Junosť 75 (Юность-75) + video

30. prosince 2014 v 19:56 | najvrtson |  Nástroje zahraniční výroby
Junosť 75 (Юность-75)

Jak jsem již několikrát nastínil, v Sovětském svazu a posléze v Rusku a několika odtrhnuvších se republikách se vyráběla celá řada podivuhodných a mnohdy i velmi zajímavých nástrojů. Netvrdím, že níže popsaný přístroj patří do kategorie velmi zajímavých, ale přeci jenom vzhledem k ojedinělému výskytu určitě nebude od věci jej blíže poznat. Přesně to jsem si řekl, když jsem si jej pořizoval. Patřím ke generaci, která ještě umí louskat bukvice (čti: rozumím azbuce), takže vím, že BAY se čte Vau a proto jsem bez obav pořídil tento skvost do svých sbírek.
Tranzistorové varhany Junost 75 byly vyráběny patrně jako následovník neméně bizarního stroje Junost 73 a předpokládám, že ona číslice 75 znamená rok vzniku. Asi nejspíš jej vyrobil Muromskij Zavod, ale netuším kde. Štítek na spodní straně mašiny praví, že se jedná o elekramuzikalnyj instrument a že cena byla 650 rublů (tehdy 6500 Kčs), že nástroj vyžaduje 220V, 50 Hz, ale o původu mlčí.
Kdybych byl Jeremy Clarkson, napsal bych, že nástroj je postaven jako ruský tank a podobně i hraje. Skutečně, šasi nástroje je zhotoveno z tlustého hliníkového plechu, jednotlivé vnitřní výztuhy jsou z 2mm oceli a zespodu pro upevnění na stojan je litinový rám. Není proto divu, že ta krása váží přes 20 kilo. Na povrchu je skříň nástroje potažena černou papírovou imitací kůže, ale na Ruskeys je vidět nástroj i v červeném a zaznamenal jsem i modrý exemplář. Pod klaviaturou jsou tři desky s ladícími obvody oscilátorů, přístupné po odklopení klávesnice, nebo třemi krytkami zespodu nástroje, jimiž lze nástroj v případě potřeby doladit v kompletním stavu. Na opačném konci, tedy za ovládacími prvky, jsou šikmo k ose nástroje umístěny desky s 12 oscilátory a děličkami (hemží se to tady oranžovými hranatými tranzistory) a také tři desky s efekty a operačními zesilovači. Celé dohromady je to pospojováno kilometry drátů, které proudí uvnitř nástroje smotané do elegantních svazků. Naštěstí mají konce označené navlečenými bužírkami s natištěnými čísly. Ani to ale nepomohlo a zkušený servismen mi nástroj neopravil do zcela funkčního stavu, neboť, jak sám přiznal, nedá se v tom vyznat.
Klaviatura, opticky rozdělená na 2 a 3 oktávy, má 61 kláves, o kterých mohu poprvé v životě prohlásit, že jsou příliš tvrdé. Vracejí je vinuté pružiny dimenzované spíš pro zpětný pohyb spouště kulometu. Pod každou klávesou je jeden drátkový kontakt a místo obligátní drátové sběrnice má každý tón seřiditelný plochý kontakt.
Podobně jako klaviatura, i ostatní ovládací prvky jsou pro skutečného chlapa.
Podívejme se na ně blíže zároveň s popisem jednotlivých funkcí:
Pravá polovina klaviatury, anebo je-li funkce dělení vypnuta, celá klaviatura má k dispozici čtyři stopové výšky 16' až 2'. Ty se zapínají kolébkovými přepínači vpravo. Ještě více vpravo jsou obří tahové potenciometry, ten více vlevo ovládá celkovou hlasitost nástroje a ten druhý nastavuje poměr hlasitosti perkusí. Abych předešel dojmu, že se jedná o melodické perkuse jako u běžných varhan, upozorňuji, že nikoliv, nástroj produkuje pouze cosi jako zvuk bubnu (Baraban) a cosi jako šustění (Ščotki). Dále následují kolébkové spínače: Ščotki (zapíná onen šustivý zvuk na pravé straně kalviatury), Vau vykl. (vypínání efektu kvákadla), Ručnaja (manuální ovládání efektu kvákadla pákou uprostřed nástroje), Perkussija (perkusní průběh uzavírání filtru), Vibráto (cyklické kvákání). Tři tahové velepotenciometry více vlevo ovládají: Pravý nazvaný Častota vau (frekvence kvákání), Glubina (hloubka vibráta, tentokrát již normálního), Čatota (frekvence vibráta). Daší tři ovládací prvky v pořadí shora: Přepínač provozu split/celá klaviatura, nastavení poměru hlasitosti levá/pravá polovina klaviatury (funguje, i když je zapnutý provoz na celu klaviaturu!), páka Vau, vracená pružinou do původní polohy. V posledním levém rámečku jsou tyto ovládací prvky: Tři kolébkové spínače stopových výšek pro dolní polovinu klaviatury, tedy 4, 8 a 16'. Podnimi je Korrekor, jakási primitivní tónová clona omezující vysoké frekvence. Dále dva kolébkové spínače a dva izostaty se společným popisem, Baraban a Ščotki. Kolébkové přepínače zapínají zvuk bubnu a šustivý zvuk na dolní polovině klaviatury, při navolení těchto funkcí izostaty, zní na nejspodnějším C cosi jako kopák a na Cis onen šustivý zvuk.
Posledním ovládacím prvkem je spínač a červená kontrolka podsvícená klasickou malou žárovkou.
A jak to hraje: Po zapnutí síťového spínače se na vás vyvalí brum o frekvenci 50 Hz a to jste ještě nezapnuli zesilovač. Skutečně, Junost 75 produkuje hluk o stejné intenzitě, jako běžná transformátorová svářečka. Pokud máte odvahu prohnat nástroj aparaturou, je nutno zespodu nástroje vetknout pětikolík, ale pozor, jeho levá část je pod napětím, neboť se tudy napájela žárovka v pedálu hlasitosti, který používal clonu a fotočlánek, aby se zamezilo ruchu způsobeného potenciometrem. Zvuk nástroje je v podstatě fajn, taková lehce agresivní Farfisa z 60. let. Rozhodně výraznější než Delicia Fenix nebo Vermona (ta ale nabízela podstatně více možností). Do bigboše to muselo být dobré a pokud se klávesista rozhodl, mohl do toho i kvákat za pomocí páky a tím obohatit svoje výrazové možnosti.

Videoukázka:


















Bohužel, několik děliček mi vypovědělo službu a všechny funkce kvákadla hrají moc potichu (asi nějaký operační zesilovač). Jediné, co se mi zatím podařilo, je oživení klaviatury, takže každá klávesa nějak hraje. Nástroj se po zahřátí (cca. 20 minut) mírně rozladí.
Je velká škoda, že sovětské, potažmo ruské nástroje se k nám nedovážely, tedy aspoň některé z nich, když už nám soudruzi neumožnili nákup něčeho kvalitního z devizové ciziny. Junost 75 by sice asi neznamenal až takový přínos, ale za svou cenu (byl o třetinu levnější než Fenix) by si svoje zákazníky určitě našel - z nouze si pes i..., znáte to.