický ml. (e-mail: petrofonic@petrofonic.cz)
Odb.spolupráce: Vladimír Petrovický st. (e-mail: petrovicky@tarmac.cz)
Zajímavé fotografie mi poslal pan Peter Jelínek (autor příspěvku níže). Jeho nástroj je upravený pro snadnější přepravu, takže celá dolní část chybí. Myslím si, že nevypadá špatně a určitě by bývalo nebylo na škodu jej takto i vyrábět. Panu Jelínkovi děkuji za pomoc!

Resonet - prototyp

16. prosince 2006 v 21:33 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Resonet prototyp (cca. 1947)
Výrobní družstvo Dřevokov Blatná proslulo u nás i v zahraničí především výrobou elektrofonických kytar, havajských kytar a kontrabasů pod značkou Resonet, jak líčí na stránkách o československých elektrofonických kytarách Jolana p. Vladimír Žák. O něco méně známo však je, že podnik byl založen za účelem výroby elektromagnetických snímačů zvuku a také elektrofonických pian pod názvem Resonet.
Vyobrazený nástroj je prvním prototypem elektrofonického piana, který zakoupil pan Kořán rozpracovaný jako součást podniku Resonet od ing. Machálka někdy v roce 1947. Na základě poznatků z vývoje tohoto nástroje byl teprve vytvořen nástroj větší, šestioktávový Resonet 506 se standardní velikostí kláves.
Za zaslání fotografií děkuji p. Vladimíru Žákovi, nástroj je v muzeu kytar pana Janka Ferka.
Nové informace o tomto nástroji i o firmě Resonet a jejím zakladateli p. Kořánovi:
Nedávno mne kontaktoval pan Janků z Hradce Králové s tím, že má pro mne nějaké informace týkající se elektromagnetického snímání zvuku prvního ČS. elektrofonického piána, jeho tvůrce a také něco o historii firmy, která jej měla vyrábět. Velice mi pomohl tím, že mi dovolil zveřejnit celý článek (viz Historie pian Resonet 1 a 2 v sekci Historie), který je částí připravované knihy. Díky tomu zde mohu uvést některé nové údaje o tomto nástroji, popis jeho většího nástupce (Viz Resonet 6 v sekci Muzeum) a také zmíněnou historii.
Panu Jiřímu Janků mnohokrát děkuji!

Petrof Pastorale Z70

16. prosince 2006 v 20:54 | Dr. Peter Zvara |  Muzeum - nástroje
Petrof Pastorale Z70
Tento kousek bohužel ve sbírce nemám a proto přenechám popis osobě povolanější, panu Dr. Peteru Zvarovi, který je majitelem popsaného a vyobrazeného exempláře, Děkuji za pomoc a spolupráci!
ELEKTROFONICKÉ VARHANY PASTORALE Z70
Jedná se o unikátní nástroj, který byl vyráběn ve hradecké firmě PETROF. Jedná se o klasický princip Hammondových varhan s fonickými koly a překrásným zvukem.
Varhany mají 2 manuály (2 * 9 rejstříků + volné kombinace, rozsah je 2*5 oktáv, efekty: vibrato hall, chorus) a pedál (3 rejstříky, vějířovitý, plný 32-pedál). Hmotnost nástroje je 204 kg.
Podrobnější technický popis:
Jsou to elektromechanické varhany (nebo tzv. elektrofonické) s rotačními fonickými koly, které vyrábějí rotací před magnetickým snímačem sinusový tón. Je to přesně princip originálních Hammondových varhan s elektronkovou úpravou zvuku, no prostě nádhera. Navíc mechanickou dokonalostí převodů je nástroj v přirozeném, a ne v temperovaném ladění, což dává maximální autenticitu kostelních varhan i s mírným rozladěním. Každá tónina zní nějak jinak, osobitě a navíc je to historický unikát, dle konstruktérů z Petrofu bylo vyrobeno asi 60 ks. Ještě k drawbarům - táhlům - každá stopa z 16, 8, 5-1/3, 4, 2, 2-2/3, 1-1/3, 1 má 8 poloh pro každý manuál, což činí pro každý manuál asi 2 milióny zvukových variací volných kombinací, okrem pedálu, který má "jenom" 16, 5-1/3, což je kvinta, a oktávu 8, Bydlím v paneláku a tento nástroj mám v dětském pokoji. Tyto varhany se naštěstí dají používat s přiměřenou dynamikou a hlasitostí, nebo mám snad tak tolerantní sousedy? Je to můj splněný sen, mám chrámové varhany doma, cenově jsou tak za jedno oježděné auto. Taky ale něco spotřebují, myslím elektrický proud, a navíc generátor vyžaduje pravidelné mazání (no prostě jako staré auto, chce to fandu...). Ale snad jsme fanatici do varhan! Manželka prohlásila, že to hraje lépe než YAMAHA (pozn. PSR 2000), což je špička digitálních varhan u YAMAHY, která má skutečně chrámový zvuk.

Delicia Vega II

16. prosince 2006 v 20:15 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Delicia Vega II

Jak je patrné z fotografií, nástroj je v podstatě technicky shodný s varhanami Delicia Vega, chybí pouze automatický bubeník a ovládací prvky k němu. Klapky mají veselejší barvy a nástroj je umístěn v dřevěné skříni i s reproduktory.
Za zaslání fotografií děkuji majiteli vyobrazeného nástroje, panu Josefu Pitelovi.

Jolana Combo 2, 2K, Combo H (Aktualizováno)

8. prosince 2006 v 20:49 | Martin Havel |  Muzeum - nástroje
Jolana Combo 2, 2K a Combo H (1968 - ?)
Dalším klávesovým elektronickým nástrojem se značkou Jolana byl typ Combo 2, dvoumanuálové tranzistorové "spinet" varhany s oktávou pedálů. Od roku 1968 dostaly ke jménu přídomek K, neboť nově byly osazeny křemíkovými tranzistory. Později (patrně po roce 1971) se jejich výroba zřejmě přesunula do závodu Harmonika Hořovice a označení se změnilo na Combo 2H. Patrně dostaly i jméno Delicia.
Za zaslání dobového prospektu děkuji panu Vladimíru Žákovi, webmasterovi skvělých stránek o historii ČS. elfo kytar Jolana (viz odkazy).
Nástroj bohužel ve sbírce nemám, proto nemohu sloužit podrobnějším popisem. Snad více napoví fotografie, které mi poslal p. Josef Pitela. Děkuji za pomoc!
A další novinky, zde popsaný nástroj koupil Martin Havel a renovuje jej. Připravil skvělý podrobný popis a ještě nějaké fotografie. Tady to je a mockrát děkuji!

Varhany JOLANA COMBO 2K

Sesmolil Martin Havel pro web "ČS elektronické a elfo klávesové nástroje"

Konstrukce:

Dýhovaná laťovka a překližka tloušťky 18 a 25mm tvoří celou skříň nástroje spolu s dřevěnými montážními prvky všemožných tvarů. Robustnost (a také hmotnost) nástroje připomíná spíše almaru po prababičce, než obdobné nástroje z pozdějších let vyrobené z papundeklu, plastů a různých laciných materiálů. Panely ovládacích prvků jsou vyrobené z ocelového plechu přišroubované k dřevěným špalíkům. Rozmístění elektroniky je patrné z fotografií. Co ale z obrázků není tak jasné, je způsob ovládání rejstříků. Z mikrospínače a plechového pásku na jehož konci je nasazený a lepidlem zajištěný mosazný knoflík je vytvořený jakýsi páčkový vypínač. Hráč tedy zapne rejstřík posunutím knoflíku k sobě. Celková hlasitost reprodukce je řízená potenciometrem, který je spojený s pedálem hlasitosti prostřednictvím lankového převodu. Nemohu se nezmínit o nápaditém konstrukčním řešení spodní části skříně. Při bližším prozkoumávání varhan jsem spílal konstruktérům za špatný přístup k orgánům pedálů. Pro zlepšení přístupu z důvodu oprav jsem chtěl demontovat dno skříně s napáječem a zesilovačem. Po odstranění čtyř šroubů se ovšem uvolnilo něco jiného - celá pedálová část tvoří samostatný konstrukční celek, který je možné vytáhnout jako šuplík, čímž je zaručený perfektní přístup ke všem součástkám.
Tvorba tónů, koncepce nástroje:

Celotranzistorové varhany dalo by se říci klasického zapojení, jakých se na celém světě vyrobilo nesčetné množství. Tak by zněla moje odpověď na požadavek stručného popisu. A teď podrobněji: dvanáct samostatných LC oscilátorů generuje signály budoucích tónů nejvyšší znějící oktávy. Každý oscilátor je na zvláštní desce spolu s příslušnými následujícími dvoutranzistorovými oktávovými děličkami. Spínací systém obou manuálů je tvořený jednoduchými mechanickými kontakty uspořádanými na plošných spojích pod každou klávesou s vyjímkou osmistopé řady horního manuálu, jejíž signály spínají elektronické spínače s dvěma diodami, jakých se například později použilo i u varhan Delicia Vega. Stejný způsob je použitý i v případě basových pedálů. Požadované barvy jednotlivých rejstříků se vytvářejí v pasivních RLC filtrech.
Možnosti obou manuálů:

Nabídka rejstříků je z fotografií dostatečně čitelná, takže nepovažuji za nutné jí opisovat. Vlastnosti sustainu a perkusí jsou dané napevno a nelze je měnit, u mandolíny je možné upravit uvnitř nástroje frekvenci drnkání. Potenciometrem lze nastavit hlasitost spodního manuálu oproti manuálu hornímu.
Možnosti pedálu:

Vypínačem "BOURDON" aktivujeme pedály a potenciometrem "BASS" regulujeme hlasitost pedálu. Vypínač "FILTR" připojuje pomocný LC filtr a upravuje jinak stálé zabarvení basu. Pokud zapneme "SUBBASS" začnou fungovat další otávové děličky, takže se při hře basu navíc linou z reproduktorů ještě tóny o oktávu nižší. Jejich hlasitost nelze regulovat a dle mého názoru nejsou žádným valným přínosem. Při zapnutí subbassu se totiž subjektivní hlasitost celého basu sníží.

Ostatní efekty:

Vůbec by mě nenapadlo že v tuzemském výrobku z roku 1971 najdu nápisy "MADE IN USA - SUBSIDIARY OF HAMMOND ORGAN COMPANY." Toto hlásá nálepka na zabudovaném čtyřpružinovém reverbu. Protože jsem nenašel žádné dodatečně vyvrtané dírky ani na jeho držáku ani ve skříni varhan, mohu se domnívat že jej namontoval už výrobce. Délka pružin je zhruba 14 centimetrů a vytvářejí velmi krátký dozvuk, který je při běžné hře neznatelný. Intenzitu dozvuku je možné regulovat potenciometrem, který se nachází na ovládacím panelu. Dalším efektem je centrální vibráto, působící tedy na oba manuály i s basovým pedálem. Jeho intenzitu a frekvenci je možné si vybrat ze dvou pevně nastavených hodnot. Posledním efektem je jakýsi šumový efekt perkusního charakteru. Dva vypínače označené jako "MANUAL II" a "PEDAL" nám umožňují určit jeho aktivaci. Pokud například zapneme "MANUAL II" a stiskneme některou klávesu dolního manuálu tak se díky pomocným obvodům na okamžik připojí šumový generátor a krásně nám zašumí do reproduktorů. Pomocí příslušného vypínače a potenciometru je možné zapnout a nastavit sustain a odpovídajícím potenciometrem řídit hlasitost celého efektu. Spektrum šumu je nezávislé na stisknuté klávese a zní tedy stejně, ať hrajeme v jakékoliv oktávě. Na výstupu efektu je zařazený RLC filtr a přes dvojici vypínačů "CYMBALS" a "BRUSCH" si můžeme zvolit rozdílnou barvu zvuku-šumu.

Reprodukce a ozvučení:

Od "volume" pedálu je signál přivedený do koncového zesilovače, který krmí zabudované dva reproduktory ARO711 o průměru 27cm a do série s kondenzátorem zapojené dva ďábelské ARO666 o průměru 20cm. Na typovém štítku nástroje se vyjímá údaj "30W" - na celkový příkon varhan je to docela málo, ale nf výstupní výkon by označovat mohl. Každopádně tato kombinace reproduktorů a zesilovače poskytuje více než dostatečné ozvučení a to co kvality přednesu tak i výkonu. Dlouho mi nebylo jasné proč je na koncovém zesilovači varhan štítek s nápisem "POZOR! VYSUNOVAT A ZASUNOVAT JEN PŘI VYPNUTÉM NAPÁJEČI." Teprve po rozebrání celého bloku z důvodu opravy bylo vše jasné: výrobce použil koncový zesilovač v provedení modulového systému URS kde toto sdělení je opodstatněné a jelikož je na štítku uvedená i hodnota pojistky tak štítek namontoval i do varhan.

Hra a subjektivní hodnocení:

Nástroj produkuje typický, jak se dnes říká "vintage" zvuk známý z popu a rocku šedesátých až osmdesátých let. Má řadu negativních vlastností samozřejmých vzhledem ke koncepci nástroje a ovlivněných též naší tehdejší součástkovou základnou a její dostupností. Předně, každý filtr jednotlivých rejstříků je společný pro celý rozsah mauálu, jak je to v těchto varhanách obvyklé. Z toho vyplývá, že každý rejstřík zní dobře jen v omezeném rozsahu manuálu - směrem k nižším polohám se jeho hlas stává hrubším, bručivějším a směrem "nahoru" zase pištivějším. Další nevýhodnou vlastností těchto filtrů je, že se vzrůstající frekvencí snižují úroveň výstupního signálu. V mnoha takových varhanách byly použité jednoduché útlumové články pro vyrovnání "hlasitosti" nízkých a vysokých tónů. V těchto ale ne. Další a přímo dominantní zápornou vlastností je zalomení horních oktáv, kdy čtyřstopová řada se opakuje už při přechodu H3 - C4. Pokud tedy použijeme některý 8´ rejstřík jako základní a k projasnění melodie přidáme čtyřstopý, dojde k jeho oktávovému zlomu již při zahrání notovaného c2, což je setsakramentsky slyšet a mnohdy to nestačí ani ke hraní odrhovaček. Můžeme si trochu pomoci rejstříkem kvintovým, který se lomí "až" E4 - F4, jenže lze jej použít jen pro hru jednohlasé melodie. Už při souzvuku dvou tónů zní disonantně a tónický kvintakord s použitím rejstříku NASARD 5 1/3 nevytváří vůbec pocit klidu a uvolnění, ale spíše mrazení v zádech. Jako omluvu pro tak nehoráznou absenci vyšších poloh bych bral tehdejší špatnou dostupnost a vysokou cenu křemíkových tranzistorů kterých by bylo potřeba na vybudování dalších děliček, nutných pro posunutí rozsahu nástroje k vyšším polohám. Při pohledu na panel rejstříků může leckdo nabýt dojmu o bohaté zvukové pestrosti nabízené rejstříky. Opak je bohužel pravdou. Mnohé rejstříky zní stejně a mají pouze rozdílnou hlasitost. Je to opět dáno koncepcí tvorby zvukových barev. O to víc je pro mě nepochopitelné, proč flétnový rejstřík (zde nazývaný Tibia) má na horním manuálu jiný zvukový charakter než na spodním. Pokud totiž budeme spodní manuál považovat jako doprovodný, pro hru harmonického doprovodu, budeme mnohdy vyžadovat příjemný kulatý zvuk schopný prostřednictvím hraných akordů navodit odpovídající náladu. Jenže i konsonantní akord vytvořený flétnovým rejstříkem zní na spodním manuálu tak prapodivně hranatě, že mi jeho smysl uniká. Jsem na pochybách i v případě využitelnosti dalších rejstříků spodního manuálu, nabízejících slabý ale ostrý zvuk. Vytvářet harmonický doprovod těmito rejstříky by těšilo leda tak zvukového masochistu.

Závěr:

Byl bych nerad aby si případný čtenář myslel že jsem zhýčkaný moderní technikou, nic mi není vhod a jen kritizuji. Jelikož se o tyto nástroje zajímám, líbí se mi a víc jak hře rozumím jejich vnitřnostem a funkci, bylo také cílem tohoto článku poukázat na jejich podstatná negativa a trochu upravit názory mnohých lidí - laiků, kteří se domnívají že takový nástroj "vintage" musí být klasická super mašina kterou by rádi sehnali. Už jen třeba z důvodu, že na něj hrál nějaký slavný muzikant.
Nástroj jsem koupil jako zcela nefunkční. Pro potřeby oprav jsem musel nejdříve pořídit nějakou dokumentaci. Jelikož původní - od výrobce je pro mě nedostupná, byl jsem nucen si schéma nakreslit sám. Toto jsem získal rozpuštěním kabelových svazků a průzkumem plošných spojů. Po třech týdnech večerních prací fungovala horní část varhan, tedy oba manuály a efekty. Zbývající části na opravu teprve čekají - jsou totiž ve stavu katastrofálním: na silových vodičích se rozpadá gumová izolace a je nutné nové vydrátování, napájecí zdroj je nepoužitelný a musím ho vyrobit nový. V prostoru pedálů bylo myší hnízdo, takže si dovedete představit v jakém stavu se jejich mechanika a tamtéž umístěná elektronika nachází.




Jolana Combo 1

8. prosince 2006 v 20:19 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Jolana Combo 1 (1966)


Jak je patrno z prospektu níže, elektronické klávesové nástroje byly vyráběny i pod značkou Jolana, známou spíše díky elektrofonickým kytarám. Není ale příliš divu, všichni výrobci hudebních nástrojů byli sdruženi pod národním podnikem ČS hudební nástroje, přesuny výroby a použití různých značek na různých nástrojích nebyly nijak neobvyklé.

Varhany Jolana Combo jsou umístěny v dřevěné skříni se šroubovacími nohami, klaviatura má rozsah 49 tónů (c-c) a k nástroji bylo možno také připojit pedál s rozsahem 13 tónů (c-c).
Pro manuál byly k dispozici tři stopové výšky (16', 8' a 4'), pro pedál dvě (16' a 8'). Tóny nejvyšší oktávy generuje 12 LC oscilátorů, tóny nožších oktáv vytvářejí děliče frekvence. Pomocí spínačů lze ovládat tremolo označené jako vibrato, "mandolínové tremolo", perkusi a pružinový dozvuk. Otočné potenciometry řídí hlasitost pedálu, basy a výšky manuálu a intenzitu dozvuku. Varhany Combo 1 váží 23 kg. (Technický popis byl převzat z knihy Elektrofony II s laskavým svolením autora Milana Guštara).

Za zaslání prospektu děkuji panu Vladimíru Žákovi, který je webmasterem stránek o ČS. elektrofonických kytarách Jolana (viz odkazy).
Za zaslání fotografií děkuji p. Milanu Guštarovi, autoru knih Elektrofony I a II (viz Seznam literalury a Odkazy).