Piano Resonet 4 podruhé

31. prosince 2013 v 14:23 | Najvrtson |  Muzeum - nástroje
Elektrofonické piáno Resonet 4


Tento nástroj je na těchto stránkách již několik let popsán jako Resonet prototyp (zde). O prototypu lze ovšem patrně hovořit v případě nástroje s dřevěným víkem, který na fotografii v původním článku drží v rukou p. Janků. Zatím se mi podařilo zjistit existenci čtyř kusů, přičemž ony tři zbývající jsou si podobnější. Jednak se zásadně změnil tvar rámu nástroje, jednak vrchní kryt je, nebo byl (pokud se zachoval) vyroben z hliníkové ho plechu. Vzhledem k předpokládané výrobě alespoň malé série těchto pian, použiji zde názvu Resonet 4, jak je uvedeno v knize ing. Milana Guštara Elektrofony. Jeden z dochovaných kusů se mi díky panu Jiřímu Nazarovovi dostal do rukou k zevrubnému vyzkoušení a tak jsem se rozhodl nástroj detailněji popsat na nafotit.
První dojem je, že nástroj je roztomilý, maličkaté klávesy, dřevo a kov nesoucí stopy ručního opracování, zkrátka duch dob minulých, tedy pocit, jaký máme, pokud si například hrajeme se starým lampovým přijímačem.
Na "sucho" tedy bez připojení k zesilovači je slyšet zvuk jen velmi potichu, neboť nástroj samozřejmě nemá ozvučnici. Pro dosažení tónu ve slyšitelné hladině je potřeba většího úderu do klávesy díky konstrukci mechaniky popsané níže. Složitější hra na takovýto nástroj je téměř nerealizovatelná.
Skříň nástroje je sklížena z prkének z tvrdého dřeva, spodní deska je překližková.


První celek namontovaný do skříně je klaviatura s kladívkovou mechanikou. Princip mechaniky je velmi jednoduchý: Konec klávesy nadzvedá kladívko, které na konci pohybu narazí do struny. To znamená, že pokud se udeří málo, kladívko nedosáhne vrcholu dráhy a strunu nerozezní. V praxi to omezuje dynamiku hry a rychlost opakování tónu je daná gravitací a rychlostí odrazu kladívka od struny. Kladívka nástroje jsou dvojího typu, jednak s plochým vrchem, jednak klínovitého tvaru, vždy navrchu polepená kůží. Na fotografii je také patrné kovové závaží v každém kladívku. Kladívka je možno nastavit do požadované polohy vůči struně natáčením drátku, na kterém jsou nalepena (viz obrázek níže). Zpětný pohyb klávesy zajišťuje pružina.


Mechanika je přes nitě spojena s dusítky, umístěnými na společné liště, která je seshora přišroubována na rámu struníku. Dusítka jsou nitěmi nadzvedávána, jejich zpětný pohyb zajišťují tvarové pružiny z tenkého drátku. Tvar samotných dusítek se nijak neliší od tvaru plochých kladívek, pouze jsou místo kůže polepena plstí. I u dusítek je možné nastavení přesné polohy vůči struně stejným způsobem jako u kladívek.


Rám struníku je svařen z ocelových plných profilů a je na tento typ strun a velikost nástroje skoro až příliš těžkopádný. Struny jsou na jednom konci upevněny malými kolíčky v otvorech, na druhé straně jsou navinuty na ladicích kolících. Ke kolíkům jsou vedeny ve dvou výškách, protože nástroj má čtyři snímače vždy dva a dva pro každou "vrstvu" strun. Struny jsou navinuty bez jádra, tedy vypadají jako pružiny. Toto řešení má dvě naprosto podstatné výhody: Díky větší hmotě oproti stejně krátkým klasickým strunám je takto dosaženo daleko delšího dozvuku a zároveň je nástroj daleko méně citlivý na rozladění například rázem díky menšímu tahu a větší pružnosti strun.


Snímače jsou elektromagnetické, navzájem spojené do série. Mají vždy jedno dlouhé jádro, vinutí je zajištěno bočnicemi patrně z celuloidu a svrchu přelepeno lepicí páskou. Jejich výstup je u popsaného kusu veden do svorkovnice ke které byla připojena šňůra patrně s banánky, nyní pro účely zkoušení byl připojen kabel s koncovkou Jack 6,35 mm.


A nakonec jak to vlastně hraje: Zvuk nástroje připomíná opravdu piano. Vliv na to má nejen princip samotný, ale nejspíš i netypický druh strun. Na druhé straně nástroj dost brumí. Trochu se to zlepší montáží hliníkového krytu (proto zřejmě výrobce upustil od dřevěného). Jak jsem se již zmínil, na malé klávesy s nutností razantnější hry není možná složitější hra. Navíc má každý tón jinou úroveň hlasitosti a každý i jinou barvu zvuku. Seřízení mechaniky do provozního stavu je dost složité a díky konstrukci asi nebude nástroj příliš spolehlivý.
Závěrem bych rád poděkoval panu Jiřímu Nazarovovi za důvěru a zapůjčení nástroje k otestování.